V Praze otvírá nový luxusní klub & lounge, kde máte zapomenout na starosti.
Klub je koncipovaný pro úspěšné, stylové a zábavné lidi, kteří přes den tvrdě pracují a večer se rádi baví v kruhu svých přátel a inspirativních osobností. Le Valmont se stejně jako jeho majitel Viktor Fischer řídí heslem „work hard, play hard“.
Viktor staví klub společně s Američanem Michaelem Van Cleef Aultem, světovým králem nočního života, který vybudoval již 93 klubů po celém světě - od New Yorku a Miami přes Mykonos až po Singapur a Manilu.
„Mám rád filmy Miloše Formana a nejvíc se mi líbí právě Valmont. Byl to sice komerčně propadák, ale je to geniální film.“
Má to být jako vstup do hezčího světa. „Tady bude hosteska, která mě pustí dovnitř. Krásná, vysoká, štíhlá modelka oblečená v dekadentních šatech s odhalenými zády, které nám speciálně navrhuje Taťána Kovaříková. Ona bude rozhodovat, kdo smí vstoupit,“ říká mi Viktor Fischer, zatímco demonstrativně vchází do svého klubu Le Valmont.
Tento bohémský prostor představuje luxusní dekadenci ve stylu francouzského baroka. Šampaňské tu má téct proudem a bohatí muži a krásné ženy se tu mají bavit a odpočinout si od starostí všedního dne.
Stojím zhruba na místě budoucí hostesky ve vstupní místnosti, jíž Fischer říká Valmont Café a popisuje ji jako Sen noci svatojánské. Je tu menší bar s barokním barovým sezením i křesly a pohodlným sofa, kde si můžete dát drink, zatímco čekáte na přátele. Proto se bude klub otvírat už odpoledne, na velkou noc se tu můžete pomalu připravovat. Ze stropu visí velký křišťálový lustr od Preciosy, zrcadla pocházejí z Francie.
V pohorkách ne
Jsem rád, že nejsem krásná, vysoká, štíhlá hosteska a jen poslouchám. Hosteska totiž bude - nebo taky nebude - lidi do klubu pouštět hlavně podle jejich vizáže a oblečení. Vytahané džíny, kalhoty s odpínacími nohavicemi, špinavé tenisky, tolik oblíbené pohorky a crocsy znamenají automatický vyhazov; dovnitř projdou jen decentně oblečení lidé. Jedna z misí klubu totiž je i to, naučit nejen Pražany lepšímu oblékání. Jednou to přijít muselo.
Face check, říká vstupní kontrole Fischer, investor a zakladatel startupů, jenž pracoval přes pět let pro společnost McKinsey a letos posílil tuzemskou investiční skupinu Rockaway. Přestože do otevření klubu chybí v den naší prohlídky pár dní, svou klíčovou hostesku stále hledá. „Není jednoduché někoho takového najít,“ vysvětluje.
„Podle našeho byznys plánu bychom měli být po půl roce v plusu. Tenhle klub je ale srdcovka, to není pro peníze.“
Odejít z velké nadnárodní firmy se Fischer paradoxně rozhodl po své největší obchodní transakci za 134 miliard korun. „Pořád jsem čekal na povýšení. A vždycky, když mě povýšili, tak jsem si říkal: A co se změnilo? Nic. Jen utekl další čas. Přes týden jsem byl pořád na cestách a víkend jsem prospal,“ vzpomíná.
Vloni v srpnu toho měl právě dost. Koupil prostor pro klub, fantazii dal konkrétní obrys a začal přesvědčovat potenciální investory. Klubem, kde má čas plynout pomaleji, si tak plní svůj sen. Mluvil o něm několik let, potvrzuje jeho partnerka podnikající v módě.
„Právě takovýhle prostor mi v Praze scházel. Nikdy nevíte, kdy byznysmeni podepíšou obchod a chtějí ho jít oslavit. Znám to sám ze své praxe. Chybí mi tady Paříž, lidé se tam umějí uvolnit. A právě o propojení Francie s Českem se snažím. Budu spokojený, když se tady lidi budou dobře bavit,“ popisuje Fischer svůj klubový sen.
Sklepní Versailles
Ze vstupní místnosti scházíme po úzkých točitých schodech dolů, do sklepního chill-outu. I tady na vás hned dýchne luxusní barokní dekadence. Je tu podobný nábytek jako nahoře i holé kamenné zdi, vše je ale laděno víc intimně; na zdech visí závěsy v barvě bordeaux, to když ucítíte potřebu na moment se ztratit z očí okolí. Stojí tu dlouhý bar a na zdi jsou dvě vycpané hlavy afrických antilop. „Když přijedete do Versailles, tak je tam taky uvidíte. Oni lovecké trofeje milují,“ říká Fischer.
