Z bloggera Michaela Pettise se stává vlivný hlas ekonomiky Země středu
D-22 vypadá jako čínská varianta někdejšího newyorského punkového klubu CBGB. Skvěle se bavící zlatá mládež, napůl rozepnutá trička, ťukání piva Tsingtao a kouř z cigaret Zhongnanhai. Vina, Zvracející auta, Křídové vlákno a další čínské kapely buší do svých kytar a bubnů na pódiu. Tanečníci pogují. Proč tady stojí padesátiletý bývalý obchodník z Bear Stearns za barem a nabízí své názory na směnné kurzy, Smoot-Hawleyovy tarify a Keynesovu teorii?
Barman Michael Pettis je bývalý newyorský bankéř, který se do Číny přestěhoval před sedmi lety, aby zde postgraduální studenty učil finančnictví. Po čtrnácti letech v investičním bankovnictví už jeho nadšení z uzavírání obchodů opadlo a krátká návštěva Číny ho přesvědčila, že to je místo, kde by měl žít. „Bylo to vědomí neuvěřitelné změny,“ říká Pettis. „Mohl jsem přijít jako bankéř, ale bankéři pracují příliš tvrdě.“
Nechápejte to tak, že by Pettis zlenivěl. Vytáhlý obdivovatel hudebního stylu indie rock tráví téměř všechny večery v klubu D-22, který si před třemi lety otevřel. Přes den vyučuje finančnictví na Pekingské univerzitě (přednáší v angličtině, protože jeho čínština je lámaná) a ve chvílích volna přispívá na blog, díky němuž se jeho hlas stal neuvěřitelně vlivným jak v Číně, tak v zahraničí.
Několikrát týdně Pettis umisťuje rozsáhlé příspěvky na blog mpettis.com. Zabývá se obchodními styky, nezaměstnaností, fiskální stimulací a řadou dalších témat. Spousta čtenářů přispívá dlouhými komentáři a na blogu vzniká živé debatní fórum o Číně. „Každý, kdo se zajímá o Čínu, by se měl zaregistrovat, aby zjistil, jaké jsou Michaelovy názory,“ říká Hank Humes, prezident newyorského hedgeového fondu Greylock Capital Management. V osmdesátých letech s Pettisem pracoval v Manufacturers Hanover Trust. „Byli by blázni, kdyby to nedělali.“
Nedávno si Pettis vzal na mušku to, co nazývá dilematem čínské poptávky. Vzhledem k tomu, že celosvětově klesá spotřeba, nebude Čína schopná posílit vnitřní poptávku a místo toho bude pravděpodobně nadbytečnou produkci vyvážet a rozjitří protekcionismus v zahraničí. Pettis přednesl své obavy 17. a 18. února ve Washingtonu, kde se setkal se senátory a úředníky z ministerstva financí. Své svědectví přednesl před členy výboru Kongresu, který zkoumá úlohu Číny v celosvětové hospodářské recesi. „(Pettis) Přináší reálně podložený obraz toho, jak se skutečně chovají úředníci v čínských institucích,“ říká Daniel Rosen, ředitel poradenské firmy Rhodium Group se sídlem v New Yorku. Rosen byl jako bývalý poradce Clintonovy administrativy přítomen na jednáních o členství Číny ve Světové obchodní organizaci.
Pettis zjišťoval, jak se chovají rozvojové ekonomiky, již odmalička. Narodil se ve Španělsku francouzské matce a americkému otci, který pracoval jako geolog a stavební inženýr. Dětství strávil v Peru, Pákistánu, na Haiti a v Tunisku, střední školu navštěvoval ve Španělsku. Předtím, než se v roce 1975 přihlásil na Kolumbijskou univerzitu, strávil v Americe čistého času pouhých čtrnáct dnů. Na vysoké škole získal magisterský titul z mezinárodních vztahů a MBA. „Ve světové ekonomice se pohyboval celý život,“ dodává Eric Hermann, prezident newyorského hedgeového fondu FH International Asset Management. S Pettisem se zná z doby, kdy pobýval v New Yorku.
Předvídání kalamit
Pettisův zájem o rozvojové trhy je podnícen jeho životními zkušenostmi. Právě na rozvojové trhy se zaměřil, když v roce 1987 rozšířil tým pro státní dluhy v Manny Hanny. Během následujících deseti let vystřídal bezpočet firem, pracoval v Latinské Americe, na Filipínách, v Makedonii a Koreji. V Bear Stearns měl podle bývalých kolegů pověst člověka, který dokázal předpovědět krach argentinské ekonomiky. Sehrál klíčovou roli v zavedení bondů denominovaných v pesetech pro Mexiko po tamější finanční krizi v roce 1994. V New Yorku nezřídka prohluboval svůj vhled do problematiky během dlouhých večeří překypujících vínem a whiskey, kde se shromažďovali akademici, političtí analytici a Pettisovi přátelé z bankovních kruhů rozvojových ekonomik.
Pettis říká, že jako profesor financí a indie rockový impresário je spokojený, přestože mu jeho podnik dvakrát nevydělává. Společně se dvěma obchodními partnery (jeden z nich je bývalý bankéř u Goldman Sachs) do klubu D-22 vložili 200 tisíc dolarů. Klub dlouhodobě prodělává tisíc dolarů týdně, přestože je jeho kapacita 250 osob pravidelně naplněna. Zatím nepřináší zisk ani Pettisova společnost v oboru talent managementu, ani jeho hudební vydavatelství Maybe Mars, které vydalo nahrávky hrstky místních kapel. „Nikdo neopouští Wall Street, aby zbohatl,“ říká Pettis s úsměvem. „Čína zažívá svoji vlastní variantu šedesátých let a hudební scéna se bouřlivě rozvíjí.“ Jak může někdo, kdo má tak vášnivý vztah k hudbě i k financím, prodělávat v zemi, kde je ekonomika minimálně stejně dynamická jako hudební scéna? „Domnívám se, že v životě existuje jedna jediná příležitost,“ říká Pettis, „zabývat se něčím opravdu původním.“
Business Exchange
Obsah nových Web 2.0 tematických stránek Businessweeku si můžete nejen přečíst, ale i uložit či okomentovat.
„Knížátka“ na vzestupu Jaké čínské blogy čte Pettis? Jeho oblíbený je blog Victora Shiha, profesora na Severovýchodní univerzitě. V nedávném příspěvku Shih uvádí, že propouštění čínských gastarbeiterů může vyvolat sociální nepokoje s větší pravděpodobností než vysoká nezaměstnanost na konci devadesátých let minulého století. V jiném příspěvku Shih upozorňuje na početně sílící kategorii „knížátek“, dětí vysoce postavených rodičů.
Shihův blog si můžete přečíst na bx.businessweek.com/china-business/reference/
Copyrighted 2007 by The McGraw-Hill Companies, Inc BusinessWeek
Překlad: Edita Jiráková