Čína pochopila americkou lekci a skupuje ropná pole
Krví moderních i postmoderních ekonomik je bezesporu ropa. Celosvětově poskytuje čtyřicet procent primární energie. Devadesát procent energie pro dopravu je z ropy, která je zároveň kritickou surovinou pro mnoho průmyslových odvětvích včetně zemědělství, oděvního a farmaceutického průmyslu. Dokud jí bylo dost a lidí žijících v moderních společnostech málo, vládla idyla. Každý, kdo chtěl, mohl si ji koupit, a to relativně levně. Minimálně od přelomu tisíciletí je ale každým rokem zřejmější, že tato energeticky hustá surovina dochází rychleji, než nám optimističtí ekonomové slibovali. Bod zlomu, od kterého už bude Země vydávat ropy každý rok méně a méně, je už vidět na horizontu několika let. Jenže zejména čínská a další asijské ekonomiky potřebují ke svému růstu a každoročně spotřebovávají větší a větší objemy této strategické suroviny.
Všechny státy by měly věnovat pozornost vážnému nebezpečí, že za deset či dvacet let už nemusí být ropa na prodej, respektive ne v takovém množství a tak snadno jako dnes na surovinových burzách. Chudokrevnost hrozí těm ekonomikám, které nebudou mít zdroje ropy pod svou kontrolou.
Najde se jistě pár výjimek, které se obejdou bez dnešních statisíců a milionů barelů. Island například vyhlásil již před několika lety projekt oduhlovodíkování své ekonomiky. Jenže naprostá většina ostatních ekonomik na geotermální a vodní energii stát nemůže.
Spojené státy, které spotřebovávají naprosto nejvíce ropy na světě (a to v absolutních i relativních číslech), a Čína, která je ve spotřebě druhá a první v dynamice jejího růstu, jdou ostatním v zajišťování budoucího přístupu ke strategickým zdrojům příkladem. A Rusko v novoročním čísle se zemním plynem, lehčím bratrem ropy, ukázalo Ukrajině a světu, že strategická surovina má nejen obchodní význam.
Čínská společnost CNOOC (China National Offshore Oil Corporation) získala minulý týden pětačtyřicetiprocentní podíl na podmořském nigerijském ropném poli Akpo. Jiná čínská společnost China National Petroleum Corporation, které se v loňském roce podařily ropné akvizice v Kazachstánu a v Indonésii, je nyní blízko podpisu smlouvy na získání podílu v největším syrském producentovi ropy Al Furat Petroleum Corporation.
Čínský tah za získání vlastnických práv k ropným zdrojům zesílil loni v létě, když společnost CNOOC nezískala americkou ropnou osmičku Unocal, přestože akcionářům nabídla nejvyšší cenu, a navíc veřejně vyjádřila ochotu ji ještě zvýšit. Jenže proti prodeji americké ropné společnosti Číňanům vyvinuli silný tlak američtí kongresmani, kteří do zákona o energiích zakomponovali dodatek, podle nějž musí vláda alespoň po 120 dní zkoumat jakýkoliv pokus čínské firmy o převzetí amerického ropného koncernu. Unocal tak koupila jiná americká společnost Chevron, přestože nabídla o více než miliardu dolarů méně než CNOOC. Peking dostal z Washingtonu jednoznačnou lekci: Pokud jde o ropu, zapomeňte na učebnicové poučky o volném trhu.
Průměrný Američan vypije denně jedenáct litrů surové ropy a jeho svoboda je s trochou nadsázky definována právem levně natankovat plnou nádrž jeepu. Je stále jasnější, že americká výprava do Iráku měla ropné kořeny. Zbraně hromadného ničení v bývalé Saddámově říši nikdo nenašel a s jinými diktátory umí Bílý dům koexistovat docela dobře. Ropné rezervy samotného Iráku odpovídají svým objemem ropným rezervám obou amerických světadílů.
Ropa nikdy nebyla obyčejnou surovinou. Její cenu neurčovala nabídka a poptávka, ale zejména ropný kartel OPEC. Vedly se o ní války, přerušení dodávek bylo v mezinárodních vztazích používáno jako jedna z největších hrozeb a sankcí. Je obtížně nahraditelná jinou surovinou, a tak neplatí, že při zvyšující se ceně automaticky klesá poptávka. Ostatně přesně to jsme viděli ve druhé polovině loňského roku, když se cena ropy vyšplhala vysoko nad šedesát dolarů za barel a kupující to nijak neodradilo. Během roku 2005 její cena stoupla o 50 procent. Za posledních šest let se její cena zešestinásobila. A přesto poptávka po ní neklesá, ale stále roste. Podle analýzy ekonoma Matta Simmonse se bude cena ropy muset ještě ztrojnásobit (na 182 dolarů za barel), aby regulovala poptávku.
Česká republika se nemůže vydat čínskou a americkou cestou, přesto se ale zajištění budoucí energetické stability musí stát základní politickou a společenskou otázkou. A je čím dál tím zřejmější, že budeme muset nejen usilovat o energetickou šetrnost a využívání obnovitelných zdrojů, ale zároveň neodepisovat uhelné zásoby a zvažovat další blok jaderné elektrárny.
