zabijákovi zatím existuje jediný lék – samotka. Jenže absolutní izolace je v současnosti sci-fi. Nebo ne?
Pokud ji už náhodou nesledujete celou, pusťte si k aktuální třetí řadě futuristického amerického seriálu Westworld od Jonathana Nolana alespoň trailer. Mihne se v něm prosklená kapsle se čtyřmi koly, nemá volant ani řidiče a nezasvěcenému skoro přijde, že ji musel navrhovat sám Elon Musk. Tahle televizní rekvizita z produkce HBO je jednou z mnoha vizí, jak by mohla v budoucnosti vypadat autonomní auta.
V ulicích jihočínského Šen-čenu se tato „vize“ pomalu proměňuje ve skutečnost. Vlečou se jimi podobné, byť o něco zmenšené dodávky pekingského startupu Neolix. Minivany mají přesně přidělené úkoly – dezinfikují chodníky a rozvážejí zdravotnický materiál.
Stejně tak je tomu i ve Wu-chanu nebo Si-anu. A když na to přijde, robůtci zvládnou také doručit pizzu, aby ji strávníci nemuseli přebírat z rukou poslíčka. Ostatně už teď rozvážejí jídlo čínským lékařům v první linii.
Pozor na kotníky
Možná to takhle na papíře vypadá trochu jako splnění pohádky o autech bez volantů, která dokážou lidem nejenom ulevit od zdržujících povinností (a těm na druhé straně vzít práci), ale ještě být cennými pomocníky v době, kdy se ekonomika nesmí zastavit, i když člověk musí sedět doma na gauči. Tahle pandemie je pro firmy zabývající se autonomním řízením skutečně velkou příležitostí, zároveň jim ale také nastavuje zrcadlo.
Čínská samořiditelná autíčka s laserovými senzory se ulicemi zatím spíš jen kodrcají, než že by jimi plachtila. Jejich inteligence přitom ještě není na takové úrovni, aby dokázala pro doručení nákladu objet jakoukoli velkou čtvrť za plného provozu, nemluvě o složitějším křižování městem. I přes zapojení sebelepších programátorů jsou podobná autíčka využitelná zatím jen v režimu last mile delivery, tedy na velmi krátké vzdálenosti.
Tak či onak se tato vozítka těší v době, kdy velké společnosti musely pozastavit testování osobních autonomních vozů pro převoz lidí, velké pozornosti. Mimo jiné už o ně projevil zájem třeba obchodní gigant Alibaba. Podobné pojízdné almary přitom dnes nepotkáte jen v čínských ulicích – v texaském Houstonu například testuje rozvoz potravin společnost Nuro a na univerzitních kampusech v Pittsburghu, Dallasu a dalších se studentům pod nohy pletou autonomní technologie od Starship Technologies.
Poslední jmenované robůtky mají na svědomí zakladatelé oblíbeného programu Skype, vyvíjejí je v Estonsku a zaslouží si zvláštní pozornost. Připomínají sekačky na trávu nebo příruční zavazadlo s dlouhou anténkou. Před lety do nich investoval Mercedes, který vymyslel logistický koncept, v němž funguje tradiční manuální dodávka jako velká mateřská loď, jež své automatizované sluhy vždy někde vypustí a po čase sesbírá.
Samostatné přepravní boxy nejsou jen ohromně roztomilé, ale taky hodně funkční. Třeba v anglickém Milton Keynesu zdarma rozvážejí jídlo lékařům a sestrám britské Národní zdravotní služby. A jak takhle na chodníku projíždějí labyrintem kotníků, dělají chutě kolemjdoucím. „Máte hlad?
Umíme pomoct,“ lákají nápisem na boku k objednávce.
Dává to smysl
Když opomineme velké mozky světa, které před světovou pandemií varovaly už před mnoha lety (z těch hodně známých třeba Bill Gates, z těch méně určitě Ian Goldin), byla to nakonec umělá inteligence, jež na zákeřné onemocnění přímo ve Wu-chanu upozornila jako první. Kanadská firma BlueDot předběhla tajnůstkářské čínské epidemiology a ukázala, jak moc mohou být moderní technologie užitečné.
Teď na dodržování karantény dohlížejí ve světě drony, úřady přes mobilní telefony sledují pohyby svých občanů, na letištích objektivy termokamer pomáhají s identifikací potenciálně infikovaných lidí s vysokou teplotou, v domovech pro důchodce vytvářejí chodící roboti telemost s rodinami seniorů a na silnicích a chodnících se objevují poslíčkové jako z jiné doby. Kromě rozvážení jídla zvládnou doručit i poštu nebo ochranné roušky.
„Nasadil bych je v nemocnici,“ přemítá Zdeněk Hanzálek z Českého institutu informatiky, robotiky a kybernetiky ČVUT v Praze. Malé pojízdné roboty by zapojil do rozvozu jídla na pokoje infekčního oddělení, aby už tak vytíženým sestrám a bratrům šetřily čas. „A když by šlo o nějakou
vysoce nakažlivou nemoc, ještě horší, než je současný koronavirus, tak to zároveň vyřeší problém, že zdravotník do toho rizikového prostředí vůbec nemusí chodit. S pacientem si může povídat třeba přes obrazovku. To mi dává velký smysl,“ popisuje Hanzálek.
