Hovořit o horních deseti tisících v souvislosti s Rolls-Roycem Phantom lze považovat za nestoudnou urážku. Majestátní automobil se na veřejnosti poprvé ukázal při příležitosti detroitského autosalonu 6. ledna 2003 a od té chvíle si jej pořídily necelé dvě tisícovky lidí. Magazín E8 zjišťoval, jestli neudělali chybu.
Po pravdě řečeno, Hérostratos není můj idol. Nechtěl jsem se stát nejslavnějším českým novinářem jen proto, že bych zrušil jednoho z mála phantomů, které se do této země vůbec kdy dostanou. Jenže ta nabídka se nedala odmítnout. A ještě upozornění: nejde vlastně tak docela o test. Rolls-Royce Phantom jsem obýval na osmdesátikilometrové trase, z níž jsem za volantem strávil asi třetinu a většina vedla po dálnici. Omluvou budiž, že majitelé rollsů s nimi údajně najedou v průměru kolem patnácti set kilometrů ročně, takže to vlastně bylo běžné týdenní testování. Tedy skoro.
Ptačí perspektiva
Taková blbost, a jak to potěší. Čekaje na odpovědné osoby jsem s dalšími dvěma kolegy obhlížel Rolls-Royce Phantom vystavený v showroomu firmy AuTec, která se coby zástupce BMW konečně rozhoupala a rollsy hodlá dovážet i jim zajišťovat servis. Než jsem se dočkal, soška Spirit of Ecstasy vyjela z přídi a posléze se do ní opět zanořila snad padesátkrát. Svému dodavateli za ni a za masivní mříž chladiče platí britská automobilka přes tři tisíce eur, což je víc než výrobní náklady Dacie Logan. Evidentně to nejsou vyhozené peníze.
Původně postříbřená a nyní značně niklová žena stvořená sochařem Charlesem Sykesem se rovněž podílí na nejvýraznějším pocitu, který se člověka zmocní po několika metrech jízdy. Žádný jiný současný automobil se při pohledu zevnitř tolik nepodobá luxusní jachtě. Téměř se nesvažující dlouhá kapota s pointou na konci navíc brání výhledu do míst pár metrů kolem předních kol, takže iluze je dokonalá. Obří kola s dvacetipalcovými pneumatikami zahánějí potřebu starat se o obrubníky, jenže co když ve vedlejším pruhu pojede ferrari? Jelikož momentálně sedím na sedadle spolujezdce, poučením jsou mi slova prvního dočasného řidiče: „Tak jsem si nastavil zrcátka jako obvykle a asi to budu muset revidovat, protože teď jsou na úrovni Fordu Transit.“ Opravdu, z phantomu se na ostatní osobní auta díváte poněkud svrchu.
Zato tváře lidí, jež míjíte, zahrnují poměrně rozsáhlou škálu výrazů. Začíná u uznalého kývnutí a končí u úžasu svědků přistání intergalaktického křižníku. Naštěstí má ale Rolls-Royce Phantom s vesmírnými plavidly málo společného. Třeba je podstatně pohodlnější.
Hudební intermezzo
Začíná to stisknutím tlačítka. Uklidňující levý budík v kapličce ukazuje, že nyní je k dispozici celých sto procent výkonu a na volnoběh člověk cítí jemné vibrace dvanáctiválce, které o chvíli později překrývají basy z audiosystému. I ten je potřeba vyzkoušet, i když výsledek se dal očekávat. Není nad to, když se phantom rozezní mexickým hip hopem z pečlivě zálohovaného média.
A bory šumí...
Zatímco jedeme po dálnici na Plzeň, ručička zmíněného budíku kolísá mezi čtyřiceti až šedesáti procenty a ani prudká akcelerace phantom nedonutí dotknout se maxima. Ať už tachometr ukazuje čtyřicítku nebo dvoustovku, vnitřní hluk zůstává téměř na konstantní úrovni, a ta je velmi nízká. Vzdálené šumění větru se mísí s ještě vzdálenějším zvukem pneumatik, které od posádky odděluje mimo jiné koberec v podbězích kol.
Zajímám se o schránky před sebou a zjišťuji, že kovové knoflíky sloužící k jejich otevření vydávají týž zvuk jako ten, jenž uvolňuje dva deštníky skrývající se v zadních dveřích. Britský smysl pro detail dokazuje i pohled na dřevěné obložení, které je v celé kabině symetrické a jehož nulovým bodem je kulatý ovladač hlasitosti uprostřed přístrojové desky.
