Bambusové domy? Jednou možná ano. Koneckonců materiál, který je oblíbený hlavně v Asii, se ukazuje jako všestranný pomocník, z něhož lze kromě hudebních nástrojů a dekorací vyrábět také komplikované konstrukce. A to není zdaleka všechno – vzhledem ke své povaze má údajně i obrovský potenciál snížit emise napříč celým stavebním průmyslem.
Ačkoli bambus není dřevo, ale tráva, se stromy má společného více než jen tvrdost materiálu. Stejně jako ony funguje coby lapač uhlíku, který zachycuje během období růstu. A to dokonce ve výrazně větším množství. Pro srovnání, zatímco plantáže čínských jedlí jsou na jednom hektaru schopny zachytit až 237 tun uhlíku, bambus ho na stejné rozloze polapí v objemu přesahujícím 400 tun. Vyplývá to ze zprávy Mezinárodní organizace pro bambus a ratan (INBAR) a Technické univerzity Delft.
Potenciál bambusu snížit uhlíkovou stopu pak ještě zesiluje fakt, že se jedná o jednu z nejrychleji rostoucích rostlin na planetě, kdy některé odrůdy rostou i o metr za den. Výhodou rostliny je rovněž skutečnost, že po sklizni na rozdíl od stromu opět vyroste.
I díky tomu sahá využití bambusu ve stavebnictví daleko do asijské historie. Avšak co se Evropy týče, zde je i nadále pouze a jen okrajovým materiálem. „Již nyní se používá na výrobu některých prvků například pro tvrdé podlahové povrchy nebo pro výrobu nábytku, případně pro umělecké instalace. Nicméně, jako surovinu bambus ve stavebnictví v Česku a ani v Evropské unii přímo využívat nelze,“ komentuje pro Euro.cz předseda České komory autorizovaných inženýrů a techniků činných ve výstavbě (ČKAIT) pro oblast Prahy Ladislav Bukovský.
Znalostmi nepolíbený Západ
Výrobky z bambusu by dle Bukovského pro konstrukční využití použít šlo. Bylo by ovšem nutné ověřit stálost jejich vlastností. To jinými slovy znamená, že by tyto stavební materiály musely splňovat podmínky nařízené Evropským parlamentem a radou. „Využití bambusu ve stavebnictví jako suroviny objektivně nic nebrání, ale musel by existovat výrobce, který z tohoto materiálu vyrobí stavební výrobky vhodné pro zabudování do stavby,“ dodává odborník.
Podle londýnského statika Christophera Matthewse, který společně s architektonickým studiem IBUKU pracoval na projektu Zelené školy na Bali, kde v roce 2021 vyrostl monumentální bambusový oblouk o délce 19 metrů, je problémem západního trhu hlavně nedostatečná znalost tohoto materiálu.
„Jednou z největších výzev je fakt, že stavby z bambusu nikdo pořádně projektovat neumí,“ podotýká pro BBC s tím, že poptávka po tomto materiálu momentálně roste. V případě jeho vlastní společnosti Atelier One používá bambus na 30 procent klientů, což ho donutilo vytvářet více a více takových struktur. Kromě školního kampusu v Novém Mexiku tak vzniklo třeba jógové studio v Kostarice a most s pavilonem na Filipínách.
„V zemích, které jej používají, je extrémně levný a extrémně hojný. Tamní pracovníci jsou navíc velmi zruční v jeho zpracovávání. Kdybychom ho začali používat v Evropě, zpočátku by to sice bylo dražší, ale čím častěji by se využíval, tím více by jeho cena klesala,“ říká Matthews, který však zároveň varuje před tím, aby se dovážel z druhého konce světa, neboť by taková praxe byla poněkud v rozporu se snahou o zmírnění znečištění ovzduší.
Kam s ním? Na pole vedle řepky?
Cena bambusu by spolu s uhlíkovou stopou sice mohla klesnout v momentě, kdy by se tráva typická dřevnatými stébly začala hojně pěstovat i na evropském území, jenže i zde nastávají komplikace. Takový krok by totiž pro změnu komplikovala skutečnost, že větším druhům se v chladnějším severském klimatu příliš nedaří. A i kdyby ano, další problém by mohl představovat houževnatost této rostliny. „Pokud by bambus nahradil nějaké plodiny na českých polích, pak je otázka, zda by se nestal novou invazivní rostlinou. Já bych si ho nedal ani na zahrádku,“ přiznává Bukovský.
Jedním z průkopníků v této oblasti je aktuálně firma BambooLogic, která je prvním velkým pěstitelem bambusu v Evropě a své plantáže provozuje v Portugalsku. Podle konzultanta společnosti Jana Detaverniera nicméně pokrok aktuálně brzdí třeba nedostatek standardizace. „V Evropě nejsme zvyklí pracovat s bambusem jako materiálem. Na rozdíl od Asie tak disponujeme malým množstvím dat, se kterými bychom mohli pracovat,“ objasňuje.
Jeho slova přitom potvrzuje také docentka architektury na Univerzitě Jižní Kalifornie Bhavna Sharmaová, která je rovněž členkou skupiny vyvíjející mezinárodní standardy pro bambusové stavební materiály: „Použít bambus ve stavebnictví je stále výzvou, protože je to nekonvenční materiál.“ Zásadní je podle ní třeba to, jak bude bambus reagovat na rozdílné klima, neboť to evropské se od asijského přeci jen výrazně liší.
