S úbytkem návštěvníků kvůli krizi se potýkají pořadatelé letních hudebních open air festivalů i velkých koncertů zahraničních interpretů. „Lidé jdou už jen za megahvězdami a ty ‚středně dobré‘ už pro ně nejsou zajímavé,“ míní Robert Porkert. Šéf agentury Live Nation v Česku pořádá koncerty největších světových hvězd už dvacátým rokem. Nyní ty venkovní organizuje nejraději na fotbalovém stadionu Slavie/Eden, kde jeho firma rovněž sídlí.
* E15: Pořadatele letních open air festivalů letos zaskočil úbytek návštěvníků. Někteří museli vypustit hlavní hvězdy, jiné organizátoři zcela zrušili. Někteří z nich jsou přesvědčeni, že letošní sezona vyčistí trh, zůstanou na něm jen velcí hráči a ti malí zkrachují. Máte také takovou zkušenost?
Je to náš společný trh. Trendy v dnešní době jsou takové, a myslím, že se budou prohlubovat, že lidé jdou za megahvězdami a ty „středně dobré“ už pro ně nejsou zajímavé. Tudíž festivaly i některé koncerty hynou na slávě proto, že lidi šetří a musejí si vybírat, logicky nemůžou chodit na všechno, co dřív zvládali. A když festival nemá jasného headlinera, diváci nemají důvod tam jezdit, radši si z široké nabídky vyberou něco jiného.
* E15: Jste největším hráčem na trhu. Pociťujete, že vám mizí konkurence?
Ani náhodou, promotérů jsou tady desítky. Stále žije agentura 10:15, která začínala ještě před námi, ovšem nejsou na tom nějak extra dobře, takže v tomto měřítku jsme největší a nejlepší. Je to tím, že nežijeme ze dne na den a rozhlížíme se dopředu. Takže když se podaří vydělat peníze, neutratíme je, ale rozumně investujeme do dalších projektů, které třeba z finančního hlediska příliš dobře nedopadnou. Mnohdy se nám stává něco podobného jako kdysi s úspěšným koncertem Kelly Family, který nám pomohl uskutečnit koncert Black Sabbath.
* E15: Co je tedy zárukou úspěchu?
Lidi jdou za umělcem a nekoukají na promotéra, což si myslím, že je chyba. Pak můžou být nepříjemně překvapeni, co dostanou – kromě uměleckého výkonu, který my těžko ovlivníme. Někdy jsou technické podmínky pro diváky podivné a promotéři bývají neseriózní – když akci zruší, nevracejí vstupné. Takže lidi jdou často za jménem určitého interpreta a jsou pak překvapeni, když zjistí, kdo to vlastně pořádá.
* E15: O práci nemáte ani v době krize nouzi?
Naopak, jsme nuceni odmítat spoustu jmen a dávat si pozor, protože i ta hodně dobrá jsou hrozně riziková. Řeknete si, že Red Hot Chili Peppers, Coldplay, Metallica nebo Ozzy Osbourne jsou tutovky, ale nejsou. Protože čím je to jméno větší a slavnější, tím je to dneska dražší. Honoráře za poslední léta stouply závratně a budou se zvedat dál a kurz koruny nám bohužel nepomáhá. Letos jsme toho měli hodně, kromě čtyř stadionů jsme dělali i normální halové koncerty. Sice ne všechno dopadlo podle našich představ, ale protože máme rozhozené aktivity mezi více akcí a neustále máme v prodeji lístky na několik dalších projektů, drží nás to nad vodou.
Navštěvujete koncerty velkých zahraničních hudebních hvězd?
* E15: Spálili jste se v poslední době s nějakou kapelou?
Nemyslím, že bychom se spálili, bylo to podle očekávání. Příjemně nás překvapili Coldplay, návštěvy Foo Fighters naopak mohly být lepší. Ale bylo jasné, že čas uprostřed léta není na koncert v hale pro tuhle kapelu optimální. Kdyby to bylo na přelomu října a listopadu, asi by to bylo o něčem jiném.
