Rok ve znamení veverek

Postoje nejmenší vládní strany rozhodujícím způsobem ovlivní konečnou podobu reforem

V čínském zvěrokruhu bude příští rok tygr vystřídán králíkem. I v Česku zůstaneme u hlodavců, pouze prožijeme rok ve znamení „veverek“, zlidovělého označení Věcí veřejných. Právě v roce 2011 se totiž dozvíme, jak to vlastně bude s reformním zápalem „junior partnera“ vládní koalice. A nenechme se mýlit. „Veverky“, hledající recept na to, jak si zajistit svoje místo na slunci i v příštím volebním období, budou fakticky určovat tempo, razanci a směr ekonomických reforem v Česku. Více, než si mnozí myslí. Pojďme si rozebrat, jaké kompromisy jsou možné, až se nakonec zasedne ke stolu a bude se jednat o opravdových reformách, a co se dá od „veverek“ čekat.

Důchody: bez druhého pilíře

Věci veřejné mají přinejlepším vlažný postoj ke druhému, fondovému pilíři. Když už, tak ať je dobrovolný a ještě jenom pro bohaté. Pomiňme „mezigenerační fond“, ten „veverky“ zřejmě uplatní jen jako vyjednávací kartu. Chytrého na tom není nic – je to administrativně složité a fakticky se nejedná o zdanění příjmů bohatých, ale bezdětných a výdělečně činných, ať už bohatých či chudých. Závažnější je osud druhého pilíře jako takového. TOP 09 má představu definovanou jasně – druhý pilíř by měl být povinný, zatímco ODS je pravděpodobně ochotna přistoupit na dobrovolnost, zejména v případě, kdy by penzijní fondy nebyly vládou explicitně garantovány. Optimistická předpověď týdeníku EURO, za kterou ovšem nedáme ruku do ohně, je následovná: druhý pilíř bude zaveden a bude dobrovolný. V případě dobrovolnosti není nutné zakládat „státní fond“ ani „slepý trust“. Mladší ročníky budou do fondů vstupovat na vlastní riziko. Garance nebudou. Úspěšnost náboru zájemců, a tím i fiskální náklady vzhledem k možnosti vyvedení tří procent ze základního pilíře, budou záviset na tom, kolik si budou muset zájemci „přiložit“ ze svého, tedy nad rámec současného povinného odvodu 28 procent z vyměřovacího základu. Čím více budou muset zájemci přikládat, tím menší budou mít zájem. Tenhle scénář samozřejmě zcela rozředí celý smysl druhého pilíře, bude na něm participovat spíše jen menšina příslušných ročníků. Trochu víc se sblíží sazby DPH, aby se alespoň částečně vykrýval deficit v prvním pilíři a schodek státního rozpočtu se neprohluboval. Pokud se zároveň dospěje ke snížení stropů na výši odvodů, což je jedna z možných cest, jak se zhostit nálezu Ústavního soudu, který před časem shledal § 15 zákona o důchodovém pojištění protiústavním, pak nastupuje realistická předpověď týdeníku EURO: je klidně možné dospět k závěru, že druhý pilíř v Česku nebude. Zavedou se nižší stropy, překope se první pilíř prostřednictvím docela výrazných parametrických úprav, překope se třetí pilíř (reforma je již připravena v paragrafovém znění) a Husákovy děti budou muset žít s perspektivou, že odejdou do důchodu v 67 letech a slušná životní úroveň v důchodu bude věcí jejich vlastní odpovědnosti. Sazby DPH se sblíží o trochu míň než v prvním scénáři.
Pesimistický scénář týdeníku EURO je takový, že s výjimkou nějakého naplnění nálezu Ústavního soudu a již připravené reformy třetího pilíře se nestane nic.

