„Každý by najradšej ležal pekne na lehátku, doma na lehátku. Veď na čo by aj behal, keď všecko je v porádku, doma na porádku,“ zpívá slovenská kapela Horkýže slíže ve slavném hitu. Tomáš Krivda ze startupu Vanilla Robotics sdílí se zpěvákem Petrem Hrivňákem nejen národnost, ale i touhu nerušeně ležet na gauči a nemuset chodit do lednice kvůli dalšímu orosenému pivu.
„Do PrusaLabu jsme se přihlásili s trochu šíleným nápadem,“ přiznává. „Naše hlavní myšlenka byla, že vytvoříme robota, na kterém seshora otevřete poklop a dáte si tam pivo. Lehnete si na gauč a on Vám bude nosit lahváče,“ vysvětluje Krivda s úsměvem. Jakkoli svůj vlastní nápad označuje za velmi netradiční, Josefa Průšu zaujal natolik, že se rozhodl ho podpořit v ročním akcelerátoru jako jeden ze tří inovativních projektů.
Zakladatelé značky Vanilla Robotics dokázali během šesti měsíců ve spolupráci s PrusaLab vyvinout autonomní robotická vozítka, která konkurují logistice doručovacích služeb i velkých skladišť. Připomínají malý kontejner, ale uvezou až 25 kilogramů nákladu a na jedno nabití vydrží jezdit asi deset hodin, což s přestávkami může vystačit i na jeden celý den.
Mapování prostoru
Tím nákladem mohou být například zmíněné pivní plechovky a lahve, ale i potraviny nebo jiné předměty dle potřeby. „Ve Slezské nemocnici v Opavě si roboti vyzkoušeli nošení prádla, léků a dalších věcí,“ vypráví druhý společník firmy Jan Sedláček. Stroje se za pomoci umělé inteligence a zabudovaných kamer či senzorů umí pohybovat ve známém prostoru samy. Rozpoznávají překážky a lidi, kteří jim stojí v cestě, a v reálném čase se učí mapovat okolní prostředí. Vývojáři to ilustrují na příkladu toho, že nechávali roboty volně jezdit po dílnách PrusaLabu, vždy asi na 30 nebo 40 minut. Vozítkům se podařilo postupně zorientovat se v prostředí a vytvořit si jeho mapu. Teď už se tam pohybují bez zaškobrtnutí. Stejně se to naučí i v jakékoli domácnosti.
Navíc pokud člověk chce, může ovládat svého robota přes aplikaci pro iPad nebo Mac. K počítači se připojí joystick a na obrazovce se ukáže, co robot „vidí“ před sebou. Pak ho člověk může jakkoli nasměrovat. Dokonce je prý možné i operovat s několika roboty současně a přepínat mezi jejich pohledy.
Vozítko od Vanilla Robotics má v horní části schránku na náklad. Uveze až 25 kilo. Foto: Vanilla RoboticsVanilla Robotics vytvořili platformu, kombinující hardware i software, která umožňuje provoz těchto autonomních robotů. Postupně během vývoje však vzniklo platforem několik. V prototypu figuruje zatím jen jedna. „Od malé platformy se chceme odrazit dál. Prodejem hardwaru a softwaru z malé platformy vyděláme peníze na další platformy. Další stupeň našeho vývoje bude velké vozidlo,“ říká Krivda. První roboti se v praxi přitom mají objevit na pražských ulicích příští rok.
„Nespornou výhodou se pro nás stalo technologické zázemí PrusaLabu, kde jsme mohli nejen díky 3D tisku prototypovat a testovat různé varianty našeho řešení — vše na jednom místě, za pomoci expertů, a daleko rychleji a levněji než předtím. Ačkoliv byl projekt nejdříve víkendovou záležitostí, účast v akcelerátoru nám umožnila pustit se do intenzivního vývoje,“ komentuje Sedláček. Odborníci na 3D tisk asistovali i u designu a tvorby softwaru. Kromě PrusaLabu však vývojářům pomáhalo i několik univerzit. Japonský profesor jim radil ohledně senzorů a strojového „vnímání“. ČVUT zase umožnila první testy prototypů v Děčíně.
Pomocníci kurýrů
Robotičtí kurýři však už dnes přestávají být unikátem. Logistika během pandemie musela zásadně posílit, a tak lidští šoféři a skladníci začali být vytížení až příliš. V expedičních depech Zásilkovny už pomáhají třídit balíky robotická vozítka PackMan, která je dopravují na příslušné místo určené kód. Simona Kijonková si je nemůže vynachválit, údajně pracují dvakrát efektivněji než lidé.
Další donáškoví roboti jsou k vidění v různých zemích po celém světě. Často je využívají například restaurace k donášení jídla. Zákazníci, kteří si objednají svou porci domů, mívají totiž často takový strach z nákazy, že dají přednost bezkontaktnímu doručení robotem. Estonská firma Starship Technologies na robotických kurýrech pracuje už dva roky a dnes jich má v týmu už více než tisíc. Pohybují se rychlostí osm kilometrů v hodině a kvůli nutnosti častého nabíjení mají relativně malou dojezdovou vzdálenost.
Také je fér přiznat, že na ulicích velkých měst by je lidé nejspíš ušlapali nebo rozkopali. Proto operují jinde – v kampusech univerzit a v byznys parcích. Zaneprázdněným manažerům nebo vědcům roboti pravidelně vozí obědy, což ulevuje vytíženým kurýrům restaurací. Jeden estonský robot zatím vyjde na 110 tisíc korun. Cenu českých vozítek od Vanilla Robotics zatím neznáme, ale využití u nás rozhodně najdou – ať už budou pendlovat mezi lednicí a gaučem, nebo nosit léky do nemocničních pokojů.