* E15: Podepsala se na vašem podnikání současná krize?
Naopak, loňský rok byl pro nás nejúspěšnější za mnoho posledních let a ani letošní nebude špatný. Lidé samozřejmě přemýšlejí, za co utrácet, ale pořád se chtějí bavit. Nejde o to, že bychom vydělávali nějaké extra peníze, ale jde o stabilitu. A myslím, že potenciál je daleko vyšší. Už dneska máme na příští rok připravených 38 akcí, potvrzených nebo před potvrzením. A to jsme teprve v září a ty akce se většinou potvrzují tři až šest měsíců předem. Odpovídá to tomu, že ročně děláme 40 až 50 akcí od těch pro tři tisíce lidí až po stadiony, a nejenom v Praze, ale i v jiných městech v Česku a na Slovensku.
* E15: Můžete prozradit jména interpretů, které v příštím roce přivezete?
Samozřejmě připravujeme další stadionové záležitosti, ale o těch teď bohužel nemůžu mluvit, protože se s nimi pojí velké celosvětové oznamovací kampaně. Dále je to ze jmen, která ještě nezazněla, třeba jedna z mála evropských hvězd, které umějí plnit stadiony a haly – Eros Ramazzotti, na kterého se velmi těšíme. A spoustu lidí asi potěšíme koncertem Joea Cockera. To jsou dvě jména, u kterých můžu prozradit, že je přivezeme v první polovině příštího roku.
* E15: Máte po těch stovkách uspořádaných koncertů ještě nějaký nesplněný promotérský sen?
Chybí nám Prince, ten v Česku ještě nikdy nebyl, a rádi bychom přivezli U2. Uspořádat koncert U2 by pro nás bylo to nejsnazší, protože mají smlouvu s naší společností Live Nation, ale nemáme pro ně vhodný prostor. Nemáme zde stadion pro 50 tisíc a víc lidí a oni nechtějí hrát na zelené louce. O Prince se snažíme léta, ale on je svůj. Neřídí se globálními pravidly, že by měl jasného manažera, jasný tým kolem sebe a jasného agenta. „Střílí“ to po svém, čas od času si vyjede a něco udělá, ale je to takové hodně živelné, takže zatím nejsme schopni se s ním domluvit na seriózních podmínkách.
* E15: Proč jste vlastně změnili jméno agentury a jaká je její vlastnická struktura?
Neradi jsme upustili od našeho dávného jména Interkoncerts, když jsme se stali součástí velké celosvětové společnosti Live Nation. Je to společnost s ručením omezeným vlastněná světovým konsorciem a tady nás pro ni i s marketingem dohromady pracuje necelá desítka lidí. K dispozici je nám i soukromá nezávislá společnost Echo Promotion, která ale dělá i pro jiné subjekty. Samozřejmě na velkých akcích pracuje třeba 500 lidí, ale to jsou pracovníci nasmlouvaní nárazově.
* E15: Jaký roční obrat vaše agentura mívá?
Máme roční obraty okolo 300 až 400 milionů korun, pakliže tam ovšem není nějaká monstrakce typu Rolling Stones, tedy tak pro sto tisíc lidí. Tržby na menších akcích se pohybují v řádech milionů a u halových koncertů v řádech desítek milionů korun. Tržby stadionových akcí a s nimi spojené náklady jsou už kolem 40 až 50 milionů. Kapely nás stojí řádově 50 procent obratu a dalších 50 procent stojí zajištění okolo – reklama, nájem, daně, ticketing, produkce, vše vychází zhruba půl na půl.
* E15: To vypadá, jako by z těch peněz, co lidé zaplatí, pro vás už nic nezbylo.
To je pravda, ono toho totiž opravdu už moc nezbývá. Dřív se říkalo, jestliže byznys nevynáší alespoň deset procent z obratu, je to špatný byznys. My máme daleko míň než těch deset procent, ale musím zaklepat, že se držíme.
