Chátrající pokladyHRAD SVOJKOV Nedaleko České Lípy, na spojnici obcí Sloup a Zákupy, leží obec Svojkov. Zdejší hrad sice nepatří mezi významné stavební památky, malebností však okouzlí každého hradního romantika. Kdysi býval vyhledávaným turistickým cílem, dnes je nepřístupný a chátrá.
Chátrající poklady
Hrad má šanci na rekonstrukci, protože se již našel investor. foto: Milan Bárta
HRAD SVOJKOV
Nedaleko České Lípy, na spojnici obcí Sloup a Zákupy, leží obec Svojkov. Zdejší hrad sice nepatří mezi významné stavební památky, malebností však okouzlí každého hradního romantika. Kdysi býval vyhledávaným turistickým cílem, dnes je nepřístupný a chátrá.
Na konci bývalého zámeckého parku na nízkém kuželovitém vrchu se nachází protáhlý, jen několik metrů dlouhý pískovcový skalní suk. Je pozůstatkem malého hradu, který důmyslně využíval přírodních podmínek. Některé jeho části byly vytesány přímo do skály, v níž byl také průchod do interiéru stavby. Přístup do vyšších pater zajišťovaly schody na vnějších skalních stěnách. Před možným napadením chránily hrad dostavěné kamenné hradby.
Pro obranu neměl velký význam, protože ležel mimo hlavní cesty, přesto byl objektem mimořádně zajímavým. Již na počátku 20. století se o jeho malebnosti zmiňuje profesor August Sedláček, autor největší české encyklopedie o hradech a zámcích. Tehdy byl Svojkov ještě vyhledávaným výletním místem, vrcholek skály zdobily dřevěné vyhlídkové terasy a schodiště kryla stříška. Za minulého režimu však objekt chátral, ochozy se časem rozpadly a dnes po nich není ani památky. Hrad je zarostlý stromy a keři a jen smutně čeká na obnovu.
KEPKA A PANCÍŘ Prvním historicky doloženým majitelem panství byl Ješek ze Svojkova, připomínaný roku 1371. Již o deset let později hrad získal Henzlín z Chlumu, kterému patřily také nedaleké obce Veselí a Heřmanice. Do historie se však výrazněji zapsal až jeho syn Jan, řečený Kepka. Původně byl námezdním žoldnéřem vojska císaře Zikmunda, roku 1414 ale dostal za úkol, aby na koncil do Kostnice doprovázel Mistra Jana Husa. Zpočátku k Husovým názorům příliš netíhl, v průběhu cesty se však oba muži sblížili natolik, že se z nich stali přátelé. Jan z Chlumu se poté stal kazatelovým stoupencem a nebál se svědčit v jeho prospěch. Připravoval dokonce osvobození, verdiktu z roku 1415 se mu však předejít nepodařilo. Ve čtyřicátých letech 15. století patřil Svojkov Mikeši Pancířovi ze Smojna, jehož hlavním sídlem byl nedaleký hrad Sloup. Bojové výpady proti lužickým a slezským městům se mu však příliš nevyplatily a při odvetné akci roku 1445 byl s velkou pravděpodobností vypálen jak Sloup, tak Svojkov. Výhodou bylo pouze, že oba náležely k hradům skalním a jejich obnova nebyla příliš náročná. V následujících desetiletích se v držení hradu vystřídalo několik drobných šlechtických rodů. Původním účelům sloužil objekt až do roku 1590, kdy byly za Bedřicha z Rodewitzu všechny dřevěné části strženy. ZŘÍCENINA V PARKU**
Při výstavbě dnes již zaniklého zámku roku 1650 se zbytky hradu ocitly v areálu nově založeného parku. To také přimělo tehdejší majitele panství, aby se o stavbu i nadále starali. Největší zájem o bývalé sídlo však nastal až v první polovině 19. století, kdy byla zřícenina upravena v romantickém stylu. Po straně vyrostly schody s krytou pavlačí, na temeni skály vznikla vyhlídková plošina se zábradlím a opravy se dočkaly i některé skalní místnosti. V této podobě je hrad zachycen například na dochované rytině Josefa Richtera či na dobových pohlednicích z počátku minulého století.
Až do druhé světové války patřil majitelům zámku hrabatům Kinským, po roce 1945 pak připadl státu. Nebyl nikým udržován a velmi rychle chátral. Poslední dřevěné zbytky zanikly v 60. letech.
Naděje na záchranu památky mohl oživit až rok 1989, ale ani po revoluci se delší dobu nic nedělo. Teprve nyní lze doufat v záchranu hradu. Obec brzy získá příslušné pozemky od státu a podle obecního zastupitele Pavla Šorfa plánuje rekonstrukci celé zámecké zahrady. Už se prý objevil zájemce, který chce hrad uvést do původního stavu. Případné další nabídky ale obec podle Šorfa rozhodně neodmítne.
