Krize dolehla i na nás, říká šéf největšího středoevropského festivalu Károly Gerendai
Kdo by si pod podnikatelem roku představoval výhradně elegantního byznysmena v obleku, ten by byl po setkání s Károlym Gerendaim asi velmi překvapen. Maďarský vítěz této soutěže je totiž rocker tělem i duší a rozhodně se to nestydí dát najevo. V pětihvězdičkových hotelech v monackém Monte Carlu, kde se pod záštitou společnosti Ernst & Young konalo celosvětové finále Podnikatele roku, se pohyboval nejčastěji v šortkách a tričku, popřípadě v plážové košili. Jako zakladatel a organizátor největšího hudebního festivalu ve střední Evropě si to může dovolit.
Gerendaiovým „dítětem“ je známý Sziget, který se na jednom z budapešťských ostrovů koná už sedmnáct let. Návštěvnost festivalu je na středoevropské poměry obrovská; sedmidenní akci loni navštívilo přes 360 tisíc lidí. Řada z nich je z okolních zemí, do Budapešti často jezdí hudební fanoušci mimo jiné ze Slovenska, Rakouska nebo Česka. Mezi největší taháky letošního ročníku patří například kapely The Offspring, Placebo, Faith No More nebo Manic Street Preachers.
Stejně jako do jiných odvětví i do oblasti hudebních festivalů ale zasáhla krize a letos Gerendai očekává o něco menší návštěvnost než loni. „Doplácí na to ale spíše menší festivaly. Pokud si dřív lidé mohli dovolit zajít v průběhu sezony na několik festivalů, letos půjdou třeba jen na jeden. A samozřejmě si vyberou ten nejzajímavější,“ říká dlouhovlasý podnikatel. Později dodává, že doufá, že letos přijede co nejvíc zahraničních fanoušků, kteří by mohli nahradit výpadek z řad Maďarů těžce zkoušených hospodářskou recesí.
Nespal jsem i sedmdesát hodin
Byznys hudebních festivalů zná Gerendai velmi dobře, pohybuje se v něm už od osmdesátých let, kdy začínal jako manažer a producent maďarských rockových kapel. „Ta jména za hranicemi nikomu nic neřeknou, ale u nás to byly velmi známé skupiny,“ směje se. V roce 1992 se rozhodl založit vlastní festival a od počátku dělal nejvíce práce sám. „Jednou jsem nespal sedmdesát hodin, potom jsem se zhroutil a nakonec mě musela odvézt sanitka,“ vzpomíná na pionýrské začátky. Dnes se věnuje spíše obchodní stránce festivalu a osobně zajišťuje účast největších hvězd. To se mu daří velmi dobře. S tím, jak je festival každý rok větší a známější, stoupá i jeho prestiž a přitáhnout slavné kapely už není takový problém. Gerendaimu se dle jeho vlastních slov splnily sny o kapelách, které chtěl na budapešťský ostrov přilákat. „Byly tu snad všechny moje oblíbené kapely, například Metallica nebo Red Hot Chilli Peppers,“ říká. Nejraději ale vzpomíná na večírek se zpěvákem Manu Chaem a jeho kapelou. „Když skončili koncert, přesunuli se do zákulisí a z ničeho nic společně s jednou maďarskou kapelou začali zpívat a tančit a skončilo to jako obrovská party, která trvala do rána,“ zasní se a bezmála omluvně dodává, že se už ale velmi zklidnil a do hospod příliš nechodí. „Některé hvězdy s námi chtějí někam jít, protože se třeba známe už z dřívějška. Beru to jako součást své práce. Ale oni stejně přijíždějí hlavně kvůli fanouškům a ne kvůli mně,“ dodává.
Sziget ovšem už dávno není jedinou podnikatelskou aktivitou originálního byznysmena. Vlastní také rozhlasovou stanici a několik časopisů a další tištěná média, kromě jiného i kulturní průvodce Pesti Est nebo Time of Budapest. Jde o budapešťskou obdobu pražských časopisů typu Houser, které informují o programech kin a divadel nebo aktuálních koncertech. Vedle toho provozuje několik menších festivalů v Maďarsku a organizuje také největší podobnou akci v sousedním Rumunsku. „Naším dalším cílem je proniknout na chorvatský trh,“ říká.
