Už dávno nevyšlo tolik lidí do ulic demonstrovat v Evropě jako v posledních dnech. Důvodem jsou vysoké ceny pohonných hmot. Jako mnohá revoluce, i tato začínala v Paříži a zamořila celý kontinent. Německý kancléř právem vyčítal premiéru Jospinovi, že demonstrantům ustoupil. Jeho vláda plánuje snížení daní a slíbila předložit plán na šetření energií ve všech sektorech.
Není divu, že dopravci a řidiči, s jejichž blokádami sympatizují více než dvě třetiny občanů, jsou rozhořčeni. Cena ropy se za jeden rok ztrojnásobila, i když nikde ve světě není větší regionální válka a zatím není ani světová krize.
Zástupci OPEC říkají, že oni za zvýšení cen nemohou a je podle nich důsledkem fiskální politiky vlád. Ty by také měly snížit daně. Vlády většiny zemí, které ropu zpracovávají, si zvykly na to, že ropa je levná, a proto se nestyděly do cen benzinu, nafty a topných olejů nacpat co nejvíce daní. A dokud cena ropy pomalu stoupala, radovali se ministři financí, protože příjmy do státních pokladen rostly.
V uplynulých letech levné ropy se přemnožily terénní vozy s vysokou spotřebou ve velkoměstech (i v Praze), vyrábějí se větší a větší letadla a kamiony. Nyní, když OPEC hodí na trh více suroviny, analytici zjistili, že rafinérské kapacity se za toto období významně nezvyšovaly ani ve vyspělých zemích, arabský svět do nich neinvestoval, protože měl nízké zisky z prodeje ropy, o Rusku, kde nejsou peníze už ani na údržbu rafinérií, ani nemluvě. To vše znamená, že zvýší–li OPEC těžbu a vývoz, více ropy nelze se stávajícími rafinérskými kapacitami stejně zpracovat.
Dopravci zuří, protože jsou v červených číslech, zatímco se množí zprávy, že zisky olejářských firem jsou stále vyšší. Zdraží–li ropa o jeden dolar, pro firmu Shell to prý znamená o 300 milionů dolarů vyšší roční profit. Dopravci nemohou zvýšení cen přenést na spotřebitele, protože by to pro ně bylo také neúnosné.
Otázkou je, zda blokáda dopravců nakonec nezablokuje cesty vývoje evropského hospodářského modelu. Vlády jen velmi pomalu začínaly snižovat vysoké daně, obrovské přerozdělování a reformovat štědrý sociální systém a už se objevily i první hmatatelné výsledky (růst hospodářství a snížení nezaměstnanosti) i na úrovni průměrného občana, když se najednou objevil problém s ropou. A těch sedmdesát pět procent lidí, kteří nyní podporují blokády dopravců, už myslelo, že je čekají lepší příjmy, lepší životní podmínky, vyšší důchody v klidnějším stáří. Pokud ropa bude dlouhodobě stát 30 dolarů, zabrzdí globální růst. Jen nynější vlna prý způsobí pokles o půl procenta. Pak může nastat recese, inflace a podobné nepříjemnosti.
Politici jako by nevěřili tomu, že může vypuknout nová ropná krize. Nečinně čekali a sázeli na to, že cena této suroviny klesne opět na dvacet dolarů. Podobně i olejářské společnosti nenaplnily zásoby jen proto, že doufaly, že se vývoj na trzích letos vrátí do starých kolejí.
Výraznější pokles cen ropy se dá podle analytiků očekávat v polovině roku 2001, ale těm už málokdo věří, protože prognózy odborníků se ukázaly jako chybné.
Vize dlouhodobě levné ropy uspala politiky a národohospodáře, takže zapomněli na urychlené hledání a zavádění alternativních zdrojů energie, jako jsou větrné, vodní, sluneční elektrárny a další možnosti. Navíc Německo, Itálie, Rakousko, Španělsko a skandinávské země se rozhodly, že nebudou dál rozvíjet využívání atomové energie, která zabezpečuje 35 procent spotřeby elektřiny v Evropské unii. Zato Spojené státy se rozhodly, že tuto oblast rozvíjet budou.
Blokády za pár dnů skončí, vlády ve snaze zvrátit pokles popularity oznámí pár krátkodobých opatření na snížení ceny pohonných hmot ve víře, že cena ropy stejně klesne. Ale co se stane, když ne a strukturální problémy hospodářství většiny evropských zemí se nebudou řešit? Jelikož ropu budeme potřebovat i nadále a ta zřejmě bude drahá, politikům a ekonomům nezbývá nic jiného než vymyslet odolnější modely. Například takový, jaký je provozován ve Spojených státech.
První velká ropná krize způsobila světovou strukturální změnu. Doufejme, že tato menší cenová vlna snad probudí i Evropu.