Vůz pluje po silnici hladce, jenže plzeňská dálnice není v tak strašném stavu, aby se odpružení skutečně vyzkoušelo. Dochází na něj až po sjezdu z dálnice, když před Berounem zdoláváme dvojici železničních přejezdů. První sotva registrujeme a druhý provází lehké zhoupnutí.
Televizní intermezzo
Začíná to vytažením táhla. Analogové hodiny obložené dřevem zaplují do útrob vozu a na druhé straně kolébky se zjeví displej palubního počítače. Má přehledné kruhové menu a pohyb v něm je vcelku intuitivní. Ovladač naleznete ve středové konzole mezi sedadly, hned pod přihrádkou, v níž se nalézají páčky pro stanovení polohy sedadel. Jelikož „naše“ verze má vzadu dvě křesla, a nikoli pohovku, kolega právě pomocí identického joysticku zkoumá kvalitu televizního signálu, když v tom ho cosi zaujme za okny. Zatímco míjíme Mercedes třídy S, odtuší: „Jeho majitel má dneska hodně špatný den.“
Na tři prsty
Přesunutí na zadní sedadlo v rámci všeobecné výměny postů neznamená mnoho dalších objevů. Nemusím zavírat dveře, protože stačí pár vteřin podržet tlačítko umístěné vedle nich a elektronika si poradí sama. Podlahu pokrývá stejný, tři centimetry tlustý koberec z jakési lamy jako vpředu, jenže tento maskuje vysunovatelné podnožky. A zadní sloupky karoserie vyplňují zevnitř zrcátka odrážející matné světlo z ostře tvarovaných lampiček. Osvícení phantomu je vůbec kapitolou pro sebe, jenže je jedna hodina po poledni a za pár desítek minut test končí. Jo, a dřevěné obložení je symetrické i vzadu.
Čas je nepřítel lidstva. Druhý kolotoč mě posouvá za obrovský volant a po proceduře s úpravou křesla a zrcátek řadím „D“ pákou šestistupňového automatu a otáčím koráb ku Praze. Velmi opatrně. Věc se má tak: pod kapotou je zmíněný dvanáctiválec, který má 460 koní, krouťák 720 newtonmetrů, schopnost akcelerovat na stovku za 5,9 vteřiny, a především bez cenťáku dva metry do šířky. Věnec volantu je navíc tenký, takže následuje zjištění, že se kolegové nezbláznili a skutečně je nejlepší jej držet třemi prsty. Proto ta opatrnost.
Pedál plynu však disponuje velkou dávkou pochopení pro posádku a bezbřehou tolerancí k řidiči, takže se s ním zvládne rozjet plavně i absolutní motoristický ignorant. Podobně smýšlí převodovka ZF a hladké přechody mezi stupni provázejí brždění i plnou akceleraci. Tato plynulost má za následek, že automobil až do prvního sešlápnutí brzd zdatně tají svou hmotnost. Ne že by se brzdám dalo cokoli vytknout, jen člověk konečně pocítí masu, kterou má pod kontrolou.
Těch několik kilometrů dálnice ubíhá jako nic, když čtvrtý člen posádky, pan H. z AuTecu, upozorňuje na policejní felicii stojící u krajnice. Jelikož se vší obezřetností sleduji provoz před sebou, trochu mne tato informace zaskočí. Bleskne mi však hlavou myšlenka, že víc než stočtyřicítka na tachometru být nemůže. Pro jistotu dám nohu z plynu a s ledovým klidem mrknu na prostřední budík, kde ručička míjí číslo 160. Snad bez následků.
Když parkuji před showroomem, naposledy mě phantom překvapí. Jeho rejd není tak tragický, jak by se podle délky vozu zdálo. Člověk si sice musí extrémně najíždět do zatáček a centrum Českého Krumlova by patrně projel jen rovně, při otáčení však rolls vystřihne kruh o průměru 13,8 metru, což je jen o 1,7 metru víc než Alfa Romeo 147 GTA. To jen na okraj.
Pan H. tvrdí, že 9. července při představení phantomu na golfu v Karlových Varech od mnoha lidí slyšel, že by si k rollsu museli najmout řidiče. Za volantem to prý není důstojné. Do úterý 12. července jsem smýšlel podobně. Jenže jsem změnil názor. Na těch patnáct set kilometrů ročně bych si asi zvyknul.
