ROK POTÉ

Hodně napoví výsledek ocenění zkrachovalé banky

I po roce je případ nucené správy a rychlého prodeje Investiční a Poštovní banky horkým politickým tématem. Rozhovory týdeníku EURO se dvěma klíčovými aktéry stále trvajícího dramatu nenaznačují, že bychom se mohli dočkat osvobozující katarze. Stále nikdo neví, zda zánik mírně řečeno kontroverzní banky bude stát daňové poplatníky padesát, sto, nebo sto padesát miliard. Libor Procházka, guru rozsáhlého klubu spojenců IPB, na jedné straně tvrdí, že ztráty budou o desítky miliard větší, než mohly být v případě konsenzuálního řešení. Tedy dohody mezi státem a klíčovými akcionáři banky. Na straně druhé však prohlašuje, že aktiva převedená do ČSOB a nyní čekající na transfer do Konsolidační banky nejsou zdaleka tak špatná, jak tvrdí bankéři ČSOB i státní úředníci. To by znamenalo, že konečná ztráta by mohla být opravdu hluboko pod hrozivou stomiliardovou hranicí. Kde je potom ten stomiliardový náklad na údajně zbytečnou nucenou správu? Těžko říci. Mnohé zůstává skryto nejen rouškou bankovního tajemství, ale i nepochopitelným utajováním smluv a dalších dokumentů na straně sociálnědemokratické vlády. Realita je přitom po ochladnutí vášní nezaujatým pozorovatelům poměrně jasná. IPB bezpochyby byla v bankrotové situaci. Nebylo to poprvé. V roce 1997 ji měl řešit vstup Nomury do banky. Jenže neřešil. Nomura sice zaštítila banku před útokem vkladatelů, její skutečná angažovanost při potřebném posílení kapitálu však byla zanedbatelná. Naopak tisíckrát kritizovaný a podezíraný management banky rozjel velmi úspěšně projekt bankovních služeb pro drobné klienty a získal jich miliony. Tyto lidské štíty však nemohly nahradit reálný kapitál, a tudíž ani nakonec odvrátit definitivní prohru. O tom, že tahle prohra bude pro daňového poplatníka velmi drahá, není pochyb. Pochyby ale mohou být o tom, zda nemohla být levnější. Je to tak, jak říká Mertlík, že konsenzuální řešení nebylo možné, protože Nomura nechtěla ustoupit od zcela nepřijatelných požadavků, nebo má pravdu Procházka, když říká, že vše bylo v klidu dohodnuto a z nepochopitelných důvodů nakonec nastoupilo drahé silové řešení? Možná hodně napoví výsledek sporu, který se odehrává poněkud v pozadí. Jde v něm o ocenění majetku bývalé IPB. Její nucený správce Petr Staněk sice odmítá vše komentovat, nicméně z jeho kroků je jasné, že je přesvědčen o kladné hodnotě majetku, který prodal ČSOB. Znalci kupujícího však tvrdí opak. Záporná hodnota ve výši minus 150 miliard korun je skutečně ohromující. Staněk však tvrdí, že po podrobném seznámení s bankou dospěl k názoru, že její skutečný stav je lepší, než byla její pověst. Pokud by se tento názor potvrdil a výsledná hodnota byla výrazně kladná, znamenalo by to, že Nomurou požadovanou sanaci šlo skutečně pokrýt z výnosu prodeje banky. To by Mertlíkovi ani vládě moc dobré vysvědčení nedalo, ovšem znamenalo by to naději, že aktiva, kterých se ČSOB zbavuje, nejsou zdaleka bezcenná. Na druhou stranu nelze pominout čestná svědectví lidí, kteří měli možnost do těchto obchodních případů nahlédnout. Jejich zděšení nevypadá příliš nahraně. Nakonec ani poměrně příznivá ztráta nemůže vyvrátit skutečnost, že IPB loni v červnu zcela jasně plnila všechny zákonné předpoklady nejen pro uvalení nucené správy, ale i pro odebrání licence. To mohl odvrátit pouze rychlý prodej aktiv. Pokud by k němu nedošlo, znamenalo by to neřízený pád banky doprovázený zhroucením platebního systému v zemi a dalekosáhlými národohospodářskými a nakonec i sociálními dopady. Ministr Mertlík i Česká národní banka konali. Spor, zda to bylo s dostatečnou odborností, je vzhledem k rozsahu ztrát nepochybně politickým sporem a má všechny předpoklady stát se předvolebním hitem. Vždyť právě na počátku příštího roku zveřejní Konsolidační banka, v té době již transformovaná na Českou konsolidační agenturu, svou ztrátu, v níž se odrazí právě bankrot IPB. Podle toho, co se na trhu povídá, měla by být očekávaná konečná zpráva parlamentní vyšetřovací komise důkladnou dělostřeleckou přípravou. Jenže ani druhá strana nečeká stoicky na českou zabijačku, kterou jí chce uspořádat ODS. Vysocí úředníci ČSOB například velmi tajemně naznačují, že v rozplétání aktiv po IPB se dostali hodně daleko a k velmi zajímavým dokumentům se značnou politickou brizancí. A tak ani další rok poté nebude muset být pro nezúčastněné pozorovatele vůbec nudný.