Bez ohledu na tragické následky zatím poslední potravinové nákazy může mít celá kauza poněkud paradoxně pro spotřebitele i pozitivní přínos. Iniciovala totiž nejen diskuzi o kvalitě takzvané biozeleniny, ale o rizicích spojených s produkcí a konzumací potravin vůbec.
Foto: Profimedia
Žádná potravina nebo zemědělská surovina, jíž by bylo možné přisoudit naprostou nezávadnost, neexistuje. Zemědělské suroviny a potraviny produkují, distribuují a konzumují lidé a selhání jedince nebo i systému tak nelze nikdy zcela vyloučit.
Levnější není lepší
Řešením přitom není zpřísňovat dozor, protože kontrola celkového objemu jakéhokoli potravinářského výrobku není technicky proveditelná. Jediným důsledkem by byl růst administrativy, nákladů a ve finále i cen potravin. V EU, a pro ČR to mnohdy platí dvojnásob, jsou navíc systémy kontrol v porovnání s ostatním světem nadstandardní. To ale zároveň cenově znevýhodňuje evropskou produkci potravin vůči světu a českou vůči Evropě. Pokud se tedy v obchodě rozhodneme pro levnější česnek z Číny, a to platí pro řadu dalších produktů z rozvojových zemí, musíme počítat s tím, že jejich nízká cena je vykoupena i třeba nižšími nároky na kvalitu, respektive její kontrolu.
Případ současné nákazy tak ukazuje, že ani v EU nejsme podobných rizik ušetřeni, dokonce ani v komoditách, které považujeme za relativně bezpečné. Bakterie a viry jsou schopné velmi rychlých přesunů, mutací a adaptací a současné globalizační tendence s téměř neomezenou prostupností trhů jejich dispozice ještě umocňují. Právě to je spolu s pokulhávající osvětou zřejmě hlavním důvodem podobných kauz, nezřídka bohužel s tragickými následky.
Návrat ke kořenům
Několik receptů na minimalizaci rizik spojených s potravinami samozřejmě existuje, přičemž jejich společným jmenovatelem je jakýsi „návrat ke kořenům“. Především platí pravidlo „jíst střídmě z bohatého stolu“. V praxi to znamená, že ani záměrné upřednostňování jednoho druhu potravy kvůli domnělé škodlivosti jiného nás problémů neochrání. Stačí si vzpomenout na dobu, kdy se kvůli poplachu kolem ptačí chřipky a nemoci šílených krav řada konzumentů uchýlila k výhradně rostlinné stravě. Stejně tak dnes prodejci evidují rapidní pokles zájmu o zeleninu. Situace opačná, a přece stejná.
Další možnou prevencí je dodržování základních hygienických zásad, a to jak při produkci potravin, jejich transportu a uskladnění, tak při úpravě a konzumaci. Každý článek mezi producentem zemědělské suroviny či potraviny a spotřebitelem riziko samozřejmě zvyšuje.
Za návrat ke kořenům by bylo možné považovat i snahu upřednostnit vždy produkty původem z domácího prostředí. Lidský organismus je totiž přirozeně k možnému ohrožení z takových výrobků odolnější, protože je zná – například prostřednictvím pylu z rostlin, které rostou všude kolem něj.
Osvěta vázne
Klíčová by měla být zejména osvěta. Masová hysterie, která při podobných příležitostech obyčejně vypukne a zásadním způsobem ovlivní poptávku po dotčené komoditě, může totiž v podstatě bezdůvodně ohrozit celé potravinářské odvětví. Díky populismu politiků, absenci odborných argumentů i aktivitám samozvaných expertů vnímá totiž spotřebitel realitu poněkud zkresleně. I při vědomí vážnosti situace je zkrátka potřeba udržet si zdravý rozum a chladnou hlavu. Nesmyslných pověr koluje okolo potravin beztak už tolik, že i jen stručný výčet by zaplnil několik knihoven. Aby ne, když někteří z nás jsou ochotni uvěřit i tomu, že čárové kódy na potravinách vyzařují negativní energii a vytvářejí patogenní elektromagnetický zdroj.
Co tedy dál? Především se nebát konzumace bio ani jakýchkoli jiných potravin a neměnit bezdůvodně jídelníček jen na základě davové hysterie. Kdybychom to totiž udělali pokaždé, když se objeví sebemenší zmínka o dílčích problémech s konkrétní potravinou, nevyhnutelně bychom za krátký čas umřeli hlady.
