Likvidita stavebních spořitelen se zhoršuje, tvrdí Česká národní banka. Ministerstvo financí chce, aby spořitelny mohly financovat úvěry i z cizích zdrojů
Zatímco tuzemské banky přetékají likviditou, o stavebních spořitelnách se totéž říct nedá. Alespoň to tvrdí Česká národní banka (ČNB). V poslední zprávě o finanční stabilitě upozorňuje na to, že spořitelnám klesají zdroje, a také na rizika, která v této souvislosti mohou nastat. „Dílčí potenciál pro nárůst likviditního rizika vzniká v segmentu stavebních spořitelen, u nichž se podíl likvidních aktiv v čase snižuje, a v roce 2010 dosáhl šestnácti procent, tedy o deset procentních bodů méně než u hodnoty za celý bankovní sektor,“ píše ČNB v materiálu. Stavební spořitelny kritiku odmítají a prohlašují, že může jít o účelové tvrzení. Jeho cílem je prý protlačit revoluční změny ve stavebním spoření, na nichž pracuje ministerstvo financí (MF).
Viníkem je konkurence
„Stavební spořitelny konkurují bankám na trhu hypoték, přičemž splatnost jejich zdrojů se postupně s růstem objemu vkladů po uplynutí vázací lhůty (dvě třetiny jejich vkladů) zkracuje, což se projevuje rostoucím nesouladem splatnosti aktiv a pasiv,“ uvádí ČNB s tím, že pohledávky nad pět let převyšují v případě stavebních spořitelen dlouhodobé závazky už o téměř 164 miliard korun.
Při výrazných změnách makroekonomického prostředí nebo tržních podmínek by dle centrální banky mohly být spořitelny vystaveny odlivu vkladů po vázací lhůtě, které mají charakter termínovaných vkladů s tříměsíční výpovědní lhůtou a tvoří významnou část vkladů sektoru. Odliv vkladů by přitom mohl mít fatální důsledky. Bez střadatelů, z jejichž peněz se financují a kryjí poskytnuté úvěry, by totiž spořitelny nemohly fungovat.
Zhoršená likvidita ovšem není jedinou hrozbou, kterou podle ČNB skrývá sektor stavebních spořitelen. „Další rizika souvisejí s regulací rozpětí mezi úrokovými sazbami z vkladů a úvěrů a dlouhodobým zafixováním těchto úrokových sazeb v průběhu platnosti smlouvy o stavebním spoření,“ doplňuje ČNB. Spořitelny totiž musejí garantovat určité úrokové sazby a nemohou reagovat na vývoj situace na trhu, jako to dělají banky.
Centrální banka uznává, že hlavní vinu nenese špatné řízení ze strany stavebních spořitelen, ale především to, jak je systém stavebního spoření nastaven. Jenže zároveň si tento argument bere jako záminku, aby nezvykle důrazně podpořila změny v systému stavebního spoření, o které usiluje ministerstvo financí.
Díky úrokovému prostředí, které by mělo být v následujících dvou letech stabilní, budou podmínky pro provedení změn v systému stavebního spoření vhodné. Existující rizika v sektoru se díky tomu výrazně zmírní, soudí ČNB.
Konec principu kolektivu
Úpravy, které chce ministerstvo financí nejnověji dostat do zákona o stavebním spoření, nejsou kosmetické. A to, že státní podpora stavebního spoření bude činit ročně maximálně dva tisíce korun, se může zdát jen jako vedlejší produkt. O co jde? Až dosud platilo, že stavební spořitelny měly jasně dáno, kolik mohou poskytnout úvěrů. Jinými slovy bylo zajištěno, že klasické úvěry ze stavebního spoření byly financovány výhradně z peněz vkladatelů. Tento princip kolektivu dle návrhu komplexních změn zákona o stavebním spoření, který nachystalo ministerstvo financí, přestane platit. Týdeníku Euro to potvrdila náměstkyně ministra financí Klára Król. Standardní úvěry ze stavebního spoření pak bude možné financovat i z jiných zdrojů.
