O zakladatele nové strany Realisté Petra Robejška se zajímala Státní bezpečnost. V emigraci si chtěl urovnat vztahy se socialistickou vlastí.
Při vstupu nových tváří do politiky pravidelně vyplouvají na povrch informace z jejich dávné minulosti. Musí to podstoupit každý a stejně tomu je i u politologa a ekonoma Petra Robejška, který před pár dny oznámil založení nové strany Realisté. Na některé politiky prasklo v minulosti členství v KSČ či v Lidových milicích, popřípadě spolupráce s komunistickou tajnou policií. O Robejškovi se toho v archivech StB moc nepíše, přesto jeho svazek není úplně nezajímavý.
Z archivů StB lze zjistit například to, že absolvent sociologie a sociální psychologie Robejšek napsal za tuhé normalizace po roce 1969 rigorózní práci o sociálním inženýrství otce zakladatele sovětských komunistů – Vladimíra Iljiče Lenina.
StB zaznamenala rovněž to, že Robejšek po své emigraci do západního Německa požádal o úpravu vztahů s Československem. Podobných žádostí se před rokem 1989 objevilo docela dost, řada emigrantů ovšem takové jednání považovala za mimořádně problematické.
Žádost soudruhům
Státní bezpečnost dala Petru Robejškovi, kterého vedla jako takzvanou „prověřovanou osobu“, krycí jméno Platon. Svazek si na bývalého asistenta Ústavu pro filozofii a sociologii zavedla až po jeho emigraci v roce 1975. „Cílem zavedení svazku je prověřit jeho příjezdy do ČSSR a případné styky s československou nepřátelskou emigrací v západní Evropě,“ odůvodnil tento krok nadporučík StB Josef Vojtěch.
StB se ale o Robejška zajímala ještě před zavedením svazku Platon. Jak plyne z archivních dokumentů, Robejšek emigroval na konci srpna 1975, když se nevrátil z dvacetidenní návštěvy Francie. „Motivem jeho jednání byla představa, že v cizině získá lepší existenční možnosti. Za opuštění republiky byl v nepřítomnosti odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání 16 měsíců. V současné době má podanou žádost o udělení milosti prezidenta republiky,“ zapsali si o Robejškovi estébáci. Tajná policie také zjistila, že si Robejšek vzal v Německu za ženu emigrantku Hanu Hošínskou (spolu s ní z Československa emigroval) a že pracuje jako filozof a sociolog na univerzitě.
K Robejškově žádosti o milost se StB stavěla kladně. „Toto stanovisko se týká nejen udělení milosti, ale i eventuální legalizace pobytu československého emigranta v zahraničí. Na jmenovaného bude založen PO (prověřovaná osoba - pozn. red.) svazek v rámci abolice,“ napsal plukovník StB Jan Pichrt.
Robejšek jako „univerzální rozpouštědlo“ korektních postojů. Přečtěte si komentář Lubomíra Hegera: Vyhánění čerta Robejškem
O pokusech emigrantů upravit vztahy se starou socialistickou vlastí se podle historika Petra Blažka z Ústavu pro studium totalitních režimů moc nemluví, i když jich ve skutečnosti vůbec nebylo málo. „Pro československou stranu to byl výhodný obchod, protože stát za to chtěl nemalé peníze, například za vystudování a podobně. Zároveň režim požadoval loajalitu a neangažování se v protikomunistickém exilu,“ vysvětluje Blažek.
Nejčastějším důvodem snah emigrantů o úpravu vztahů s režimem byly rodinné vazby. Naznačuje to ostatně i Robejškův svazek. „V ČSSR žijí rodiče jmenovaného a sestra. Pochází z rodiny členů KSČ, sám byl aktivní v SSM. V roce 1973 zpracoval rigorózní práci Sociotechnické prvky v díle V. I. Lenina. Motivem emigrace byla zřejmě lepší existence v cizině a hlavně možnost vlastního bytu, neboť vycestoval se snoubenkou Hanou Hošínskou, která pracovala jako sociolog v Ústavu marxismu-leninismu v Praze. Dle dodatečného posudku z pracoviště byl jmenovaný uzavřené povahy, ale podlézavý k představeným,“ stojí ve zprávě majora StB Havlíčka.
Tchyně vyjíždí
Žádost Robejška o urovnání vztahů s ČSSR se kryje s devadesátidenním výjezdem Libuše Hošínské do Německa. „Pasové kontrole sdělila, že jede do Hamburku na návštěvu své dcery Hany a jejího muže Robejška Petra,“ stojí dále v Robejškově svazku.
Libuše Hošínská „pasovce“ sdělila některé podrobnosti emigrace své dcery a stručně popsala i její tehdejší život: „V současné době jsou údajně ve velké finanční tísni, protože Hana musela zůstat doma, když se jim narodilo dítě, a vydělává pouze Petr, který pracuje jako lektor sociologie. Tato finanční situace jim zároveň neumožňuje urovnat si svůj vztah s ČSSR.“
Hošínská dodala, že v Hamburku, kde bydlí dcera s manželem, žijí další českoslovenští emigranti, kteří se často navštěvují. „Ona sama je však nezná a nic bližšího k nim není schopna uvést,“ řekla. Libuše Hošínská byla následně podrobena důkladné celní prohlídce, ovšem „s negativním výsledkem“.
Součástí dokumentů tajné policie je i krátký životopis Robejškovy manželky z doby, kdy byla svobodná. Stojí v něm mimo jiné: „V kritickém období 1968-1969 jsem jednoznačně nesouhlasila se současným vývojem událostí a také jsem se žádným způsobem nezúčastnila studentských akcí, které byly v té době organizovány.“
Poslední dokument ve svazku zakladatele nové strany Realisté pochází z března roku 1985. Major Zdeněk Havlíček v něm konstatoval, že si Robejšek „zatím vztah k ČSSR neupravil, stejně jako jeho manželka“, a dodal: „Do ČSSR tudíž necestuje. S nepřátelskou emigrací v cizině se nestýká. Udržuje pouze písemné styky s příbuznými v ČSSR. Jiné poznatky nebyly v průběhu více než jednoho roku získány.“ Poté Havlíček navrhl Robejškův svazek po dobu následujících 15 let archivovat.
Týdeník Euro Petra Robejška kvůli uvedeným zjištěním kontaktoval a nabídl mu prostor, aby informace komunistické Státní bezpečnosti okomentoval. Odpovědi však Robejšek neposkytl a k věci se vyjádřil pouze na Facebooku. „Nikdy jsem nebyl členem KSČ a nikdy jsem nebyl ani kandidátem na členství. Za celou dobu svého života v exilu jsem se vědomě nestýkal s nikým z tajných služeb, československých ani západních. Bohužel, někteří z těch, které jsem tehdy považoval za přátele, skutečnými přáteli nebyli,“ napsal Robejšek. „Přijde mi zbytečné vyslovovat tyto samozřejmosti vůbec nahlas, ale od politika se to asi žádá,“ přidal dovětek.
