Brusel ve věci zemědělské kapitoly vstupu ČR do EU podle názoru Svazu vlastníků půdy a soukromých rolníků nikoho neodmítá, jen úměrně ke svým možnostem a podle svého zavedeného systému přímých plateb nabízí pomoc. Že podpory jsou adresné a za jasných podmínek dané Bruselem, se nelíbí především těm, kteří hospodaří na více jak 500 ha pronajaté půdy.
To je většina současných ZD, akciových společností a spol. s r. o., které navíc hospodaří s majetkem oprávněných osob, o který je připravily a který jim ani většinou nezaplatily. Pokud současní velkoagrární lídři straší venkov a jeho občanskou společnost krizí, pak to jsou především oni, kteří zavedli české zemědělství do slepé socialistické uličky.
Velkoagrární lídři venkovu škodí
Podle našeho názoru nejde ze strany Bruselu o žádnou diskriminaci, ale ten si jen zcela reálně uvědomuje, že 75 % českého zemědělství je jen o výrobě pro výrobu na cizích základních výrobních prostředcích. Většina podpor ze strany Bruselu půjde na obnovu krajiny a venkova a na jejich údržbu, tedy na zlepšení životních podmínek na venkově. Touto tematikou se nájemci nezabývají, naopak odmítají půdní pořádek a uvedení krajiny do stavu v souladu se stavem v katastru nemovitostí. Dále prohlubují agrární socializmus na úkor pravých vlastníků a státního rozpočtu. I zemědělská výroba je soukromým podnikáním, nikoliv veřejným statkem, který by si oprávněně zasloužil tolik veřejných peněz pro svůj soukromý zisk.
Skuteční farmáři budou pro EU
Podpora Bruselu náleží především těm, kteří začínají hospodařit. A také těm, kteří jsou odpovědni za tvorbu a údržbu krajiny a venkova - to jsou především majitelé tamních realit. Venkov nemůže na vstupu do EU za nabízených podmínek prodělat. Agrární lídři nezastupují žádný venkov, jen své zemědělsko-průmyslové podniky. Mohou snad mluvit ještě za své zaměstnance. Těch je však zoufale málo a navíc mnohdy netuší (kdo by jim to také řekl?), že rozpuštěním jejich zaměstnavatele by se zbavili žáby na prameni a po krátkodobé stagnaci by se měli podstatně lépe. Zůstanou-li tam kde jsou, jejich příjmů se žádné podpory nikdy nedotknou, protože o tom ani přímé platby nejsou. Nejsem si jist, kdo zrovna na venkově nezvedne pro vstup do EU ruce, ale zcela určitě vím, kdo bude pro: většina vlastníků půdy a poškozených oprávněných osob z transformace družstev, pak opravdoví rolníci, sedláci a statkáři, kterým jen samotný vstup do EU bude trvalým přínosem.
Za neprodané výrobky si mohou sami
Pokud se většina současných zemědělských podniků vymlouvá na krizi zemědělců, kterou zapříčinily letošní nízké výkupní ceny, nadměrný dovoz a tvrdý kurz koruny, pak je potřebné podotknout, že neexistuje žádný státní cenový úřad, který by nějaké výkupní (natož nízké) ceny nařizoval. Že to je důsledek toho, co si Agrární komora, Zemědělský svaz a jim spřízněné organizace zavedly samy. Regulační a dotační mechanizmy jsou opatřeními protitržními a jejich důsledky se obrací neomylně proti těm, kteří si je navykli zcela konzumně užívat. Za zbytečnou výrobu se nikde neplatí, jak si navykli v tuzemsku. Neprodaný výrobek je jen ztrátou, za kterou si je odpovědný jen výrobce sám. Na koho budou nekonkurenceschopní výrobci donekonečna svádět svou podnikatelskou neschopnost ve volné soutěži? A proč by měli být udržováni na živu penězi schopnějších a výkonnějších?
S velkozemědělci se nemazlete!
Zřizování krizových štábů a militantní výhrůžky jsou jen důkazem, že velkoagrární lobby má také nátlakovou funkci, jak si vynutit na většinové společnosti jiného názoru její peníze na zaslepený agrární socializmus. Na chystané militantní násilí by měly bezpečnostní složky státu razantně odpovědět, jako v případě MMF a blízkého summitu NAT O. Svazy a sdružení velkoagrárníků si doslova udělaly transformaci zemědělství po svém a pro sebe, tedy podle vlastního přání a potřeb. Že jsou nyní ve slepé uličce, je jen jejich vlastní vinou. Své ztráty si musí zaplatit sami ze svého, pokud vůbec nějaký majetek mají.
