Spor o hovězí bude řešit soud
Evropský soudní dvůr v Lucemburku bude mít nezvyklou klientelu. Před očima Jejich Ctihodností vyvstanou krávy a býci z Velké Británie, aby žádali trest pro vzpurné francouzské zemědělce, které Evropská komise žaluje za tvrdošíjné odmítání l oni povoleného dovozu ostrovního hovězího masa. „Francie porušila pravidla Evropské unie, odůvodňuje restrikci Brusel.
Soudní proces, jenž může skončit udělením nemalé pokuty, potrvá ovšem rok a půl až dva. A na momentálně patovém stavu v zápolení o maso příliš nezmění. Zdánlivě tudíž o nic nejde. Odbojník se zapřel, strážce nedílné jednoty na S tarém kontinentě zahrozil a soud má o práci vystaráno.
Kdyby… Kdyby protesty farmářů ze země galského kohouta nebyly pouze jednou ze zbraní tasených v nelítostné obchodní válce, na jejímž konci by mohlo francouzský trh zaplavit konkurenční britské hovězí. Nebo totéž zboží ze Spojených států, jehož import dosu d blokuje celá unie.
A kdyby vyhlášená bitva mezi Francií a Británií, které zatím takticky přihlíží ze zákopů rovněž zdráhavé Německo, nekomplikovala harmonizaci daňového a právního systému v evropské patnáctce. Včetně příprav reformy, jež má umožnit přijímán í nových členů včetně České republiky.
Šílenství z krav.
Fotografie skotu a palcové titulky o britském dobytku začaly plnit přední stránky tisku na jaře roku 1996. Důvod? Tamní vědci vyslovili podezření, že by takzvaná nemoc šílených krav BSE (bovinní spongiformní encefalopatie ), jež decimovala od druhé poloviny osmdesátých let britská stáda, mohla být přenosná i na člověka. A naznačili možnou souvislost s vyvoláním smrtelné Creuzfeldt-Jakobovy mozkové choroby. Na tu dosud zemřelo třicet lidí, z toho devěta dvacet na britských ostrovech. Evropa propadla panice. „Jako by se o BSE dozvěděla poprvé, neodpustila si poznámku agentura Reuters. Státy začaly vyhlašovat zákaz dovozu britského masa. 27. března se oficiálně připojila Evropská unie: vyhlásila embargo na živý dobytek, spermie a embrya, maso, masné výrobky (včetně kosmetických a farmaceutických) a masové či kostní moučky. „Jde o dočasné opatření, které nám umožní omezit problém na Velkou Británii, sdělil člen Komise pro zemědě lství Franz Fischler Evropskému parlamentu. Zároveň vyzval Spojené království, aby přijímalo ochranná opatření proti BSE, a Londýnu nabídl pomoc při pravidelných čtrnáctidenních kontrolách.
Německý list Süddeutsche Zeitung si nebral servítky: „Princip prevence byl už před lety obětován na oltář vnitřního obchodu a masného průmyslu. Věděl, o čem mluví. Unie, která začala ihned po propuknutí skandálu hovořit o obchodních výhodách, protekcionismu a hysterii zdravotních fanatiků, zakázala sice v roce 1990 krmení dobytka živočišnou moučkou, ale její používání pokračovalo. „Hromadné ustájení dobytka ignorující zdravotní stav zvířat a jejich barbarský výkrm si zahrávají se zdravím lidí, a to nejen v podobě BSE, podotkly Süddeutsche Zeitung.
Jatka ne, obchod ne.
Británie zprvu reagovala odhodláním porazit všech jedenáct milionů kusů skotu, potřebu radikálního řezu však vzápětí zpochybnila. Jednička mezi světovými hamburgery McDonald s riskovat nemínil a okamžitě vyhlásil bojkot bri tského hovězího masa; následoval ho řetězec restaurací rychlého občerstvení Wimpy, Burger King a největší irská síť Quinnsworth-Crazy Prices. Londýn couvl. Kabinet opět připustil vybíjení, ale jen zvířat starších třiceti měsíců. Hovězí mezitím zmize lo z dětského jídelníčku společnosti British Airways. V německém Braniborsku bylo kvůli obavám usmrceno devětačtyřicet krav britského původu. Iniciativní Francie oznámila vytvoření loga „francouzské maso (VF) na označování vlastní prověřené pr odukce.
Prodej hovězího na ostrovech se zhroutil. Nemoc šílených krav, jež tam v letech 1988 až 1998 postihla 170 tisíc kusů dobytka, se navíc začala šířit. Přes dvě stě případů evidovalo Švýcarsko, přes třicet Portugalsko.
Vzpurný Londýn.