* E15: Kolik lidí musí přijít na stadionový koncert, abyste na jeho uspořádání neprodělali?
Stadionový koncert musí určitě přilákat více než 20 až 25 tisíc lidí, aby se vůbec zaplatil. Tady na stadion se vejde maximálně 30 tisíc lidí – závisí to na typu pódií a techniky. Kdyby koncert zaplatilo jen 14 tisíc lidí, tak ho radši udělám v indoorové podobě v aréně a nebudu muset investovat obrovské prostředky do staveb.
* E15: Kromě koncertů pořádáte i různé jiné akce, byli jste před lety například organizátory kontroverzní výstavy preparovaných lidských těl Bodies. Chystáte nějaké podobné vykročení z běžného terénu?
Teď zrovna ne. Megavýstav jsme udělali několik, kromě Bodies to byl třeba Titanic nebo Tutanchamon. Bylo to fajn, ale teď už není období, kdy by takové výstavy tolik lákaly. Jejich témata jsou trošku vyčerpaná a my se nechystáme dělat něco úplně překvapivého. Ale stále koukáme kolem sebe a přemýšlíme, co zde stále chybí. Jsou to třeba dobré family show – představení, na která by mohla jít celá rodina. Něco takového připravujeme a přemýšlíme o tom, ale základ je stále v muzice.
* E15: O jaká představení jde?
V minulosti jsme dělali třeba Batmana, každoročně pořádáme jezdeckou show Apassionata. Teď se hodně bavíme o představení typu pohádky Mašinka Tomáš, které se teď ve světě vytváří. Jakkoli to zní podivně, je to velký segment trhu pro děcka od tří do šesti let, která tyhle pohádky milují. Myslím, že v tomto směru by se něco dalo přivézt.
* E15: Takže si tímto způsobem vychováváte budoucí publikum, které k vám za několik let bude chodit na koncerty?
Je to živé představení, které dá lidem daleko více, než když si ho poslechnou na cédéčku nebo si ho prohlédnou v televizi. Je v tom kouzlo, že si to člověk může užít, a proto si za to rád zaplatí.
* E15: To si ovšem každý nemůže dovolit.
Bohužel je to tak. Životní úrovní se možná postupně vyrovnáváme druhé části Evropy. Ale když porovnáváme náklady na vstupenku na umělce v poměru k tomu, kolik peněz si člověk za práci přinese domů, procento, které musíme odevzdat tady v Česku, je mnohonásobně vyšší než to, co zaplatí Němec nebo Angličan. Je smutné, že umělcům ve finále platíme stejné peníze, jako dostávají třeba v Londýně, i když nás jejich získání stojí daleko větší úsilí.
* E15: Co považujete za svůj největší podnikatelský úspěch?
Nejtěžší a nejsložitější bylo uspořádat koncert Madonny na Chodově. Bojovali jsme s větrnými mlýny – spoustou politiků, občanských sdružení i podivných lobbistů. Přesvědčit je bylo opravdu těžké a jsem rád, že jsme to dokázali. Protože akce, jako byl koncert Madonny, jsou svým dosahem pro Česko zásadnější než spousta jiných věcí.
* E15: Tehdy jste si museli pro 40 tisíc diváků dokonce vytvořit vlastní areál.
Udělali jsme to z nouze, protože Praha prostě takové prostory nemá. Sice se tady vynakládají miliardy na cyklostezky, ale nikdo není schopen vytvořit areál na zábavu pro lidi. Byli jsme si to nuceni vybudovat vlastními prostředky s rizikem, že lidi nepřijdou. Přitom přinášíme spoustu peněz státu a městu tím, že odvádíme DPH a platíme obrovské daně a poplatky.
Čtěte také:
Martin Věchet: Tato sezona rozhodne, které festivaly přežijí
Michal Thomes: Nejvíce peněz jsme dali za Faith No More
Koncert: nadmíru rizikový byznys
Myšlenka na ten koncert vznikala pět let, byly kolem toho velké bouře a diskuze se stovkami lidí. Dokonce nám velmi pomohl tehdejší ministr kultury Pavel Dostál, bylo to jedinkrát, co si vzpomínám, kdy se někdo z takovéhle pozice postavil k něčemu čelem. Náš cíl byl dokázat, že jsme schopni to udělat. Teď už víme, že je to možné, ale nemáme důvod, proč bychom tam znovu investovali vlastní prostředky.