Daně: bez větších změn

Veverčí tamtamy zatím prozradily jen tolik, že se jim nelíbí superhrubé zdanění příjmů fyzických osob. Rády by viděly zavedení druhého pásma, které by odstranilo degresivní průběh daně. Tohle je jedna z věcí, kde by „veverkám“ dal za pravdu i Mezinárodní měnový fond a OECD, neboť obě organizace na velmi sporný charakter této konstrukce již v minulosti poukázaly. Jenže je to problém pro TOP O9 i pro ODS, pro něž rovná daň byla a je ikonou, kterou hned tak neopustí. Věci veřejné však nejsou vybaveny ekonomickými autoritami, které by byly schopny poukázat třeba na fakt, že v případě snížení stropů na sociální odvody (uspokojení nálezu Ústavního soudu) se nynější degrese fakticky jen prohloubí, což opět neunikne pozornosti mezinárodních organizací.
Ve snaze zalíbit se jednotlivým zájmovým skupinám budou „veverky“ torpédovat zjednodušení příjmové daně a omezení výjimek, což by rád předvedl jako své parádní číslo Miroslav Kalousek. Realistická předpověď týdeníku EURO je, že na tomto kolbišti se nestane vůbec nic.
„Veverky“ již ohlásily, že sjednocení sazeb DPH na 19 procent je pro ně nepřijatelné, a budou si v tom notovat s levou částí politického spektra, odbory a bůhvíkým ještě. V tomhle případě budou s chutí ignorovat doporučení mezinárodních autorit se stejnou intenzitou, s jakou se jimi budou ohánět v případě zdanění příjmů fyzických osob. Sjednocení sazeb by totiž mohlo představovat velmi vydatný zdroj české fiskální stabilizace, a to i tehdy, kdyby všem příjmově slabším byla přiznána plná náhrada újmy na životním standardu, například přes indexaci důchodů, zavedení prvků negativní příjmové daně, příjmově testovaných dávek sociální pomoci pro nezaměstnané a tak dále. Všechny dostupné ekonomické studie autorů, které stojí za to číst, nasvědčují tomu, že i tato plná kompenzace pro slabé a potřebné by zlepšila veřejné finance, protože by nekompenzovala bohaté, kteří ze snížené sazby DPH také mohutně profitují. „Veverkám“ nějak uniká poznání, že touhle cestou by fakticky mohly zvýšit příjmovou daň pro bohaté, když už neprosadí dvojí sazbu daně z příjmů. Realistický předpoklad týdeníku EURO je takový, že snížená sazba se zvýší o nějaký ten procentní bod, ale ke sjednocení nedojde. Kompenzováni budou zcela jistě důchodci.
V téhle oblasti „veverky“ nějak nedokázaly artikulovat jasný názor, ale jak budou růst potíže s financováním, instinktivně se podle realistické předpovědi týdeníku EURO přikloní k měkkým a nedůsledným řešením, která četné systémové a strukturální problémy ve zdravotnictví ponechají stranou. „Veverky“ nejsou ustrojeny na to, aby podpořily zavírání lokálních nemocnic, které nenabízejí kvalitu péče na úrovni 21.století, a teď jim hrozí, že nebudou mít ani doktory, zato představují velkou zátěž systému už jenom kvůli fixním nákladům. Bude-li se jim to zdát výhodné, klidně opráší myšlenku jedné zdravotní pojišťovny, která „přece umí snížit administrativní náklady“, a lze vsadit na to, že budou prosazovat uspokojení požadavků nemocničních lékařů. Lze očekávat apely na definování „standardu“, což je oblast, kde český zdravotní makromanagement spolehlivě selhává již posledních nejméně patnáct let.
Pasovat se na garanta tohohle tématu, které českou demokracii čím dál tím víc nahlodává jako jed, je chvalitebné a velepotřebné. Týdeník EURO pouze upozorňuje: čiňte, jak hovoříte a nezapomeňte, že nahrávací zařízení může dnes nosit každý.

Dopravní stavby: otevřete Číňanům

Ministr dopravy a neformální lídr „veverek“ Vít Bárta přišel zatím s několika spektakulárními kroky, které se spíše „okotily“ mediálně, než aby prakticky mířily na snížení zcela zjevně nepřiměřených nákladů ve výstavbě dopravní infrastruktury. Naděje zůstává: nejhodnotnějším nápadem je bezesporu záměr vyděsit český infrastrukturní kartel hrozbou přizvání čínské konkurence. Poslední, kdo by se měl bát čínské konkurence, je český (?) dělník na stavbě. Ve srovnání s Ruskem zcela nepochybně v případě Pekingu platí, že „Bůh je vysoko a císař daleko“, a ještě dlouho bude. Ergo, pokud se budou Číňanů bát všichni stavební bossové, bude země blažená. Makroekonomicky vzato: jestliže čínské konsorcium bude s čínskou vládou a jejími měkkými půjčkami v zádech schopno na jednom úseku českých dálnic dosáhnout toho, že se celá dálniční výstavba v Česku zlevní o nějakých 20 procent, pak český daňový poplatník zvítězil a Vítek Bárta s šátkem na krku ať nosí třírohý klobouk a packu v kabátě. Vždy po tom toužil, je čas osvědčit se na reálném bojišti, ovšem u Slavkova je dostavěno. Mohlo by být parádním číslem „veverek“, kdyby byly schopny se opravdu opřít do děsivého poznání, které se v této oblasti na Čechy valí ze všech stran, a sice že naše vyrůstající generace si ze škol odnáší stále méně znalostí, mezinárodními srovnáními měřeno. Funkční gramotnost na úrovni Balkánu, tak hrozné zhoršení výsledků mezinárodních testů v matematice a přírodních vědách u našich puberťáků, kteří zaostávají o desítky příček za svými vrstevníky z čínské Šanghaje, ale i za Estonci, to je opravdu deprimující poznání. Pro budoucí produktivitu neexistuje důležitější reformní zóna. Pakliže „veverky“ opustily myšlenku odloženého školného a jemu předcházejících půjček na školné a živobytí studentů někde na cestě mezi jednacím sálem a kuloáry, pak to nevěští nic dobrého.
Školství je taky jediná oblast, ke které týdeník EURO odmítá dát realistickou prognózu nebo komentář, ale naopak „veverky“ vyzývá: nikoli doprava, zdravotnictví nebo důchody, ale školství rozhodne o tom, zda skončíte, anebo přežijete jako parlamentní strana. Můžete se zasloužit o stát. Make or break.