Vybíráme tři zásadní události příštího roku: nový občanský zákoník nám změní život, vypukne boj o skutečné premiérství a Česko pohltí permanentní předvolební kampaň.
Nejzásadnější změnou v našem životě v roce 2014 nebude ani nová vláda, ani několikeré volby, ale paragrafy. Na Nový rok končí platnost komunistického občanského zákoníku z roku 1964, který se už prohýbal pod nánosem novel, a začíná platit nová úprava občanského soužití. Hned na začátku nám zákoník uděluje „přirozené právo brát se o vlastní štěstí a štěstí své rodiny“. Tak to jsme rádi.
Horší to už bude s jednotlivými paragrafy objemného svazku, jejichž výklad často není jasný ani právníkům. A může jít o hodně: ruší se například institut nesvéprávnosti; pracovní smlouvu můžete uzavřít až po dokončení povinné školní docházky; „eseróčko“ budete moci založit se základním kapitálem i jedna koruna. Mění se ale i mnohé věci, které má zažitý i ten, kdo se nikdy příliš nesoudil či nepodnikal. V rodinném právu bude možno podávat společný návrh na rozvod a do dalšího manželství vstoupit v rámci jazykové novinky, „rodinného závodu“.
Asi nejvýraznější změna od kolektivistického komunistického zákona k posílení individuality je vidět u dědění. Z velmi striktně daných paragrafů bude podle nového zákona možné volit z několika variant dědění: budou moci dědit například i prarodiče, pro nezletilé je možné vytvořit svěřenecký fond, nebo odkázat dědictví s podmínkou (například naučit se zpaměti přes tři tisíce paragrafů nového občanského zákoníku).
Kdo bude skutečný premiér?
Po osmi letech pravicových a úřednických vlád zavládne nad Českem nejspíš opět kabinet vedený levicovou stranou. ČSSD má velmi nadějně vykročeno do koalice s ANO a KDU-ČSL. Nebude toho málo, co rodící se koalice chce změnit: zruší většinu zdravotnických poplatků; bude navyšovat minimální mzdu; ukončí nepříliš šťastné dobrodružství se spořením na penzi v soukromých fondech; zavede asi porodné na druhé dítě; možná vybojuje další sazbu DPH a posvítí si například na živnostníky. A bude toho jistě ještě mnohem více.
Ale kdo bude vlastně těmto opatřením šéfovat? Šéf ČSSD a pravděpodobný premiér Bohuslav Sobotka? Jistě jde o nejpravděpodobnějšího vládce Česka v roce 2014. Ale ne jediného. Skutečným premiérem se mohou stát ještě další dvě osoby. Tou první je Andrej Babiš, jehož ANO skončilo ve volbách těsně druhé a Babiš se chová, jako by volby vyhrál on.
Dalším možným premiérem se může stát prezident Miloš Zeman. Sobotkovi nechce jen tak snadno jmenovat některá jemu protivná jména. Kdyby na to Sobotka přistoupil, byl by to jeho konec. Nejpravděpodobnější tedy stále zůstává varianta, že premiérem se stane Sobotka. Ale teprve rok 2014 ukáže, zda nemá poslední slovo v exekutivě prezident. Či zda ekonomičtí ministři neposlouchají více Babiše, než jeho šéfa Sobotku.
Permanentní předvolební kampaň
V roce 2014 nás čeká několikero voleb takzvaně druhého řádu, tedy menší důležitosti než je volba poslanců. Ale opravdu budou méně důležité? Starý svět pod dominancí ODS a ČSSD se zhroutil a nový se ještě tak úplně na české politické scéně neustavil. Andrej Babiš přišel s permanentní volební kampaní, kdy i po úspěšných volbách do PS stále objíždí republiku, agituje a podporuje značku ANO.
Květnové volby do Evropského parlamentu napoví, zda ANO už náhodou není nejsilnější stranou. Do čela kandidátky už Babiš ulovil jméno z první ligy, bývalého eurokomisaře Pavla Teličku, takže 24. květen 2014 může být snadno dnem prvního volebního vítězství Babišova politického vehiklu.
ODS čeká další porážka. Dosud měla nejvíce mandátů ze všech českých europoslanců, ale nyní bude ráda, když se do Štrasburku ještě někdy podívá její jednička Jan Zahradil. Eurovolby budou také další strany chtít využít jako potvrzení své pozice v české politice. TOP 09 by poprvé ráda pronikla do europarlamentu, byť zatím oznámená kandidatura nepopulárního exministra práce Jaromíra Drábka nenaznačuje, že by straně na tom příliš záleželo. ČSSD možná opět využije svou populární volební vábničku Jiřího Diensbiera. KSČM se bude muset obejít bez své vesmírné hvězdy Vladimíra Remka. A samozřejmě by bylo velké překvapení, kdyby do Štrasburku nechtěl i kandidát na cokoliv Tomio Okamura.
Komu to nevyjde v evropské politice, proto toho v roce 2014 nic nekončí, protože se může urychleně stát z bruselského světoobčana lokálním patriotem a ucházet se o přízeň v podzimních volbách do Senátu a zastupitelstev.
Čtěte také:
Vláda se pomalu rýsuje, ČSSD se jmény otálí, chybí také ministr dopravy
