O organizaci Fórum zemí vyvážejících zemní plyn ví svět málo
Prvního ledna 2010 začal úřadovat Leonid Bochanovskij (51), historicky první generální tajemník organizace s názvem Fórum zemí vyvážejících zemní plyn (GECF). Tento Rus má za úkol koordinovat práci volného sdružení států, jemuž se podle analogie kartelu zemí vyvážející ropu už dnes říká „plynový OPEC“.
U zrodu GECF stálo jedenáct zemí: Alžírsko, Bolívie, Egypt, Írán, Katar, Libye, Nigérie, Rovníková Guinea, Rusko, Trinidad a Tobago a Venezuela. Šest z nich, Alžírsko, Írán, Katar, Libye, Nigérie a Venezuela jsou i členy sdružení OPEC. Nová organizace zemí vyvážejících plyn, která má domlouvat ceny a kvóty, vznikla z iniciativy Ruska, nebo přesněji řečeno na jeho nátlak. Její úkoly jsou zajím nejasné. Dokonce sám Bochanovskij byl schopen ve svém prvním prohlášení slíbit jen to, že nejdříve začne řešit personální otázky organizace, která má roční rozpočet šest milionů dolarů. Později prý přijde řada na koordinace projektů a na vzájemné informování o strategii jednotlivých těžařských podniků. Konkrétní informace však nejsou k dispozici.
Putinův spolehlivý kádr
Bochanovskij ale možná ví o plánech „plynového kartelu“ mnohem více, jinak by neprohlásil, že jeho zvolení generálním tajemníkem GECF je pro Rusko důležitější zpráva než ta, že právo na uspořádání zimních olympijských her v roce 2014 získalo Soči. Ruský ekonomický deník Kommersant je mnohem střízlivější a uvedl, že nejdůležitější událostí kolem „plynového kartelu“ je samotná volba Bochanovského. Toto konzultativní fórum prý nebude schopno zastavit trvalý pokles ceny zemního plynu, což nahání vrásky na čela šéfů těžařských společností.
Bochanovského, který je málo známý i ve své zemi, do nové funkce doporučilo ruské ministerstvo energetiky. Na rozdíl od šéfů ruského olejářského a plynárenského byznysu nemá s tímto resortem zkušenosti. Je ale zajímavý jinak. Absolvoval Moskevský státní institut mezinárodních vztahů (MGIMO), který se specializuje na výchovu spolehlivých diplomatů. Poté získal diplom i z vysoké ekonomické školy. Po studiích dlouho pracoval ve středním managementu různých obchodních a finančních společností, nikde ale nevydržel více než dva roky. Nejdůležitější funkci získal záhy poté, co se Vladimir Putin stal prezidentem. Dostal místo v důležitém státním podniku Strojtransgaz, kde se v roce 2009 stal viceprezidentem pro obchodní vztahy se zahraničím. Ocitl se uprostřed neužšího kruhu lidí, kteří rozhodují o energetice v Rusku.
Jak přesvědčit Írán?
Za jeho zvolení generálním tajemníkem GECF silně lobbovala ruská ekonomická diplomacie. Nebyl to lehký úkol, protože Rusko jako energetická velmoc sice má silné pozice v Evropě, mezi vývozci zemního plynu se ale netěší velké oblibě. Na post generálního tajemníka GECF dokonce prosazovaly svého kandidáta země jako Írán či Nigérie. Nejtvrdším oříškem pro Moskvu bylo přesvědčit Teherán. V rámci jednání rusko-íránské mezivládní hospodářské komise 30. listopadu 2009 ruský ministr energetiky Sergej Šmatko nepřesvědčil ministra zahraničí Manúčehra Mottakího o zvolení společného kandidáta, tedy Bochanovského. Proto Šmatko svoji návštěvu Íránu prodloužil a s Mohammadem Alím Chatíbím, který zastupuje perský stát v organizaci OPEC, navštívil Búšehr, kde se s pomocí Ruska staví jaderná elektrárna. Přesto se mu nepodařilo Íránce zlomit. O týden později, kdy Šmatko navštívil Katar, se uskutečnilo další kolo jednání s íránskou delegací a dohoda byla najednou na stole.
Je tajemstvím, co nakonec přimělo Íránce, aby se zvolením Bochanovského souhlasili. Analytici spekulují o tom, že Moskva musela slíbit tolerantnější přístup vůči atomového programu Teheránu. Není nezajímavé ani prohlášení moskevského ředitele Nadace národní energetické bezpečnosti Konstantina Simonova, který řekl, že Rusové slíbili, že se pokusí přesvědčit Američany, aby neblokovali vývoz vyspělého ruského obranného systému S-300-PMU do Íránu.
Ať za zvolením Bochanovského stálo cokoliv, je pozoruhodné, že plynový kartel GECF sice ještě ani nezačal fungovat, ale do jeho sféry zájmu se už dostal íránský jaderný program i konkurenční boj mocných amerických a ruských zbrojařských společností.
