D o t a č n í p o l i t i k a
Vláda nedávno schválila návrh podpůrných programů ministra zemědělství Jana Fencla, v jehož důsledku budou oblasti naší země s objektivně horšími podmínkami pro zemědělské hospodaření chudší o celou jednu miliardu korun. Ušetřené peníze dostanou sedláci v produktivních oblastech.
Způsob, jakým vláda rozhodla o rozdělení dotací, vyvolal mezi zemědělci poprask. Především je na pováženou samotný přesun nepřehlédnu- telného množství finančních prostředků z chudších krajů do úrodnějších, kde by této pomoci nemělo být vůbec zapotřebí. Mocná lobby však má v ministrovi původem z jižní Moravy silného zastánce a prosadila si své.
Ministerstvo zemědělství předložilo návrh vládě a ta ho bez otálení schválila. Jak se to však stalo? Tisk se o všem dozvídá až z druhé ruky, stejně jako většina zemědělských podnikatelů. Ministři přitom zřejmě měli při schvalování tak závažné věci už předem jasno. Pokoutní, neveřejné rozhodování slaví zase jednou úspěch.
Zlí spekulanti
Ministerstvo argumentuje tím, že návrh přináší rozšíření podpory údržby krajiny o další oblasti, takzvané přechodné, s vyšší cenou půdy. „Tím, že se podařilo navýšit celkové dotace pro agro-po- travinářský komplex téměř o pětinu, vzhledem k úrovni loňského roku, je pochopitelné, že část podpory je určena i do produkčních oblastí, tvrdí ministerstvo. Peníze prý poputují na obnovu úrodnosti půdy, odstranění zadluženosti podniků, jež nevznikla jejich vinou, na posílení konkurenceschopnosti podniků, které budou soutěžit s EU. Tak zní zřejmě pravé důvody. Je však potřeba i lepší politické zdůvodnění.
Podle ministerské zprávy měli být těmito pravidly odděleni poctiví podnikatelé od chalupářů a spekulantů, kteří do těchto krajů přijedou jednou za rok posekat louku. Zjednodušeně řečeno, ministr proto zvýšil hranici nutného počtu skotu jako podmínku k získání státní pomoci (existuje k tomu zvláštní koeficient - dobytčí jednotka na hektar). „Tato změna však v žádném případě není na úkor podnikatelů hospodařících v horských a podhorských oblastech, zdůrazňuje.
S námitkou, zda se dá vůbec odůvodnit přesun peněz z podhůří do intenzivních oblastí, se ministr zemědělství Jan Fencl vypořádal po svém: „Otázkou, jak alokovat prostředky do marginálních oblastí, jsme se poctivě zabývali tak, aby směřovaly k zemědělcům, k těm, kteří budou v těchto oblastech hospodařit. Je zcela nepodstatné, zda budou právnické či fyzické osoby. Naší ambicí je eliminovat alokací těchto zdrojů firmy, které vyprodaly zvířata a stroje, opustily stáje a jednou za rok najmou kavalerii nějakých strojů, které provedou jakýsi úklid trvalých travních porostů, zinkasují peníze a očekávají snadněji další dotaci státu.
Fencl se nikdy netajil s názorem, že je původně sám zemědělec a jde mu více než o jiné věci o udržení či rozšíření intenzity zemědělské výroby. „Náš záměr je, použít ty peníze ve prospěch zemědělců- hospodářů. Hledali jsme všechny možné formy, protože tvořivost českého člověka je téměř dokonalá - to, že tam budou na oko žít a dostanou kulaté razítko od starosty - to vše lze zpochybnit. Jediná cesta je, že se do krajiny musí vrátit dobytek, skot či ovce, a za nimi se tam musí vrátit zemědělec. To zatížení hektaru půdy musí být prokazatelně extenzivní, uvedl ministr.