Británie, jež neuspěla s dalším návrhem na vybití pouhých čtyřiceti tisíc kusů a marně požadovala zrušení embarga, pohrozila zablokováním veškerých rozhodnutí evropské patnáctky. Svou neústupnost korunovala ustavením „válečného kabinetu pod vedením premiéra Johna Majora. Začala „hovězí válka , vztahy mezi Bruselem a Londýnem klesly na bod mrazu. „Pokud tento riskantní tah vyjde, bude odměna veliká, usoudil Daily Telegraph. „Politika frustrace zvítězila nad politikou rozu mu, oponoval Financial Times.
Evropská unie nabídla ústupek a vyňala ze zapovězených položek želatinu, lůj a býčí spermie. Na summitu unie v červnu 1996 ve Florencii však premiér Major nečekaně kapituloval a přistoupil na podmínky postupného odbourávání embarga: porazit téměř čtyři miliony kusů dobytka, jež přišly do styku s BSE, zavést dokonalý systém registrace a označování zvířat. „Jak můžou Britové takové opatření provést, když přiznávají, že dobytek narozený v době vrcholu nákazy nejsou schop ni identi- fikovat? otázal se francouzský Le Monde. Londýn, který kvůli zákazu exportu přišel jen ve třech měsících roku 1996 o 600 milionů liber, porážet krávy začal. Zároveň vyrukoval s tvrzením oxfordských vědců, že nemoc šílených krav na ostrovech sa ma vymizí do roku 2001.
Boj ze všech sil.
Na válce vydělalo nakonec Německo. Za rok 1996 se stalo největším vývozcem hovězího v unii, zvýšilo export o tři procenta na 440 000 tun a předstihlo Francii, Irsko a Nizozemsko. Británie, jež byla s 270 000 tun ami na pátém až šestém místě, úpěla a zkoušela obchod načerno. Brusel odhalil přísun 1600 tun masa do unie a Ruska, na další tisíce tun na evropských pultech poukázal francouzský nedělník Journal du Dimanche.
V květnu 1998 vstoupil do hry poprvé Evropský soudní dvůr v Lucemburku: zamítnul žalobu Británie proti embargu. „S ohledem na vážnost nebezpečí a jeho naléhavost lze zákaz dovozu považovat za přiměřený krok, konstatoval soud.
Snižující se počet případů nemoci BSE (1567 v lednu až říjnu 1998 proti 4454 v roce 1997 a 37 000 v roce 1992) umožnil povolit otěže. Na pultech se objevilo vykostěné hovězí ze Severního Irska. V listopadu propukli Britové v jásot: ministři země- dělství unie zrušili celosvětový zákaz, s výjimkou masa zvířat, která se narodila před srpnem 1996. „Británie splnila podmínky k vymýcení nemoci šílených krav, mínil Brusel. Proti bylo Německo. Francie, Španělsko, Lucembursko a Rakousko s e hlasování zdržely.
Tanec nanovo.
Když loni v červenci Evropská komise na základě vědeckých poznatků svých expertů definitivně usoudila, že je ostrovní hovězí nezávadné, a povolila 1. srpna jeho návrat ke spotřebitelům, vyrazili Britové do ulic. „Farmáři pořádali grilovací party a zvali kdekoho na rostbíf. I cestující, kteří dorazili do Londýna z Paříže či Bruselu, čekalo v metropoli bezplatné uvítání v podobě sendvičů s hovězím, popsala dění agentura DPA. Z Berlína ale zavanul chlad: „Nepřijatelné. Preventivní ochrana zdraví spotřebitelů musí mít přednost před hospodářskými zájmy masného průmyslu, uvedl spotřebitelský svaz AgV.
Odezva na německé odmítnutí podvolit se verdiktu Bruselu přišla od největšího britského maloobchodní řetězce Tesco - zrušil objednávku na vepřové z Dolního Saska za pět milionů liber. „Britské hovězí by se mohlo objevit na německých talířích do kon ce roku, slevila ministryně zdravotnictví Andrea Fische- rová v rozhovoru pro Daily Telegraf. Na písemné stanovisko kabinetu z Berlína ovšem Brusel stále čeká, sporný bod by měla v únoru posoudit Spolková rada.
Kolotoč se roztočil. „Neexistuje dostatečná vědecká záruka, aby byl zákaz zrušen, ozvalo se 1. října z Paříže. „Experti uvedli, že s ohledem na nejnovější poznatky a analýzy jsou záruky pro zrušení embarga nedostatečné, notovali si mini stři zemědělství, zdravotnictví a průmyslu v negativním stanovisku k povolení dodávek britského masa. Francouzi měli o co hrát. Za- tímco Německo dováželo do roku 1996 půl milionu tun hovězího, ale jen 1700 tun z Británie, Francie plnila trh 110 000 britskými tunami.
Řekněte „non“ .
