Letošní globální statistiky se blýsknou několika rekordy
Posledních dvanáct měsíců tohoto tisíciletí se světu vydařilo. Rok si do hospodářské kroniky může připsat několik statistických rekordů: ojedinělé tempo růstu úhrnného hrubého domácího produktu, obchodu i přímých investic. V žádné zemi nepropukla taková finančně měnová krize, která by měla podobné globální důsledky jako „asijská chřipka před třemi lety či ruská krize z roku 1998. Jediné, co pořádně zamotalo hlavu ekonomům i politikům, byl asi šedesátiprocentní cenový skok na trhu ropy. Prokletá ropa. Vyspělý svět nakupující tuto strategickou surovinu musel letos na její dovoz vyčlenit skoro dvakrát tolik svého zboží a služeb než v roce 1999. „Drahá ropa ale celkovou konjunkturu na Západě utlumila jenom okrajově, míní Jan Stankovsky z Rakouského ústavu pro hospodářský výzkum. Ústav světové ekonomiky v německém Kielu udává, že ropný účet jedenácti zemí eurozóny se letos vyšplhá na 94 miliard dolarů, což představuje 1,6 procenta jejího HDP. Loni to bylo 0,9 procenta. Dražší pohonné hmoty (a také zemní plyn) přirozeně částečně snížily kupní sílu domácností a vyvolaly dodatečný tlak na zvyšování mezd. Severomořská ropa Brent – etalon, podle níž se řídí další druhy ropy, byla na londýnském trhu nejlevnější 17. ledna. U jednoměsíčních kontraktů barel přišel na 18,94 dolaru. Na letošní maximum se tato cena vyšplhala 12. října, kdy činila 34,07 dolaru. V posledních týdnech míří cenová křivka dolů, přičemž se předpovědi analytiků velice liší. Optimistický scénář počítá s průměrnou cenou ropy v roce 2001 kolem 27 dolarů, scénář chmurný kalkuluje s 35 dolary za barel. Rekordní cifry. Mezinárodní měnový fond v září odhadl letošní růst světové ekonomiky na 4,7 procenta, skutečnost bude pravděpodobně o něco nižší. „Lze očekávat, že odcházející rok byl nejlepší za celé toto desetiletí, neboť světová ekonomika vykázala velmi vysoké rozvojové tempo, sdělil týdeníku EURO profesor Jan Švejnar, ředitel William Davidsonova ústavu při Michiganské univerzitě. Říká, že většina zemí si vedla velice dobře, avšak na světové hospodářské mapě nelze přehlédnout několik výjimek. Především je to Japonsko. Druhá největší ekonomika na světě v roce 1998 spadla o 2,5 procenta, loni šla nahoru o pouhých 0,2 procenta a letos experti OECD odhadují necelá dvě procenta. Mohutné finanční injekce tokijské vlády, které mají povzbudit domácí poptávku, se tak evidentně míjejí účinkem. K novým statistickým rekordům pomohl pokračující proces globalizace. Západní koncerny, budující svá celosvětová impéria, letos zvedly celkový příliv přímých zahraničních investic na více než 1,1 bilionu dolarů, uvádí zpráva Konference OSN o obchodu a rozvoji (UNCTAD). To znamená, že za poslední tři roky se tento ukazatel zdvojnásobil. Avšak přes 80 procent tohoto kapitálu skončilo ve vyspělých zemích, z toho 597 miliard dolarů našlo svůj „přístav v západní Evropě. Lví díl z uvedené sumy ale připadá na akvizici britského telekomunikačního operátora Vodafone, který za 180 miliard dolarů převzal německého konkurenta Mannesmann. V žebříčku jednotlivých zemí jasně vedou Spojené státy americké, kde zahraniční investoři letos v tamních firmách získali majetkové podíly za více než 300 miliard dolarů. Naproti tomu na periferii zájmu opět zůstaly rozvojové země se 190 miliardami dolarů, což je stejný výsledek jako v roce 1999. Lokomotiva zvolňuje. Ekonomům nyní dělá největší starosti další vývoj amerického hospodářství, jež se deset let těšilo nevídanému rozmachu. Letos se jeho HDP podle listopadového odhadu OECD zvýší o 5,2 procenta, nejvíce za celá devadesátá léta. Problém je ale v tom, že největší tahoun světové ekonomiky zhruba od letošního léta citelně zvolňuje obrátky. Je to důsledek protiinflační měnové politiky Federálního rezervního systému, který od června roku 1999 zvedl krátkodobou úrokovou sazbu šestkrát – celkově o 1,75 procentního bodu na 6,5 procenta (naposledy 16. května 2000). „Je velkou otázkou, zda americkou ekonomiku čeká měkké přistání, tedy poklidné zpomalení tempa růstu, či zda sklouzne do recese, podotýká ekonom Švejnar. Upozorňuje, že pokud by se v příštím roce v USA dostavila recese, bylo by to pro světovou ekonomiku velmi nešťastné. „Otázkou totiž je, zda by Evropa, či Evropa spolu s Japonskem, byla schopna převzít úlohu hlavního tahouna světové konjunktury, upozorňuje profesor Švejnar. Nervózní finanční trhy. Přestože svět je