Hra na Ludvíka XVI. samozřejmě něco stojí, stejně jako kdysi. Francouzského krále nakonec stála hlavu, Le Valmont zatím přišel „jen“ na 12 milionů korun; sedm spolkl interiér a dekorace, zbytek zvukový systém a veškeré vybavení baru. Klub pro 105 lidí financuje osm investorů a bude otevřen od úterý do soboty.
„Podle našeho byznys plánu bychom měli být po půl roce v plusu. Tenhle klub je ale srdcovka, to není pro peníze. Prostě mě už přestal bavit Blue Light,“ usmívá se majitel klubu, jenž mládí trávil v jiném pražském klubu - pro změnu v Melounu.
Chill-out je něco jako předstupeň hlavní klubové dekadence, jíž má být tančírna s DJ, kde vás hudba, pití a modelky zbaví i případného zbytku starostí. „Tady se diskutuje a uzavírají obchody. Tohle má být únik z každodenního života. Obslouží vás tu do čtyř minut. Každý se tu musí cítit jako rocková hvězda. Je to taková fata morgána,“ popisuje Fischer chill-out, zatímco mě nechává vyzkoušet komfort sezení.
Vše je tu na míru, přesně vypočítané. Ani tady ale design netrumfuje pohodlí, jak dnes bývá zvykem. Veškerý nábytek je koncipovaný tak, abyste se po pár minutách necítili jako v ekonomické třídě a nepotřebovali rozcvičku. Pít se má v klubu hlavně kvalitní šampaňské nebo Francií inspirované drinky jako třeba foie gras. Proto Fischer angažoval přední barmany, zatímco o menší jídlo k pití se postará Jan Punčochář, šéfkuchař Grand Cru. Ve snech se prostě nešetří.
„A tohle bude náš VIP koutek pro investory,“ říká mi nadšeně Fischer, když usedneme do rohového budoáru, v tomto případě spíš pánského. Jsou tu dvě křesla, sofa, dřevěný stolek a celý prostor se dá zatáhnout záclonou. Také tu najdete klíč ke jménu klubu: vedle stolku totiž stojí třísetkilová socha Valmonta.
„Zaprvé mám rád filmy Miloše Formana a nejvíc se mi líbí právě Valmont. Byl to sice komerčně propadák, ale je to geniální film. A zadruhé jsem měl oblíbený klub Valmont, když jsem ve Francii studoval MBA,“ vysvětluje Fischer. „Nechal jsem se jím inspirovat i v oblečení, za pomoci Marco Mirelli Image House for Men jsme pro mě vytvořili garderobu přímo na míru, aby ladila s klubem,“ ukazuje mi Viktor podšívku saka, která je plná log Le Valmont.
Rovnost pohlaví
Další červeně podsvícený bar, sezení pouze u zdí a zlatý pultík pro DJ. Tak vypadá tančírna Le Valmont, srdce klubu. „Tady musí být ta zábava. Tady je DJ, který lidi roztancuje podmanivou hudbou. Tady bude jen svíčkové světlo, musí tu být tma. A tam, kde sedíte, tam budou sedět nádherné ženy,“ nadchne se Fischer a nezapře v sobě občasného mentora.
V tančírně je deset stolků a u nich velké vany ledu na šampaňské. U baru není sezení, lidé tu mají jen stát a bavit se. Všude se musí hlavně tancovat. Klub bude otevřený, dokud to hosty nepřestane bavit.
Fischera inspirovaly tři kluby: pařížské Rasputin a Le Baron de Paris a taky singapurský Pangaea. Ten přitahuje hlavně celebrity a patří Američanovi Michaelu Van Cleef Aultovi, světovému králi noční zábavy. Právě s ním Fischer kvůli svému vlastnímu klubu spolupracoval. „V Singapuru se tancovalo úplně všude: na gaučích i na stolech. Takhle to chci i tady,“ vysvětluje ambiciózně.
Pomoc k tomu má i přesný poměr pohlaví v klubu, jenž by potěšil Evropskou unii: polovina žen a polovina mužů. Fischer nechce žádný trh s bílým masem. „Poměr mezi ženami a muži je pro klub klíčový,“ říká. Věří, že Le Valmont bude úspěšný, když do sebe zapadnou čtyři elementy: perfektní servis, výjimečný design, zábava a správný mix lidí. Tak si to prý dodnes pamatuje i ze svých návštěv francouzského klubu Valmont. „To byly mé nejšťastnější roky,“ vzpomíná. Teď si je chce zopakovat v Praze.
