Rodině Fuggerových byl v 15. a 16. století zavázán nejeden evropský panovník, který se ocitl ve finančních potížích či potřeboval prosadit nějaký svůj zájem. Fuggerovi obchodovali se vzácným zbožím, těžili drahocenné kovy a ovlivňovali dějiny.
Foto: Wikipedia
V polovině 16. století se stali nejvýznamnějšími evropskými finančníky. Byli věřiteli panovníků i papeže, měli podniky v Německu, ve španělsku a na Slovensku. Řeč je o rodu Fuggerových, jehož nejslavnějším členem byl bezpochyby Jakub Fugger zvaný Bohatý.
Sázka na drahé kovy
Jakub se narodil v německém Augsburgu v roce 1459 jako předposlední z celkově 11 dětí Jakuba Fuggera staršího a jeho ženy Barbary. Jeho dědeček, Hans Fugger, přišel do Augsburgu v roce 1367 z nedaleké vsi. Brzy získal plná měšťanská práva a začal obchodovat s plátnem a přízí. Už jako movitý muž se stal členem městské rady. Jakub Fugger starší se později zaměřil především na obchod s vlnou, kořením a hedvábím. Ze svého stejnojmenného syna chtěl mít kněze. Jakub Fugger mladší ale studium teologie nedokončil a začal otci s obchodem pomáhat. Spolu s bratry Ulrichem a Georgem také realizoval první bankovní půjčky a obchody s habsburským rodem a papežskou kurií.
Sám se pak rozhodl vsadit na drahé kovy a v roce 1487 určil obchodní politiku firmy a směr, kterým se bude ubírat. To mělo za následek, že se z běžného obchodního podniku stala významná firma evropského formátu s výrazným podílem v báňském a bankovním sektoru.
Vděční Habsburkové
V roce 1491 se Jakubovi podařil skutečně výhodný obchod, když výměnou za koncesi na stříbrné doly v Tyrolsku poskytl
přes 100 tisíc zlatých římskému králi Maxmiliánovi I. Habsburskému. Panovník se tehdy nacházel v nezáviděníhodné finanční situaci, která se mohla stát zkázou pro celý jeho rod. Kromě práva těžit stříbro tak Jakub Fugger získal bonus v podobě vděku celé habsburské dynastie.
Kromě Tyrolska těžili Fuggerovi drahé kovy také na Slovensku, kde mohutnými investicemi vybudovali bezkonkurenčně největší podnik. Slovensko se díky tomu v té době stalo největším producentem mědi na světě. Firma rodiny Fuggerů pak dokonce dočasně získala téměř monopolní postavení na evropském trhu s mědí. Tu ze slovenských dolů vyvážela s pomocí portugalských mořeplavců především do východní Indie. Za přispění španělů expandovala rovněž do Ameriky, kam kromě kovů exportovala také tkaniny, cenné koření a další zboží.
Trilionový majetek
Pod vedením Jakuba se firmám rodiny Fuggerů dařilo. V letech 1511 až 1527 vydělávalo ročně jeho impérium zahrnující doly, banky, manufaktury a obchody o polovinu více, než kolik Jakub do podnikání investoval. V dnešním měřítku by jmění jeho společností přesahovalo jeden trilion eur. Prostřednictvím svých filiálek v Římě, ve Vídni a v Augsburgu dával Jakub do oběhu peníze ve formě směnek svých firem, které lidé neváhali vyvažovat zlatem.
Svojí finanční podporou Habsburků ovlivňoval evropskou politiku. Kromě financování vzestupu Maxmiliána I. „zaplatil“ i za zvolení jeho vnuka, španělského krále Karla I., pozdějšího Karla V., císařem Svaté říše římské. Trvalou popularitu si pak Jakub Fugger zajistil v roce 1521 zřízením dobročinné nadace. Ta založila v Augsburgu předměstí Fuggerei, v němž za symbolický nájem bydleli chudí augsburští občané společně s řemeslníky a nádeníky. Toto sídliště funguje dodnes a je nejstarší lokalitou pro sociální bydlení na světě.
Doba se změnila
V roce 1498 se téměř čtyřicetiletý Jakub Fugger oženil s osmnáctiletou Sybillou Artztovou z bohaté augsburské rodiny. Díky tomuto sňatku získal, stejně jako jeho dva starší bratři Ulrich a Georg, přístup k využívání Augsburského panského výčepu. Manželství ale zůstalo bezdětné – když Jakub Fugger v roce 1525 zemřel, neměl přímého následovníka. Majetek tak přešel do rukou jeho synovců Antona a Raymonda Fuggerových s tím, že v čele společnosti stanul starší Anton. Tomu se ale příliš nedařilo. Částečně proto, že evropské doly se začaly dostávat do problémů pod přílivem zlata z Ameriky. Na rozdíl od svého strýce se pak Antonovi příliš nepovedl obchod s panovníkem, když Ferdinandu I. půjčil milion zlatých, které pak už nikdy neviděl.
Anton zemřel v roce 1560 a s ním skončil i slavný věk podnikatelských aktivit rodu Fuggerů. Antonovi nástupci se pak angažovali v jiných oblastech podnikání, především jako majitelé pozemků a panství.
