RIZIKO ZNALI VŠICHNI

Představenstvo rozhodovalo podle záměrně zkreslených informací

Čtyřikrát jednalo v průběhu let 1996 až 1999 představenstvo Komerční banky o rozměru angažovanosti vůči firmě BCL, která ji zřejmě připraví o osm miliard korun. Ve všech případech rozhodovalo na základě záměrně zkreslených a neúplných informací. Vyplývá to ze zprávy, kterou na základě forenzního šetření zpracovala pro představenstvo a dozorčí radu banky auditorská a poradenská firma Deloitte & Touche.

Zpráva také konstatuje, že úředníci, kteří navrhovali obchody s BCL, znali všechny negativní informace o této firmě. Nevysvětluje však, proč představenstvo schválilo akci takových rozměrů, že by ji podle bankovních odborníků i mnohem větší subjekty financovaly pouze jako obchod syndikovaný, tedy realizovaný v konsorciu s více bankami.

Prý mělo jít o náplast.

První zasedání, které Deloitte & Touche analyzuje, proběhlo v červnu 1996. Člen představenstva Bořivoj Pražák na něm předložil návrh obchodů s BCL. Představenstvo jednomyslně schválilo limit dovozních akreditivů pro tuto firmu ve výši 100 milionů dolarů. Banka přitom v té době již měla negativní zkušenost se skupinou kolem podnikatele Baraka Alona, který zastupoval BCL. Byl totiž také společníkem firmy Altro, která držela akcie pražské obchodní firmy Tessos a obchody s ní připravily banku o více než miliardu korun.

Od počátku devadesátých let Komerční banka financovala dodávky firmy Tessos do zemí bývalého Sovětského svazu. Obchod probíhal přes Altro. Časem však vznikaly společnosti Tessos za firmou Altro údajně umělé pohledávky, které Altro nesplácelo. Proto Tess os přestal platit bance. Ta své pohledávky sice zajistila zárukami dvou rakouských finančních ústavů, ale ty byly koncipovány tak, že mohly být plněny jen se souhlasem firmy Altro. K jejich naplnění samozřejmě nedošlo a Komerční banka zinkasova la výše zmíněnou miliardovou ztrátu.

Skutečnost, že BCL nebyla první zkušeností Komerční banky s Barakem Alonem, je známa. Zpráva Deloitte & Touche však obsahuje nové a šokující vysvětlení, proč s ním šla do dalšího obchodu. Zodpovědná pracovnice banky měla údajně další obch od s Barakem Alonem doporučit slovy: „Akreditivní transakce s BCL jsou jedinou šancí, jak z výnosů těchto obchodů kompenzovat předešlou ztrátu.

Doporučení znělo na pár tisíc.

Při jednání o dovozních akreditivech nebylo představenstvo mimo jiné seznámeno se zprávami agentury Dun & Bradstreet z listopadu 1995, ačkoliv je ředitelka odboru financování obchodu obdržela. Zprávy doporučovali pro BCL úvěr nejvýše do deseti tisíc rakouských šilinků, tedy přibližně 25 až 27 tisíc korun, respektive 800 až 850 dolarů. V těchto i dalších zprávách agentura hodnotící podniky z hlediska úvěrové kredibility upozorňuje na nízký kapitál společnosti (půl milionů šilinků, tedy zhruba třináct milionů korun) a nedostatek informací o její fina nční situaci.

Deloitte & Touche rovněž uvádí, že žádný materiál sloužící jako podklad pro rozhodování představenstva neobsahoval negativní stanovisko pracovníka odboru zahraničních vztahů Petra Tolgyesiho. Ten podle citace obsažené ve forenzní zprávě už tehdy uvedl, že kvůli nedostatku potvrzených informací nelze klienta BCL vůbec analyzovat z hlediska úvěrové spolehlivosti. Nelze zjistit zadluženost firmy, velikost pracovního kapitálu ani další důležité ekonomické ukazatele. „Při zvažování výše obchodu je třeba věnovat pozornost nízkému základnímu kapitálu firmy a vyjádření agentury Dun & Bradstreet o maximální přípustné částce úvěru ve výši 10 000 ATS. Dále je třeba věnovat pozornost faktu, že firma zaměstnává pouze dva zaměstnance, z nichž oba jsou vlastníky firmy. Za zmínku stojí také fakt, že ředitel firmy - jeden ze dvou zaměstnanců a vlastník Alon Barak - je zároveň zaměstnancem několika dalších firem, které sídlí na stejné adrese jako BCL. Z tohoto důvodu nelze vyloučit riziko přelévání kapitálu, uvedl tehdy Tolgyesi.