P. S.: Cena pro Česko ještě nebyla stanovena, ale pan H. ji odhaduje na dvanáct milionů korun v základní verzi. Příplatky jsou podle druhu dřeva, uspořádání sedadel vzadu a podobných prkotin. Jako by nebylo dost individuální, že ho máte v garáži.
Rolls-Royce Phantom
motor: zážehový dvanáctiválec
objem: 6749 cm3
maximální výkon: 338 kW
převodovka: 6stupňová, automatická
nejvyšší rychlost: 240 km/hod.
průměrná spotřeba: 15,9 l/100 km
základní cena: asi 12 000 000 Kč
Klady
+ nevykročil jsem ve stopách chlapíka, jenž zapálil Artemidin chrám v Efesu
Zápory
- možnost, že bych dostal druhou šanci, se limitně blíží nule
Legendy & fakta
Pan Rolls mi sdělil…
Manchester. Nevábné místo uprostřed Anglie. V hotelu Midland tam 4. května 1904 proběhla schůzka, již zprostředkoval Henry Edmunds. Charles Stewart Rolls potkal Fredericka Henryho Royce.
„Dobře si vzpomínám na rozhovor v jídelním voze na cestě do Manchesteru,“ napsal později Henry Edmunds. „Pan Rolls mi sdělil, že jeho ambicí je, aby se v budoucnu jeho jméno spojilo s automobilem. Aby bylo stejně běžným výrazem pro vozy, jako je Steinway pro klavíry.“
Henry Royce přemýšlel podobně. Již několik let prodával v Británii zahraniční vozy, o nichž si troufal tvrdit, že jsou nejlepší na světě. Poslední dobou přitom doufal, že se mezi nimi objeví i anglická značka. Nicméně britské automobilky té doby zabedněně kopírovaly zahraniční produkci a sám Royce si kvůli nedostatku zkušeností s výrobou netroufl pustit se do takového podniku. Setkání přišlo v pravý čas.
„Myslím, že si oba hned padli do oka a začali zapáleně diskutovat o vyhlídkách a potřebách automobilového průmyslu,“ uvedl Edmunds. Bezpochyby. Ještě téhož roku továrnu opustil první rolls-royce. A Edmunds se stal kmotrem automobilky.
Dlouhá cesta do Buckinghamu
Prvním rolls-roycem britské královny byl Phantom IV, který měl na přídi sošku svatého Jiřího bojujícího s drakem. Prvním členem královské rodiny, který používal automobil, byl nicméně syn královny Victorie, princ z Walesu a pozdější Edvard VII. A ten jezdil v daimleru. Rolls-Royce se do královských služeb dostal až s nástupnictvím královny Alběty II. v roce 1952. Automobilka se však mohla královským erbem začít chlubit teprve po třech letech ve službách Jejímu Veličenstvu. Speciální garáž pro královský rolls-royce byla později dokonce zřízena i na palubě jachty Britannia Jejího Veličenstva, aby ji mohl všude doprovázet. Od počátku padesátých let automobilka dodává své vozy celé královské rodině.
A bude se zlevňovat
Aby byla produkce goodwoodské automobilky dlouhodobě zisková, musí rozšířit svou nabídku o další modely. Koncem loňského roku společnost Rolls-Royce Motor Cars potvrdila, že v roce 2007 uvede do výroby kabriolet založený na konceptu 100EX. Nadále se spekuluje i o dalších segmentech, jež by mohla britská značka obsadit, a jedním je i cesta mezi sportovně užitkové vozy. V současné době se zkoumá, nakolik by netradiční krok ovlivnil vnímání rollsů u zákazníků. Každopádně jak nedávno uvedl finanční šéf koncernu BMW Stefan Krause, cenově by novinky měly být spíše pod modelem Phantom.
Duch promluvil
V roce 1949 jeden italský majitel při seanci vyvolal ducha Henryho Royce, aby se ho zeptal, zda může na svém voze provést některé úpravy. Odpověď ze záhrobí prý zněla: Konzultujte to s autorizovaným dealerem.
Jak je důležité mít vrátnici
„Co by se stalo, kdyby automobilka Rolls-Royce vyrobila špatný vůz?“ zeptala se jedna šlechtična Henryho Royce. „Madam, muž u brány by jej nepustil ven,“ odtušil prý sir Henry.
