Bývalý ředitel odboru ministerstva zahraniční je nezvěstný
Spolupracovník Karla Srby, bývalý ředitel finančního a investičního odboru ministerstva zahraničních věcí Aleš Šatánek, který se s podporou Jana Kavana snažil dostat do Světové banky, se před novináři i lidmi z Černínského paláce stále skrývá. Telefonický hovor s jeho dcerou a manželkou potvrdil, že je pravděpodobně doma, ale nechává se zapírat (EURO 36/2002). Týdeník EURO hovořil s několika lidmi, kteří jej v průběhu devadesátých let poznali a případně s ním i podnikali. Z těchto střípků výpovědí lze sestavit jeho částečný portrét, přičemž první svědectví je docela výmluvným i o serióznosti Moravia Banky, jejíž manažeři v těchto dnech stanuli v Ostravě před soudem pro její vytunelování.
Voskoví manželé Reaganovi.
Aleš Šatánek byl od roku 1992 až do konce roku 1997 členem představenstva a ředitelem Moravia Banky. Čtenář týdeníku EURO nám na něj poslal tuto vzpomínku: „V roce 1992 nebo 1993 sháněl subskribenty akcií Moravia Banky. Sídlil v Klimentské ulici v Praze. Klienty navštěvoval s pěkně udělaným prospektem (křídový papír, zajímavé grafické zpracování). V tomto prospektu mne zaujala fotografie nazvaná „Manželé Šatánkovi v pracovně Ronalda Reagana“. S manželi Reaganovými se znám od roku 1968. Léta mi o Vánocích posílali svoji společnou fotografii s připsaným přáním do nového roku. Ptal jsem se pana Šatánka, ze kdy že pochází ten snímek na prospektu Moravia Banky, protože podle mne si Reaganovi nebyli moc podobní. S mnoha oklikami jsem se dozvěděl, že jsou voskoví. Jednalo se o fotografii z nějakého turistického muzea, myslím že v Sacramentu.“
Smlouvy na běžícím pásu.
Ředitelka finančního odboru ministerstva zahraničí Helena Knížková vzpomíná, jak se Šatánek snažil při nepříjemných krocích skrývat za údajná rozhodnutí „těch nahoře“. „Když mě Šatánek odvolával z funkce, zeptala jsem se ho, jestli není s mou prací spokojen, nebo čím jsem se prohřešila. Ihned mě začal ujišťovat, že on je se mnou velmi spokojen, že jsem nic neprovedla. Potom ale ukázal prstem na strop místnosti a řekl, že rozhodli ti nahoře a on to jen vykonává,“ řekla Knížková týdeníku EURO. Dodává, že Šatánek, který později vedl v Černínském paláci finanční a investiční odbor, této problematice moc nerozuměl. „Pracovnice odboru investic říkaly, že jeho cílem bylo uzavřít do voleb co nejvíce smluv, zadat co nejvíce státních zakázek,“ dodala Knížková.
Právě tyto smlouvy nyní řeší současný generální sekretář Vladimír Zavázal. S Šatánkem si ale o nich popovídat nemůže. „Neviděl jsem ho od 15. července, kdy odjel na řádnou dovolenou. Odvolání z funkce mu doručili naši diplomaté v USA a on se zde již neobjevil. Veškeré papíry související s ukončením pracovního poměru za něj chodila vyřizovat jeho manželka,“ řekl Zavázal.
Cibulky seznamy promlouvají.
Šatánkův někdejší obchodní společník, který si nepřál být jmenován, uvádí, že manželé Šatánkovi byli „taková zvláštní dvojka“. „On byl malý, silnější, nepříliš vzhledný muž. A ona je atraktivní vysoká žena. Pan Šatánek se v něčem cítí možná trochu méně zdatný, a tak to chce kompenzovat v ekonomické oblasti, kde se snaží urvat, co může. Pro svoji ženu vybudoval Kliniku plastické chirurgie v Průhonicích,“ uvádí Šatánkův bývalý obchodní společník. Zda pro něj zůstal Šatánek obchodně a lidsky důvěryhodný, nechtěl jeho tehdejší partner moc rozebírat: „On působí seriózně, vystupovat umí.“
Jiný známý manželů Šatánkových, lékař, který si rovněž nepřál zveřejnit své jméno, týdeníku EURO řekl: „Jeho táta byl profesorem medicíny. Umožnil mu ještě před revolucí stáže v zahraničí, kde získal kontakty a přehled o byznysu.“ Otec Aleše Šatánek byl podle dalších výpovědí před revolucí v lékařských kruzích vysoce postavený – byl ředitelem institutu pro postgraduální vzdělávání. A jak vyplývá z Cibulkových seznamů, byl rovněž mnohonásobným tajným spolupracovníkem StB. Aleš Šatánek také vystudoval medicínu, ale lékařskému povolání se prý nikdy pořádně nevěnoval. Táhly ho peníze.