Z těchto důvodů navrhl zařadit klienta do skupiny F3, což je nejnižší možné hodnocení akceptovatelného obchodního partnera. Podle informací týdeníku EURO se proti obchodu s BCL postavil také tehdejší šéf investičního bankovnictví a šéf skupiny posuzující rizika všech obchodů Lubor Žalman. Své stanovisko měl údajně tlumočit i na představenstvu.

Všechno bylo jinak.

Další zkoumané jednání představenstva proběhlo v červenci 1997. Opět na něm byl jednomyslně schválen limit na otevírání dokumentárních akreditivů pro BCL ve výši tentokrát již 150 milionů dolarů.

Mezi přílohami návrhu pro představenstvo se tentokrát již našly informace, které v červnu 1997 o firmě poskytl Dun & Bradstreet. I když je úvěrové doporučení vyšší než v roce 1996, je stále jen zlomkem toho, na co představenstvo přistoupilo. Doporučení znělo na maximálně asi dva miliony šilinků, což je zhruba pět a půl milionu korun a pouhých 175 tisíc dolarů. V návrhu rozhodnutí představenstva se však uvádí, že Dun & Bradstreet „firmu hodnotí jako důvěryhodnou, bez problémů, s dobrou platební morálkou .

Deloitte&Touche k tomu dnes uvádí: „Autor materiálu zcela pominul podat zásadní část informace ratingové agentury. Šlo především o doporučení maximálního úvěrového rámce a o upozornění, že nejsou k dispozici žádné finační informace o BCL. Deloitte & Touche rovněž zpochybňuje tvrzení obsažené v materiálech, o nichž představenstvo v roce 1997 jednalo, podle něhož není nutné brát úvěrové limity v úvahu, používají-li se dokumentární akreditivy. Akreditiv se totiž uvolňuje až po předložení určitých dokladů, jejichž obsah musí odsouhlasit jak prodávající, tak kupující. Většinou jde o to, že odběratel potvrdí přijetí zboží a jeho kvalitu. Teprve poté banka pošle svému klientovi, dodavateli tohoto zboží, peníze . Tehdejší představenstvo Komerční banky nevzalo v úvahu, že všechny dokumenty lze falšovat a že v daném obchodním případě kupující a prodávající byli spřízněnými osobami.

Forenzní zpráva rovněž konstatuje, že materiály, které byly představenstvu předloženy jako podklady pro rozhodování, nesou známky manipulace. Přesto zpráva přiznává, že již byly úplnější než při předchozím jednání. Obchody s BCL pokračovaly.

Probuzení přišlo pozdě.

V červnu 1998 dokonce došlo k dalšímu navýšení limitů pro dokumentární akreditivy, a to na 200 milionů dolarů. Zajímavá je skutečnost, že Deloitte & Touche už v tomto případě nehovoří o jednomyslnosti rozh odnutí. Navýšení bylo tentokrát podmíněno blokací prostředků na účtu BCL. Akreditivy se nesměly čerpat dřív, dokud BCL nesložila na účet u Komerční banky čtvrtinu jeho hodnoty.

Představenstvo přitom rozhodovalo ve stejném složení jako v předchozích dvou případech. Na stole už mělo všechny důležité dokumenty, které upozorňovaly na spojení Baraka Alona s Altrem a Tessem. A na to, že o firmě nejsou k ;dispozici žádné finanční údaje, a to dokonce ani účetní uzávěrka, výroční zpráva, audit a po- dobně. Podle rakouského práva je totiž společnost velikosti BCL nemusí zveřejňovat.

Představenstvo bylo rovněž informováno o doporučeních Dun & Bradstreet a o tom, že vlastní komise banky navrhla limit 50 milionů korun na jeden rok. Rovněž obdrželo upozornění, že není jisté, zda bude moci Komerční banka skutečně použít prostředky, které jsou u ní složeny jako zástava.

Rakušané varovali.

O rok později, v červenci 1999, už představenstvo začalo ze špatného obchodu pomalu couvat. Rozhodlo o postupném snižování angažovanosti vůči BCL až na 150 milionů dolarů do konce roku 2000. Nicméně platnost předchozího limitu prodloužilo a nevzalo v úvahu doporučení příslušného úseku snížit angažovanost na 100 milionů, a to do června 2000.