Média zahájila nové tažení. „Ignorujte francouzské výrobky, oslovil Brity tisk. Neotálel ani ministr zemědělství Nick Brown: „Osobně si nekoupím žádné zboží z Fra- ncie! Do třetice se ozval také šéf diplomacie. „Britské hovězí je naprosto nezávadné. Je to možná nejzdravější maso na světě, žádné jiné neprochází tak přísnými kontrolami, uvedl Robin Cook. Olej do ohně přililo odhalení, že francouzští farmáři přidáva jí dobytku do krmiva zvířecí výkaly, antibiotika a hormony. Downing Street ale zachoval rozvahu. „Politikou vlády není bojkotovat francouzské zboží, zdůraznil Alastair Campbell, mluvčí premiéra Tonyho Blaira. Praxe však byla jiná. Deník Le Figaro n apsal, že vývoz francouzských pěstitelů jablek spadl rázem o pětinu. Když provedli Francouzi symbolickou blokádu kamionů v přístavním městě Calais, Daily Mail vybídl spotřebitele znovu: „Prostě řekněte ,non .
Rezolutní „ne“ se ozvalo i z Bruselu. Vědecký výbor Evropské komise jednomyslně odmítl argumenty Francie o nízkých zárukách zkoušek. „Maso a masné výrobky vyvážené z Británie jsou stejně bezpečné jako maso a výrobky z ostat ních členských států, stojí v prohlášení veterinářů a lékařů. Komisař pro ochranu spotřebitelů a zdravotnictví David Byrne vyzval Francii a Německo, aby zrušily zákaz dovozu. „Věřím, že rychlé řešení je na dohled, řekl Byrne.
Předčasné oslavy.
Po prohlášení znalců Evropské komise Britové zase slavili. „Očekáváme od Francie rychlé odvolání embarga, řekl britský ministr zahraničí Cook. The Daily Telegraph neopomněl zdůraznit, že jde o největší vítězství ostrovního království v Bruselu od roku 1984, kdy premiérka Margaret Thatcherová vymohla pro svou zemi dotaci z kasy EU ve výši dvou miliard liber. „Pokud Francie embargo neodvolá, všichni usoudí, že Blair nemá v Evropě žádný vliv, upozornil ovšem The Sun.
Londýn dal varování listu za pravdu, když přistoupil na pětibodový program řešení krize. „Zešílel, kroutili hlavami britští farmáři na adresu ministra Browna. Zruší tedy Francie zákaz dovozu? ptali se. „Kdybychom chtěli říct více, než stojí v našem společném prohlášení, dali bychom to tam, odpověděl ministr Jean Glavany. Evropská unie začala hovořit o právních postizích tvrdohlavé země.
Konečné slovo padlo 8. prosince. „Francouzská vláda není s to embargo zrušit, protože nemá dostatečné záruky, oznámil úřad premiéra Lionela Jospina. Tisk hbitě zmínil, že hovězí z Británie odmítá asi čtyřicet zemí, včetně největšího britského spojence USA a Německa. Paříž neuspokojil ani návrh ministrů zemědělství unie, aby od roku 2001 patřilo mezi povinné údaje místo porážky hovězího dobytka a od roku 2003 i místo narození a chovu každého dobytčete. „Tento režim musí britští vývozci aplikovat okamžitě, ozval se kabinet. Francouzští chovatelé ukázali světu záběry dobytčích žaludků s voperovanými čipy. Ty umožňují požadovanou registraci i zjištění dalších dat včetně kvality stravy.
Mezi řádky.
Sečteno a podtrženo, letitý spor zváží soud. „Riziko šíření nemoci šílených krav z britských ostrovů stále trvá, tvrdili unisono na nedávném Helsinském summitu šéf francouzského kabinetu Lionel Jospin i prezident Jacques Chira c. Jejich navenek neochvějnému odhodlání nastavují komentátoři zrcadlo, a to nejen z pohledu obchodní konkurence. „Oba se v roce 2002 s největší pravděpodobností utkají v příštích prezi- dentských volbách, a tak myslí na vnitropolitické důsledky případné kapitulace. Nechtějí si znepřátelit silnou zemědělskou vrstvu, shodují se přední francouzské listy.
Podobný paralelní výklad může pokračovat. Tvrdí-li třeba Tony Blair, že by případná obchodní válka s Francií (jíž se chce vyhnout) znamenala úplnou pohromu a postihla mnohá odvětví trhu, působí to rozumně. Jenže právě pomo c Londýna bude Francie potřebovat ve druhé půli tohoto roku, kdy se ujme předsednictví unie, a dostane tak na starost dokončení institucionálních změn. Úroky za svou zdrženlivost si předseda britské vlády jistě vybere. Třeba v podobě ústupků př i slaďování evropského daňového systému.
Ryze praktické opodstatnění zarytého francouzského odporu přesto pozorovatelé připouštějí. Kořeny traumatu tkví v minulosti. „Roli nepochybně sehrála vzpomínka na poprask kolem krve s viremHIV, jíž se na počátku osmdesátých let nakazilo několik set lidí, píše Le Monde. V aféře, která tehdy paralyzovala francouzskou společnost, bylo obviněno z nedbalosti několik ministrů, včetně tehdejšího premiéra a nynější ho šéfa parlamentu Laurenta Fabiuse.