Existuje přitom hned několik důvodů, proč by se z jeho nápadu mohl stát konkrétní návod, jak nemocnicím ulehčit. Zaprvé, robot se nemá jak nakazit a před opětovným kontaktem s člověkem může projet dekontaminačním prostorem. Zadruhé, nemocniční chodba s pokoji je pevně daným prostředím, které je snadné zanést do mapy a robota v něm naučit se orientovat, otevírat si dveře s automatickými čidly a podobně. A zatřetí, pomalu se pohybující technika nemá na rozdíl od velkých autonomních dopravních prostředků koho zranit, kdyby se jí v cestě objevila nenadálá bariéra – třeba nohy pacienta.
„Ve chvíli, kdy autonomní vozidla použijete v nějakém jasně uzavřeném prostoru, který můžeme úplně detailně popsat a víme, co se v něm stane, tak tam je aplikace této technologie nejjednodušší. A už se to léta využívá třeba ve skladovém hospodářství,“ připomíná Václav Jirovský z Ústavu bezpečnostních technologií a inženýrství, taktéž na pražském ČVUT. Vymyslet něco podobného pro nemocnice je podle něj otázka týdnů. „A ani ten stroj nemusí být nijak drahý,“ dodává.
Mít dost peněz i důvěry
Zvlášť zahlceným nemocnicím by rád pomohl taky izraelský startup Vayyar, který si před dvěma lety udělal jméno na vývoji radarové technologie, jež dokáže suplovat mamograf a lékařům umožňuje levněji rozpoznat rakovinu prsu.
Malá firma z Tel Avivu teď pracuje na vývoji biosenzorů pro vzdálené měření základních životních funkcí přímo v autonomních vozidlech. Užitečné by mohly být například v převozu infekčních pacientů do nemocnice.
Izraelská vláda se ovšem rozhodla, že na samořiditelná auta čekat nehodlá, a technologie Vayyaru zapojí už do současného boje s koronavirem.
Ve spojitosti s automobily nejsou blízkovýchodní inovace novinkou. Čeští vědci na výzkum podobných technologií podávali několik let zpátky žádost o grant. Na dopravní fakultě ČVUT chtěli monitorovat psychologickou zátěž člověka za volantem: jestli řidič vnímá, co se kolem něj děje. „Ještě před nastoupením člověka do vozidla jsme chtěli vědět, v jaké je náladě a jak moc se bude soustředit na jízdu,“ vysvětluje Jirovský s tím, že na grant nakonec vědci nedosáhli. „Neprošlo to, protože to bylo moc futuristické,“ směje se při pohledu na věc, se kterou si teď lámou hlavu kolegové ve světě.
Hlídat zdravotní stav řidiče v minulosti napadlo i samotné automobilky. Michiganský Ford už před skoro deseti lety zašil do sedaček senzory pro měření tepové frekvence. Experimentální projekt ukončil až s příchodem totožné technologie do výrazně levnějších zařízení – chytrých hodinek. Automobilky Nissan a Volvo zase před časem rozpracovaly projekty, jež počítají s detekcí alkoholu u řidiče přes senzory potu a zápachu.
Auto by v takovém případě nešlo nastartovat nebo s ním nebylo možné nikam odjet.
„Není to nic futuristického, jsou to věci, které se dají udělat,“ shrnuje Jirovský s tím, že vše je jen otázkou peněz. S majetnými investory přicházejí i ambiciózní cíle. Čínský Neolix na masovou produkci svých vozítek nedávno získal skoro 30 milionů dolarů a tento rok jich plánuje vyrobit nejméně 1000. Americké Nuro se z Texasu nově rozšíří i do Kalifornie. A Starship Technologies čerstvě expandovala do Arizony. O služby všech jmenovaných je v době koronavirové pandemie větší zájem. Dá se navíc čekat, že jejich popularita dál poroste tak, jak se umělá inteligence bude učit nové a nové věci.
Jaké další vymoženosti přinese blízká budoucnost, se vždy složitě odhaduje.
Z toho, co vidíme už dnes, to ale vypadá, že bude naprosto běžné nechat si přivézt večeři samořiditelným vozítkem nebo dronem i z druhého konce města. Stejně tak půjde zařídit odvoz potenciálně nakaženého člověka na kliniku bez toho, aby přitom potkal kohokoli jiného. Ještě dřív se změní rozvozy jídel na infekčních odděleních.
A tohle všechno jistě pomůže lidstvu lépe zvládat krize.
Roboti přijdou lidstvu na pomoc. Stejně jako při zavádění jakýchkoli jiných moderních technologií do praxe, i v případě inteligentních autonomních vozítek pak nicméně zůstává otázkou, jakou míru zodpovědnosti jim lidé svěří. Nebo možná ještě lépe – nakolik se rozhodnou důvěřovat tomu, kdo chytré stroje na kolečkách vyrobil nebo naprogramoval. ¶