Důvodem je skutečnost, že stavební spoření už dle návrhu MF nebude výhradně v rukou stavebních spořitelen, ale budou ho moci prodávat i banky. Spořitelny na oplátku získají bankovní licenci. Takové opatření by ovšem nemělo smysl, pokud by noví poskytovatelé stavebka museli dodržovat zmiňovaný princip kolektivu. Byli by totiž nuceni čekat, až nasbírají potřebný počet klientů, a tudíž vkladů, ze kterých by teprve poté mohli poskytovat úvěry.
„Tím se likviduje bezpečný systém stavebního spoření založený na principu kolektivu. Tato varianta, kterou vlastně prosazuje Česká národní banka, už nemá nic společného se stavebním spořením. Jsme zásadním způsobem proti,“ uvádí šéf Asociace českých stavebních spořitelen Vojtěch Lukáš.
Ministerstvo financí si od tohoto opatření slibuje, že se spořitelny nakonec „vcucnou“ do bank, neboť každá tuzemská stavební spořitelna je nějakým způsobem provázána s velkou bankovní skupinou. Tím se riziko nedostatečné likvidity, které zmiňuje ČNB, vyřeší. Jenže zároveň už nepůjde o stavební spoření, neboť jeho podstatou je právě princip kolektivu.
Stavební spořitelny kritiku kvůli údajně zhoršené likviditě odmítají a tvrdí, že zdrojů mají dostatek. „Poměr úvěrů vůči vkladům po vázací době (který kritizuje ČNB – pozn. red.) je zcela specifický ukazatel, který nevypovídá o likvidní situaci stavebních spořitelen. Nevystihuje totiž skutečné chování klientů, jež je základem řízení likvidity u všech komerčních bank,“ říká Petr Zaremba, ředitel finančního odboru Raiffeisen stavební spořitelny. „Systém stavebního spoření je systém sofistikovaného řízení kolektivu, tedy že klasické, standardní úvěry ze stavebního spoření jsou pokryty prostředky z úložek klientů. V oblasti překlenovacích úvěrů jsou v případě potřeby zajištěny další, cizí zdroje financování,“ dodává šéf marketingu Českomoravské stavební spořitelny Rostislav Trávníček.
Válka o klienty
Diskuse okolo změn v systému stavebního spoření se vedou léta, neboť produkt vytahoval ze státního rozpočtu každoročně přes deset miliard korun. Teprve současný ministr financí Miroslav Kalousek se rozhodl udělat radikální řez. Ke konci roku prosadil snížení ročního maximálního příspěvku, který činí 4,5 tisíce korun u smluv uzavřených před koncem roku 2003 a tři tisíce korun u pozdějších smluv, na polovinu. Překazil mu to ale Ústavní soud. Díky němu ještě letos dostali majitelé stavebního spoření podporu v plné výši.
Dramatický odliv vkladů v důsledku změn ve stavebním spoření si ČNB ani ministerstvo financí nepřipouštějí. Zatím prý jde jen o teoretickou možnost. Pravděpodobnost, že odliv klientů nastane, nicméně není malá.
Centrální banka i resort financí předpokládají, že zmiňované dva tisíce korun coby státní podpora budou pro zájemce o stavební spoření dostatečně atraktivní. Poukazují přitom na to, že ani nedávná neúspěšná snaha resortu financí snížit maximální státní podporu stavebního spoření formou srážkové daně na polovinu nezpůsobila úprk klientů. Jenže tento argument neobstojí. Od samého začátku, kdy loni v závěru roku poslanci v legislativní nouzi seškrtání podpory schválili, se hovořilo o tom, že úprava s velkou pravděpodobností u soudu narazí.
Teprve nyní se ukáže, jak bude systém pro vkladatele atraktivní a zda klienti zůstanou spořitelnám věrní. Až se totiž vrhnou na trh noví hráči, nastane opravdová válka o klienty. Vzhledem k tomu, že stavební spoření má už přes pět milionů obyvatel Česka, není příliš prostoru, kde nové duše hledat.
