Nařízení EU o ratingových agenturách má pomoci vyřešit příčiny finanční krize
Ratingové agentury představují jedny z klíčových institucí na finančním trhu. Vydávají hodnocení, která umožňují lepší orientaci na tomto trhu nejen finančním institucím, ale i běžné investorské veřejnosti. V reakci na finanční krizi je vytvoření robustní regulace ratingových agentur velkou výzvou všem vyspělým zemím. Evropská unie se v současnosti snaží zavést regulaci ratingových agentur a příprava nařízení o nich je proto jedním z bodů agendy českého předsednictví EU.
Důvody
Navzdory dílčím podnětům k regulaci v minulosti to však byly až finanční skandály firem Enron či Parmalat, které vyvolaly velké pochybnosti o důvěryhodnosti ratingů. V reakci na tyto zkušenosti brzy následovala odpověď ve formě kodexu Mezinárodní organizace komisí pro cenné papíry (IOSCO) pro ratingové agentury, který však měl pouze povahu doporučení. V roce 2006 Spojené státy americké sice přijaly zákon o regulaci ratingových agentur, ale jeho praktická aplikace nastala až po začátku hypoteční krize.
Mezi mnoha příčinami aktuální finanční krize bývá také uváděna role ratingových agentur – především neúplnost či nesprávnost jejich ratingů a střety zájmů v případech, kdy klientem je emitent. Za zcela zásadní problém je považovaná nedostatečná vypovídací hodnota ratingů strukturovaných finančních nástrojů. A kritizovaná je také pomalá reakce ratingových agentur na nové negativní informace.
Opatření
Již v roce 2006 Evropská komise (EK) iniciovala analýzu činnosti ratingových agentur a standardů pro vydávání ratingů. Jejím cílem bylo zmapovat hlavní problémy činnosti ratingových agentur. Jako jedno z opatření pro řešení příčin finanční krize připravila EK návrh nařízení o regulaci ratingových agentur. Česká republika jako předsednická země Evropské unie v současnosti o tomto nařízení jedná v Radě EU a následně je projedná i Evropský parlament. Pokud bude schváleno, jeho účinnost se předpokládá od září letošního roku.
Jaké jsou hlavní požadavky navrhovaného nařízení? Všechny ratingové agentury v EU budou muset projít registračním řízením. Musejí splnit poměrně rozsáhlé požadavky a předpoklady pro tvorbu kvalitních ratingů – vytvořit dostatečný systém vnitřní kontroly a pro řízení střetů zájmů pravidla pro činnost analytiků a ratingových výborů.
Nařízení požaduje, aby ratingové agentury používaly kvalitní metodiky, které adekvátně odrážejí specifika hodnocených emitentů a finančních nástrojů – vytvoření speciálních ratingových stupnic pro strukturované finanční nástroje a uveřejňování informací o klíčových předpokladech konkrétních ratingů. Nařízení také těmto agenturám ukládá zajistit adekvátní informování investorské veřejnosti o vypracovávání ratingů. Nově budou zveřejňovány informace o historické „výkonnosti“ ratingů – o tom, s jakou spolehlivostí se jejich ratingová hodnocení v minulosti naplnila.
Z hlediska dohledu nad činností ratingových agentur předpokládá nařízení úzkou spolupráci orgánů z celé EU v rámci kolegií včetně společného rozhodování. Nařízení požaduje, aby finanční instituce v určitých situacích používaly výhradně ratingy vydané evropskými ratingovými agenturami. Jde o případy, kdy používání ratingů předepisují evropské směrnice upravující činnost finančních institucí, například v rámci výpočtu kapitálové přiměřenosti ze strany bank a obchodníků s cennými papíry, solventnosti pojišťoven a některých přípustných aktiv standardních fondů kolektivního investování.
Nařízení stanovuje, aby pro ratingy vydané mimo EU byla požívaná procedura takzvaného endorsementu. Její podstatu tvoří formální převzetí ratingu vydaného mimo EU ratingovou agenturou registrovanou v některém členském státě unie. Vyžaduje se splnění určitých podmínek pro proces přípravy ratingů a pro ratingovou agenturu se sídlem mimo EU. Cílem toho procesu je zajistit dostatečnou kvalitu ratingů „importovaných“ do Evropské unie.
Globální standard
Nařízení o ratingových agenturách je jedním z opatření, které má vyřešit příčiny současné finanční krize. Má přinést více informací o ratingových hodnoceních a o činnosti ratingových agentur včetně informací o kvalitě ratingů uveřejněných v minulosti. Vyžaduje také adekvátní kvalitu procesů tvorby ratingů a jejich rychlé přehodnocování, pokud se objeví zásadní nové informace. Přinese však ratingovým agenturám, emitentům a v některých případech také finančním institucím i určitý nárůst nákladů.
Zatím je otázkou, jak se s evropskou regulací vyrovnají například Spojené státy americké a Japonsko. Lze však předpokládat, že postupně bude vytvořen globální standard pro regulaci ratingů. Konkrétní obsah této mezinárodní regulace budeme možná znát již pro dubnovém zasedání skupiny G20, na němž bude Evropskou unii zastupovat Česká republika, jež jí předsedá.