Lux se diví
Kritikem Fenclova záměru o snížení dotačních prostředků do podhorských oblastí je především jeho předchůdce v ministerském křesle Josef Lux. „Jsem vládním materiálem, který šel mimo Parlament, velmi nepříjemně překvapen. Fakt, že podpora zemědělců v horších přírodních podmínkách je skoro o jednu miliardu korun nižší a je směřována do intenzivních oblastí, považuji za velkou chybu, která bude mít neblahý dopad na hospodaření celé řady zemědělských podniků, prohlásil Lux.
Označil dokonce toto rozhodnutí vlády za změnu dosavadního trendu agrární politiky. „Jde také proti programovému prohlášení vlády, na jehož základě si získala důvěru Parlamentu, řekl Lux.
Zdůraznil rovněž, že je to poprvé, kdy se takto nahlas vyjadřuje k nějakému kroku, který učinil jeho nástupce v ministerském křesle i celý kabinet. „Myslím si totiž, že důsledky tohoto postupu přesahují samotný resort zemědělství, dodal. Podle jeho názoru totiž tento postup může ještě více prohloubit nezaměstnanost, a právě zvláště v již dnes nejvíce postižených regionech. „Považuji proto za důležité, aby si vláda tyto souvislosti uvědomila. Kdyby třeba získala více peněz a věnovala je na podporu intenzivních zemědělských oblastí, asi bych tomu také úplně nepřitakal, ale nekritizoval bych to. Jdou-li však peníze do produkčních oblastí na úkor té zhruba miliardy pro zemědělce v nevýhodnějších oblastech, lze to těžko brát jinak než jako hájení určitých skupinových zájmů. Podle mne by se měli podnikatelé v produkčních oblastech opírat o svůj dobrý hospodářský výsledek, o správný podnikatelský záměr - na rozdíl od nich se zemědělci v podhůří neobejdou bez podpory státu, jež je oceněním veřejného zájmu, uvedl Lux v polemice.
Čísla nelžou
Čísla odhalují pravdu. Na trvalé travní porosty, kam směřuje část našich daní v podobě dotací, byla v minulosti poskytována podpora jen do ceny půdy 3,50 korun za metr čtvereční. Ministr Fencl od této částky oddělil zhruba třetinu (zmíněnou miliardu) a věnoval ji do oblastí s cenou půdy od 3,51 korun za metr čtvereční a více. S tím, že podhorskou oblast vidí již od čtyř či pěti korun za metr čtvereční. O tom, do jaké míry je na takto hodnotné půdě možné úspěšně hospodařit, by se mohla vést smysluplná debata. Ovšem v principu jsou horské a podhorské oblasti o třetinu svých dosavadních příjmů chudší, čímž pro mnoho subjektů zde hospodařících vznikají až existenční problémy. Přitom jim samozřejmě nejde o konkurenční boj, ale čistě o údržbu krajiny v kulturním stavu.
Rána zaměstnanosti
Jaké důsledky bude ministerský objev mít, je nasnadě. Nezaměstnanost, kterou ministr Špidla odhaduje na jedenáct procent, tímto zřejmě dostane reálnější kontury. Horší je, že v konzervativních krajích bude mít dalekosáhlejší následky než v těch ostatních. Utrpí tím samozřejmě i krajina.
Ministrova snaha o vyšší konkurenceschopnost našich podniků ve vztahu k zemím Evropské unie je jistě pochopitelná a správná. Způsob, jak ji dosáhnout pomocí nových dotačních pravidel, však nevěští pro české zemědělství nic dobrého. Mezi podniky, které chce takto plošně revitalizovat, je mnoho těch, které jednoznačně neprokázaly schopnost obstát na trhu, přestože k tomu měly odpovídající podmínky. Na druhou stranu jsou mezi nimi podniky a zemědělci, kteří si zaslouží standardní pozornost ve formě státní podpory úvěrů a státní garance, spojené s jejich podnikatelským úspěchem prostřednictvím Garančního fondu. V budoucnu mohou být schopni jednat s bankou samostatně, bez subvenční berličky. Například soukromí farmáři již vyvíjejí aktivity směřující k dohodám mezi nimi, Garančním fondem a bankovními ústavy, což se daří ke spokojenosti všech stran.
