Jak má prožít čerstvý slaměný vdovec první prázdninový večer, kdy jej doma nečeká nikdo, kdo by uchystal krmi? Možností je mnoho, mne ale napadla právě jen ta nejvíce materialistická: posadit se v dobrém podniku a chutně povečeřet. Abych ale nebyl podezírán z pouhého obžerství, hledal jsem takovou restauraci, kde by se krom výběru zajímavých jídel dalo nalézt i něco romantiky. Přišlo mi, že právě toto může ve večerním horkém stmívání nejlépe poskytnout některá z pražských obytných lodí. Proto jsem oné počínající noci „zakotvil“ v restaurantu na palubě Botelu Albatros.
Rozhoduji se pro stůl na terase. Atmosféra okolí je okouzlující. Řeka, jejímž korytem jakoby proudilo tekoucí zlato, lodi a loďky brázdící hladinu s občasným temným zahoukáním, to je kulisa k pohledání. Ovšem jako všechno mimořádné, ani tento obraz není zdarma. Platím zaň prostředním pohodlím, sedě na nejlevnější plastové židli za stejně laciným stolem. Nábytek, který je málo vzhledný a jehož je snad v zahrádkách před kamennými restauracemi dokonce zakázáno používat, není bohužel jedinou z mrzutostí, rušících poetiku přicházející noci. Další je skupina notně již opivněných, vehementně halasících cizinců. Každá projíždějící loď v nich budí frenetické nadšení a doprovázejí ji povykem, za něž by se nemuselo stydět stádo rozvášněných paviánů. Také jídelní lístek, provedením odpovídající úrovni nábytku, by si i díky obsahu zasloužil odchod do výslužby. Výběr postrádá rozmanitost, není lehké najít něco, co by vyburcovalo chutě do stavu pohotovosti. Volím nakonec pořad dnešní večeře v tomto složení. Po cibulové polévce přijde na stůl kapr na česneku. Závěr obstará jablkový závin se šlehačkou. Personál je světlou stránkou zatímního průběhu večera, číšník i servírka pracují s notnou dávkou profesní dovednosti, přesně a s pozorností – vzhledem k hladině vypitých piv u vedlejších stolů – až marnotratnou.
Zatímco mí sousedé ryčně vítají další plavidlo, příjemná servírka mi předkládá polévku. Doufaje, že kuchyně bude patřit k tomu lepšímu zde, pouštím se do ní. Je v pořádku, cibule dominuje, není však jediným chuťovým vjemem. Přítomný sýr přihrává a malý krutonek zjemňuje konec do dojmu vcelku „vyžehleného“. Jen v úplném závěru, již téměř mimo pozornost, lze zaznamenat lehké narušení. To se ke slovu dere poněkud vyšší podíl polévkového koření, zpočátku plně překrytý hlavním tónem cibule. Kapr, podaný malou chvilku po polévce, má podobný rukopis. Dobrý, ne však vyvolávající nadšení. Samotná kompozice je až příliš prostá. Vedví rozetnutá podkůvka rybího těla, kterou doprovází bez ladu nakupený shluk čerstvé zeleniny, jíž by slušelo trochu obmyslnější rozložení po ploše talíře, z velké části volné. I pocity po požití se v mnohém podobají těm, jaké v ústech zanechala polévka. Ovšem jaksi naopak. Zatímco v cibulačce koření lehce převládalo, zde se ho jaksi nedostává. Zejména v dolních okrajích porce masa, kde je toto poněkud ztučnělé, nestačí použitý česnek dohonit výraznou, jen málo vonnou a nevalné chuti oplývající hlavní notu rybího tuku. V části, kde je pevná svalovina, vykazují sousta dobrou, harmonující souhru masa a koření, dobře doplněnou svěží zeleninou. Také víno, zejména zpočátku, nežli stačilo zteplat, se snažilo seč mohlo, aby rozšířilo mantinely chutí a dodalo pokrmu další příjemnou komponentu. Pohříchu i v něm se při stoupající teplotě stále více prosazovaly neduhy sice drobné, nikoliv však příjemné.
Takže jsem už jen čekal na to, zda se potvrdí častá zkušenost s dezertem, coby korunou večeře. Po včasném a zručném debarasu se tento ve chvíli objevil přede mnou. Pohledově vydařený celek, porce závinu uměřeně posypané závějemi cukru a do výšky zbudované pyramidou šlehačky, ozvláštěné škrtanci temné čokolády. I chuťově vydařené sousto, patrná, ne však rušivá nakyslost jablek, umravněná skořicí a hrozinkami, zkrátka štrůdl jako od babičky. Jen ta moje dávala méně těsta. Káva patřila k tomu nejvydařenějšímu z večera. Stává se pravidlem, že v naprosté většině gastronomických podniků se setkáte již jenom s dobrou a lepší kávou, doba „recyklovaných“ turků je snad již definitivně za námi.
Servírka, jejíž práce a přístup byly dalším oblažujícím bodem programu, přináší účet s úhrnem 390 korun. Což je – patřeno na nominální hodnotu – suma nevysoká. S přihlédnutím k nevysoké invenci kuchyně a ne stoprocentnímu odvedení podaných jídel je akceptovatelná tehdy, když do ní započtete i scenérii pražského večera, která, viděna z neobvyklého směru, je sama o sobě k nezaplacení.
Botel Albatros - Restaurace
Nábřeží L. Svobody, 110 00 Praha 1
Tel: +420 / 224 810 541 - 7, fax: +420 / 224 811 214
Otevírací doba: pondělí – neděle 11.30 – 22.00 restaurace, 11.30 – 24.00 bar
Počet míst: restaurace 76, bar 30, terasa 50
Druh kuchyně: mezinárodní
přijímané platební karty: pouze embosované
Jídelní lístek: angličtina, němčina
Jazyková vybavenost personálu: angličtina, němčina
Země původu nabízených vín: Česká republika
Hodnocení restaurace:
Atmosféra, pohodlí, estetika 7 bodů z 10
Prostírání 6 bodů z 10
Úroveň jídelního a nápojového lístku 6 bodů z 10
Chování personálu 8 bodů z 10
Kvalita jídla a nápojů 16 bodů z 20
Celkem: 43 bodů ze 60
Výběr z jídelního lístku:
Šunkový závitek s křenovou šlehačkou Kč 64,-
Vltavský toast (svíčková, cibule, žampiony, kečup) Kč 83,-
Pstruhová polévka Kč 85,-
Kuřecí prsíčka s ananasem Kč 160,-
Biftek s hermelínem Kč 240,-
Pikantní vepřová směs Kč 180,-
Žraločí steak na roštu Kč 210,-
Palačinka s ovocem, zmrzlinou a vaječným likérem Kč 65,-
Výběr z vinného lístku:
Bohemia sekt - demi Kč 250,-
Neburk Kč 225,-
Frankovka Kč 225,-