* E15: Patříte nejen k největším, ale i k nejstarším hráčům na trhu. Jak se změnil za dobu, co na něm působíte?
Příští rok v červenci to bude 20 let od první akce, kterou jsem pořádal. Změnilo se toho hodně, hlavně technologie, které strašně urychlují život ve všech oblastech a samozřejmě i u nás. Dřív neexistovalo nic lepšího než fax a pevná telefonní linka, dnes jsou e-maily, mobily a veškeré komunikační věci, takže to nám strašně pomáhá, samozřejmě technika je také úplně jiná.
Dřív se stavěly obrovské stěny zvukových aparatur a dneska pověsíme pár bedýnek a hraje to samozřejmě daleko líp, což je ku prospěchu diváků i umělců. Dřív se dávaly obrovské peníze za techniku, za zvukový a světelný aparát. Dnes se dávají také obrovské peníze za techniku, ale multimediálního směru projekce a další přidané věci.
* E15: A co honoráře pro umělce?
Položka uměleckých honorářů se zvýšila nejvíce. V roce 1993 jsme dělali koncert Deep Purple, ze kterého se podle mého názoru stala legendární akce, protože to byl poslední koncert, kde vystoupili v originální sestavě s Blackmorem i Gillanem na jednom pódiu. Přišlo nám 15 tisíc lidí, koncert stál tehdy 40 tisíc dolarů – samozřejmě kurz koruny byl jiný –, ale dneska takové koncerty pro vyprodané haly stojí řádově desetkrát tolik. Hodně nám pomohl i vstup do Evropské unie – už se neřeší hranice, cla a takovéhle záležitosti. Tím se vše hodně urychlí, takže zatímco dřív jsme dělali třeba tři čtyři koncerty za rok, dneska jich pořádáme 30 až 40.
* E15: A jak se za dvě desetiletí změnilo publikum?
Dřív to bylo tak, že když přijeli Black Sabbath, AC/DC nebo Rolling Stones, byla to unikátní záležitost, která se nesměla prošvihnout. Ale teď jsme o 20 let starší, takže někdejší děti, které milovaly Kelly Family, na to už radši zapomněly a jdou třeba právě na Erose Ramazzottiho. I rockeři, kteří chodili na Deep Purple nebo Black Sabbath, už dnes nejdou, protože jim je 50, 60 let a mají jiné povinnosti.
Proto když přivezeme takovou legendu, jako je třeba Joe Cocker, musíme už myslet na to, že je třeba připravit židle, protože mladých lidí skandujících pod pódiem tam už tolik nebude. Ale je zajímavé, že některé starší kapely si přesto neustále vytvářejí mladé fanoušky. To je třeba případ Iron Maiden, na jejich koncertech je úžasné, že se na nich mísí všechny věkové kategorie. Chodí na ně i dvanáctiletí s tatínky a dědečky, kteří mají na džínskách vyšitá jejich loga. Myslím si, že právě to je kapela, která by se také brzo mohla vrátit.
Robert Porkert (47 let)
Vystudoval pedagogickou fakultu, obor učitelství pro první stupeň základních škol a hudební výchova. Začínal jako lepič plakátů a „bedňák“, poté pracoval jako produkční v Pragokoncertu i v reklamní agentuře. Jeho agentura Interkoncerts (nyní Live Nation) od roku 1993 českým posluchačům přivezla mnoho slavných interpretů a kapel – například Rolling Stones, Madonnu, Depeche Mode, Boba Dylana, Metalliku, Red Hot Chili Peppers, Stinga nebo ZZ Top. Má dvě děti a ve volném čase relaxuje sportem – hraje badminton a squash.
