Splnil vaše očekávání první rok Václava Klause ve funkci prezidenta ČR?
- 1) Ano 88,3 %
- 2) Ne 7,8 %
- 3) Nevím, nemám názor 3,9 %
Tak tomu se říká vítězství na celé čáře. V uplynulém týdnu ze všech stran zaznívalo hodnocení Václava Klause po roce v křesle prezidenta ČR. Otázka Manažerského barometru byla proto věnována právě tomu, jak Václav Klaus na Hradě uspěl. Více než 88 procent respondentů pravidelné ankety se domnívá, že pro českou hlavu státu byl první rok působení velmi vydařený. První ohlas hodnotí Klausovy domácí i zahraniční aktivity: „Čekal jsem, že Václav Klaus v této funkci poněkud „zkrotne“, omezí a potlačí svoji přirozenou aroganci a bude se snažit více si hrát na
„tatíčka prezidenta“. Řekl bych, že se mu to celkem daří a také pozitivně hodnotím jeho dosavadní vystupování vůči zahraničí, kde doposud v této nové funkci nerozpoutal žádnou těžkou aféru s desvastující následky pro ČR.“
Další reakce se také věnuje zhodnocení práce prezidenta doma i za hranicemi: „V domácí politice se snažil přiblížit se lidem, vyjít vstříc jejich očekáváním a být nekonfliktní a nadstranický president, což se mu celkem
dařilo, a dokonce se celkem vyhnul populistickým krokům. V zahraniční politice již tak úspěšný nebyl a některé jeho prohlášení a kroky vůči zahraničním partnerům (USA, EU, aj.) nebyla ideální. Někdy tím poškozuje Českou republiku nebo sebe samotného, i když třeba často říká to, co chce slyšet průměrný český občan a co je vlastně pravda, kterou ovšem si nově vstupující člen EU nebo mrňavá země z východního bloku nemůže dovolit vyslovit nahlas.“
I tento manažer je více méně se „svým“ prezidentem spokojen: „Ano, splnil, až na to, že snaha odlišit se od Václava Havla a distancovat se od jeho éry za každou cenu byla občas křečovitá až komická. Očekávat větší nadhled, objektivitu a velkorysost je však právě v tomto ohledu zřejmě nad síly současného prezidenta.“
Následující odpověď nezůstává na povrchu a její autor se pokusil „rozkrýt“ postoje příslušníků polistopadové politické a ekonomické garnitury: „Václav Klaus je bezesporu nejvýraznější osobností polistopadového politického prostředí. Mimořádně inteligentní a pracovitý, charismatický, s dokonalým zjevem a vystupováním, prokazatelně s nejvyšším politickým talentem. Přesto, či spíše právě proto, moje očekávání již léta neplní. Jsem přesvědčen, že od roku 1994 schopnosti orientuje více na dosažení osobních cílů než na provedení nutných kroků. Tyto kroky byly a jsou z hlediska politické kariéry jednotlivce samozřejmě riskantní, nicméně z hlediska života deseti milionů lidí naprosto nezbytné. Václav Klaus prohospodařil nevratný čas a nevratnou pozitivní atmosféru pro provedení nepopulárních opatření, a proto (ta ironie!) je v pozici prezidenta. Václav Klaus, a s ním řada členů české polistopadové elity, v sobě navíc nemá pokoru k tomu, že svoji pozici „dostal“ díky dějinnému zlomu. Protože pouze v takových dobách se i ti schopní stávají z bezvýznamných úředníků skokem ministry, premiéry, továrníky, majiteli bank, pojišťoven nebo televizí. I výrazně schopnější následovníci už tuto možnost nemají, už je na dlouhá léta obsazeno…Prosil bych proto pokoru, sám ji z tohoto důvodu v sobě nosím. Václav Klaus, ve světle výše popsaného, udělal během prvního roku ve funkci prezidenta vše pro to, aby se stal prezidentem i v dalším volebním období. A to samozřejmě dělal dobře.“
Částečné varování je cítit z tohoto ohlasu: „Je patrná jeho snaha o pozitivní tvář. Účastní se všech možných akcí a
sbírá kladné body na konto své popularity. Musí jenom dát pozor, aby zanedlouho nebylo “ dost Klause“.“
V duchu kde, nic není, ani smrt nebere se nese následující odpověď: „Na velké tleskání to sice není, leč jsme národ v oslabení. Společnost není „seřazena“ a kvalitní lidé se politice vyhýbají. Musela by být jiná doba, jiné seřazení společnosti, aby z ní mohl vyrost politik Masarykova rozměru.“
Rozhořčeně hodnotí prezidentovu roční činnost tento ředitel: „Pan Klaus se stal populistou takového formátu, který jsem vůbec neočekával. Není mi příjemná představa, že máme prezidenta, který jedná jenom podle toho, aby se zalíbil veřejnému mínění (zejména šedé mlčící většiny), a nikoli s ohledem na vlastní přesvědčení a s ohledem na zájem a blaho českého státu. “
Naopak smířlivě vnímá celou situaci autor poslední další odpovědi: „O nic se příliš moc nezasloužil, nic příliš moc nepokazil. Všem se trošku líbí a všem jde trošku na nervy.“
Odpovídalo 103 manažerů
