Je navýsost potřebné upozornit legislativce této země, že úprava úpadku, respektive exitu, je jedním z pilířů tržního prostředí a kvalita a vhodnost má signifikantní vliv na výkonnost celé ekonomiky. Jak jsem pochopil, pan Salerno navštívil Českou republiku spolu se dvěma americkými konkursními soudci (panem Baumem a panem Casem), aby se zainteresovanými stranami diskutovali nutnost a parametry nové právní úpravy. Měl jsem tu čest se s nimi setkat a shodou okolností i s konkursními soudci, kteří mají velmi blízko k tvorbě nového zákona. Dovolil bych si uvést jeden citát ze dvou pohledů :
Pan Case: „Celkového objemu případů, které konkursní soudy řeší, je cca 95 procent likvidačních konkursů malých firem, kde se zpeněží majetek a firma zaniká, a jen pět procent firem je zralých na nějakou formu reorganizace. Z pohledu objemu majetku je tento poměr opačný. Velké korporace téměř vždy hledají způsob, jak krizi překonat a přežít…“
Interpretace českých konkursních soudců: „Diskutovali jsme otázku reorganizace pomocí konkursního zákona s americkými kolegy a sami nám potvrdili, že objem reorganizací je z celkového objemu nápadu bagatelní, a je tedy dle našeho názoru zbytečné tak složitý a náročný institut do nového zákona včleňovat…“
Tolik pro dokreslení úrodnosti půdy, na niž slova odborníků padla. Zdá se, že tvorba nového zákona je nesmírně dynamický proces, který v průběhu let nabírá nejrůznějších směrů, kromě vpřed.
Neodpustím si jedno upřesnění. Pan Salerno se podílel na pokusu o překonání úpadku v ZPS, a. s., v roce 1998 a počátkem 1999. Podle jeho vlastních slov se nepodařilo v českém právu najít rozumnou a korektní cestu a podnik skončil v konkursu koncem roku 1999. (Jde mi pouze o terminologické upřesnění. Bankrot je až stav, kdy je započato faktické řízení u soudu, podle speciálního zákona.)
Roman Rais
(rais.roman@rais.cz)