Z iniciativy náměstka generálního ředitele a místopředsedy představenstva Petra Budinského se k projednávanému materiálu připojila ještě jedna příloha. V té se například uvádí, že příslušný odbor navrhuje limit pro BCL na nule. Mezi důvod y odbor uvedl mimo jiné zhor- šené hodnocení firmy ze strany ratingových agentur, dosud neukončený spor v Maďarsku s Postbank, týkající se akreditivů ve výši dvanácti milionů dolarů a obsahující podezření ze zfalšování dokumentů.

Jak uvádí Deloitte & Touche, Komerční banka navíc obdržela přímé varování od rakouské Central Wechsel und CreditBank AG Wien, že by BCL mohla být zapletena například do praní špinavých peněz. Poprvé Rakušané oznámili své podezření již na konci roku 1997 . O rok později se sešli s nejmenovanými zástupci Komerční banky znovu a tentokrát je již upozornili na existenci směnky BCL s falešnými podpisem. Ta spustila vyšetřování Interpolu u tří případů v Maďarsku, na Slovensku a v Rakousku. Ani tato skutečnost se na stůl při jednání představenstva nedostala.

Zatím nevíme proč.

Celá zpráva Deloitte & Touche dochází v zásadě ke třem závěrům. Za prvé: představenstvo nemělo ani při jednom ze všech rozhodujících zasedání správné a kompletní informace o BCL, případně obchodu s ním uzavřeným. Za druhé: kvalita těchto informací se v průběhu celého případu přece jen podstatně zvyšovala a čím dál tím více přibližovala skutečnosti. Za třetí: řada důležitých poznatků o BCL se na jednání představenstva nedostala, přestože je lidé v bance měli k dispozici - stejně t ak se tam nedostaly některé dokumenty a analýzy.

To, co doposud vzešlo z forenzního šetření, však neodpovídá na zásadní otázky: Jak probíhala jednání představenstva, na nichž došlo ke schválení neobvyklého obchodu? Deloitte & Touche přitom nevychází jen z dokumentů, ale, jak sám uvá- dí, i z nepotvrzených ústních zpráv. O jednání představenstva se však zřejmě dosud auditorská firma nezajímala. Jak je vůbec možné, že se banka pustila do obchodu, který by podle řady odborníků svým objemem přesáhl možnosti i daleko většíc h peněžních ústavů? Kdo si objednal zatajování informací a proč ne- chtělo představenstvo podrobnější podklady, které by pouze neříkaly, že Dun & Bradstreet hodnotí firmu dobře, ale obsahovaly by konkrétní údaje a doporučení?

Nevyvratitelná odpovědnost.

Forenzní zpráva se tak zatím nedotýká činnosti představenstva, nicméně je jasné, že jeho členové se ze zodpovědnosti vyvléct nemohou. V letech 1996 až 1998 byli členy představenstva stejní lidé - Richard Salzmann, Karel B ednář, Petr Budinský, Tomáš Doležal, Jaroslav Mareš, Bořivoj Pra- žák a Lubomír Štěpáník. Časem Salzmanna nahradil Jan Kollert, odešli Pražák, Bednář a Štěpáník. Přišli naopak Pavel Ševčík a Ladislav Vinický. Ševčík banku opustil na sklonku minulého roku. Nyní se očekává odchod Vinického, který se jednán í představenstva s odvoláním na zdravotní důvody již delší nezúčastňuje. Spekuluje se i o odvolání Doležala. Na jedno z uvolněných míst by měl nastoupit člověk zevnitř Komerční banky.

Z těch, kteří to táhnou od roku 1996, zřejmě ještě nějaký čas zůstanou Budinský a Mareš. Přitom na ministerstvu financí a Fondu národního majetku se před koncem loňského roku začalo hovořit o výměně celého představenstva. Množí se zprávy o tom, že setrvání Kollerta a případně dalších lidí ve funkcích se již počítá na týdny. Stejně tak se ale může počítat politický život šéfa Fondu národního majetku a místopředsedy dozorčí rady Komerční banky Jana Stiesse, který léta pracov al v jedné z jejích dcer. Stiess dostal od ministra financí Pavla Mertlíka svolení k ráznému postupu v personálních otázkách v Komerční bance pár dnů před tím, než na základě anonymního udání vyplavalo na světlo jeho falešné lust rační osvědčení.