Dezert
Údajně v New Yorku obědvali jednoho dne miliardáři Aristoteles Onassis se Stavrosem Niarchosem. Poté procházkou došli až k showroomu Rolls-Royce, kde si oba chtěli zakoupit model Corniche. Jakmile si vybrali, Niarchos se chystá platit. „Kdepak, Stavrosi,“ zaskočí jej Onassis, „tohle jde na mě, ty jsi platil oběd.“
Jako štěnice
Současný Rolls-Royce Phantom se stal po uvedení na trh v roce 2003 oblíbeným vozem nejen mezi aristokraty. Za dostatečně „cool“ ho považují i celebrity, jako je americký herec Denzel Washington. Ten si ho loni v zimě koupil ke svým padesátým narozeninám. „Vždycky jsem si říkal, že až mi bude padesát, koupím si bentley. Za posledních deset let jsem se ale na bentleye stal moc starým, protože v něm jezdí každý rapper nebo basketbalista,“ prohlásil těsně poté. Od té doby ho však potkalo pár špatných zpráv. Nejenže si nejnovější rolls koupilo několik rapových hvězd, jako 50 Cent, ale basketbalová megastar Shaquille O‘Neal dokonce bílý phantom věnovala letos v lednu Donaldu Trumpovi jako dar k jeho třetí svatbě.
Doutníček na cestu
Během aukce na pátém ročníku neapolského festivalu vína byl letos v únoru vydražen jeden z nejdražších současných phantomů. Za osm set tisíc dolarů však jeho nový majitel nezískal obyčejného rollse. Naznačuje to již karoserie v barvě burgundského vína. Interiér vyplnilo čtrnáct nejjemnějších kůží, plochy z mahagonového dřeva zdobí motivy hroznů a dveřní výplně doplňují detaily ze stříbra. To nejlepší je přesto na první pohled ukryto. Jedna z přihrádek tají humidor a v zavazadlovém prostoru je pro majitele k dispozici „vinný sklep“.
Na generálku po sto letech
První rolls-royce byl v roce 1904 prodán za 395 liber. Dnes má hodnotu 250 tisíc. Více než šedesát procent ze všech vyrobených vozů automobilkou Rolls-Royce Motor Cars je ovšem dodnes schopných provozu. Ten nejstarší z roku 1904 vlastní Skot Thomas Love. Silver Ghost postavený pro akcionáře automobilky Clauda Johnsona, který dal díky stříbrným doplňkům modelu jméno, je stále ve vlastnictví Rolls-Royce Motor Cars. Má najeto přes osm set tisíc kilometrů a stále je pojízdný. Jeho cena se odhaduje na 50 milionů dolarů. Model Silver Ghost vyráběný v letech 1907 až 1925 se proslavil dosud nevídanou spolehlivostí. Stříbrný duch dokázal v roce 1907 ujet bez zastávky kvůli poruše přes 23 tisíc kilometrů, což byl více než dvojnásobek tehdejšího rekordu.
Britskost především
V letech 1921 až 1931 se rollsy vyráběly rovněž ve Springfieldu ve Spojených státech. Tamní produkce byla po dokončení sedmnáctistého exempláře zastavena, neboť američtí zákazníci dávali přednost nakupování těchto vozů ve Velké Británii.
Autoškola nestačí
Již v roce 1922 zavedla automobilka kurzy pro řidiče. Nyní začínají u pětidenního tréninku, do něhož patří mimo jiné i etiketa. Tradiční pravidla například velela, aby poté, co šofér zavře za svým zaměstnavatelem dveře vozu, obešel auto zezadu. To proto, aby se na něj nemusel majitel dívat. Náplní kurzů je ovšem i údržba vozu, schopnost manévrovat a umění kontrolovat smyk. Speciálně bezpečnosti je věnován třídenní kurz a jeden až dva dny mohou majitelé rollsů strávit seznamováním se všemi vymoženostmi vozu. Trénink si mohou zaplatit i ostatní řidiči, cenu však automobilka neuvádí.
Doufám, že nespěcháte
Výroba mřížky chladiče trvá jednomu člověku celý den a poté se ještě dalších pět hodin leští. Každý den v továrně v Goodwoodu vzniknou čtyři phantomy. Od objednání v showroomu do předání zákazníkovi uplynou v průměru tři měsíce. V USA a v arabských státech je to trochu jiné: zákazníci dávají přednost výběru z vozů, které má obchodník zrovna v showroomu.