v dobré hospodářské kondici, celkovou náladu na finančních trzích lze charakterizovat jako nervózní. „Lidé si totiž říkají: ekonomika byla tak dlouho dobrá, že co nevidět by se mohl na burzy dostavit opačný efekt, podotýká Švejnar. Obavy vzbuzuje zejména vývoj technologických titulů. „Ty letos prodělaly výraznou korekci a mnozí investoři po velice úspěšném roce 1999 procitli, říká analytik společnosti Conseq Finance Petr Zahradník. Ani vyhlídky na burzách cenných papírů nejsou růžové. V západní Evropě se tempo růstu firemních zisků zvolní z průměrných dvaceti procent očekávaných letos na sedm procent v roce příštím, předpovídá Richard Davidson ze společnosti Morgan Stanley Dean Witter, citovaný v americkém tisku. S jistým zpožděním tak na burzy dopadne drahá ropa i slabé euro, zvyšující dovozní náklady. Burzovní indexy na evropském kontinentu byly na počátku prosince deset až patnáct procent pod svojí letošní „špičkou . Davidson doplňuje, že v prvním pololetí roku 2001 nelze vyloučit jejich další, asi patnáctiprocentní pokles, potom by mohly kursy pookřát. Evropa se nechce nachladit. „Kýchne–li Amerika, evropské hospodářství se určitě nachladí – pravděpodobnost, že toto pořekadlo důsledně platí, je nyní mnohem menší než v minulosti, napsal americký list The International Herald Tribune. „Vazby mezi Amerikou a Evropou nejsou pravděpodobně tak důležité, jak si lidé často myslí, poznamenává ve zmíněném listu Eric Chaney z pařížské pobočky Morgan Stanley Dean Witter. Dodává, že vývoz z jedenácti zemí eurozóny do USA odpovídá jenom dvěma procentům jejich úhrnného HDP, což je tolik jako export „eurojedenáctky do střední a východní Evropy. Z letošních statistik vyplývá, že hospodářská dynamika USA a západní Evropy se sbližují. Hrubý domácí produkt eurozóny ve druhém čtvrtletí meziročně stoupl o 3,2 procenta, ale ve čtvrtletí třetím jen o 2,8 procenta. Zvlášť citelně oslabila spotřeba domácností, což zpráva Eurostatu označuje za jasný důkaz toho, že dražší pohonné hmoty přiměly spotřebitele šetřit. Rozdílné tempo reformních zemí. Postkomunistické země v Evropě letos výrazně zrychlily svůj hospodářský růst – na téměř pět procent. Zasloužila se o to hlavně čilá konjunktura na Západě. „Poprvé od zahájení transformace není u žádné evropské země u ukazatele hrubého domácího produktu minus, upozorňuje v rozhovoru pro týdeník EURO náměstek ředitele Vídeňského ústavu pro mezinárodní hospodářská srovnání Peter Havlik. Žádný důvod k nějakému jásání ale nevidí, neboť jejich tempo růstu se i letos značně liší. „Hospodářský růst v České republice bude také letos mnohem slabší nejenom ve srovnání s Polskem či Maďarskem, ale i v porovnání s průměrem Evropské unie, upozorňuje Havlik. Pokud jde o nejbližší výhled, jako velmi zranitelná se jeví ruská ekonomika. Její výkon měřený HDP se letos zvýší o šest až šest a půl procenta, ale o jejím dalším vývoji v mnohém rozhodne cena ropy. Nejistá Asie. Ve velice svižném hospodářském růstu letos pokračovala Čína, chystající se na brzký vstup do Světové obchodní organizace. Předmětem analytických úvah ale mnohem častěji byly země v jihovýchodní Asii, v nichž se za letošek očekává skoro sedmiprocentní vzestup. V roce následujícím ale tempo zvolní minimálně o procentní bod, jak vyplývá z prognóz. Pozornost poutá Jižní Korea, velikostí HDP jedenáctá největší ekonomika světa, zápolící s obtížnou restrukturalizací. Nejbližší vyhlídky regionu minulý týden v Tokiu charakterizoval prezident Světové banky James Wolfensohn slovy: „Naskočila oranžová. Očekává, že Jižní Korea, Thajsko, Tchaj–wan, Indonésie a další země se budou příští rok potýkat s chabou spotřebitelskou poptávkou, a pokud USA skutečně výrazně zpomalí, i s klesajícím exportem. Přitom to byla právě vývozní expanze (usnadněná rozsáhlou devalvací měn), která jihovýchodní Asii po finančně měnové krizi pomohla postavit se na nohy.
Hlavní letošní výsledky
- Nejrychlejší růst HDP za celá devadesátá léta. Drahá ropa konjunkturu zásadně neovlivnila.
- Nejvyšší přírůstek světového obchodu (deset–dvanáct procent).
- Rekordní příliv přímých zahraničních investic (přes 1,1 bilionu amerických dolarů).
- Kurs eura vůči americkému dolaru citelně oslabil.
- Všechny postkomunistické země v Evropě poprvé od zahájení transformace vykázaly růst.
- V zemích OECD dále mírně poklesla nezaměstnanost.
- Finanční trhy, které se v roce 1999 namlsaly, potkalo ve druhé polovině roku zklamání.
