Strategická surovina byla vždy důležitá - při americkém útoku i nyní
Je to celé o ropě, nebo ne? V hádkách mezi stoupenci a odpůrci útoku na Irák snad nebylo výbušnější téma. Mnozí kritici administrativy George Bushe dodnes tvrdí, že Američanům nešlo o nic jiného než právě o irácké zásoby této strategické suroviny. Nic nedokáže rozzuřit idealistické advokáty Bushova postupu více než tato věta.
V Iráku se na konci ledna uskutečnily volby a diskuse o ropě nejsou až tak žhavé. Měly by být. Tvrzení, že vše má na svědomí výhradně černé zlato, zavánějí spikleneckými teoriemi. Ale jisté je, že ropa byla vždy důležitá. Při úvahách Američanů, zda mají v Iráku zaútočit, i nyní, kdy se rozhoduje o budoucnosti země.
Ten, kdo by v takových situacích nebral v potaz jedny z největších zásob suroviny na světě, by byl naprostý břídil. Navzdory všem výtkám vůči Američanům je právě z tohoto nelze podezírat. Nezjednodušujme však. Velké ropné společnosti si mohly dělat naděje, že se díky irácké ropě napakují. Hlavní motiv je však nutné hledat jinde - v oblasti energetické bezpečnosti. Lidem kolem Bushe muselo hodně vadit, že ony strategické zásoby má pod svou kontrolou někdo tak nepředvídatelný, jako byl Saddám Husajn. Jakékoliv embargo vůči jeho režimu se muselo jevit jako nedostatečné řešení. Vývoj v Iráku je důležitý pro světovou ekonomiku. Také v této zemi se rozhoduje o tom, za jakou cenu se ropa dostane k odběratelům po celé zeměkouli.
Skrze ropu (mimo jiné) je dnes nutné analyzovat šance na stabilizaci Iráku. Na výsledky nedávných voleb mohou být různé pohledy, ale v zásadě lze mluvit o úspěchu. Hlasování se uskutečnilo, účast voličů byla slušná. Jenže je tu spousta rizik, která nahrávají tamním teroristům. Účast arabských sunnitů ve volbách byla mnohem nižší než v případě arabských šíitů a Kurdů. Vliv sunnitů na formování nové ústavy tak může být omezený. Někteří většinoví šíité nemusejí odolat pokušení brát moc do svých rukou bez ohledu na menšiny. Jugoslávský scénář rozpadu země straší i v Iráku. Bude záležet na rozumném přístupu všech náboženských a etnických skupin.
A co s tím vším má společného ropa? Hodně. Jedním z důvodů předvolebního napětí mezi sunnity a Kurdy ve městě Kirkúk byla obava, že tamní zdroje suroviny ovládne ta či ona skupina. Prozatímní parlament se musí při práci nad novou ústavou hodně zamýšlet nad rovnoprávným přístupem všech iráckých skupin ke strategickým zásobám. Ústava a ropa - to jsou v Iráku neoddělitelné věci. Stabilizace země, bez níž nezavládnou žádné demokratické poměry, je závislá na tom, jak Iráčané dokážou svých zásob využít.
Iráčtí politici budou muset učinit zásadní rozhodnutí. Budou ropu těžit a distribuovat sami, nebo uzavřou partnerství se zahraničními ropnými giganty? Modely jsou různé. Země Blízkého a Středního východu dosud dávaly přednost systému jedné velké národní společnosti s rozhodujícím vlivem státu. Část Iráčanů se ale určitě přikloní k lákání zahraničního kapitálu. Irák přece potřebuje obrovské investice do obnovy ropné infrastruktury, aby mohl své bohatství zužitkovat. Takovýto způsob uvažování se však další části Iráčanů nebude vůbec líbit, neboť se obávají, že o své poklady tímto způsobem naopak přijdou. Je možné, že dnešní irácká reprezentace nechá ono zásadní rozhodnutí až pro své nástupce, kteří vzejdou z dalších voleb.
Dokonce i dilema, jak velkou roli má hrát islámské náboženství v iráckém politickém systému, nakonec mohou zastínit spory o ropu. Přístup k surovině potřebují zastánci islámského státu stejně jako stoupenci sekulární republiky.
Ropa může tříštit také mezinárodní společenství, které by mělo svým jednotným postupem v Iráku povzbudit stabilizaci země. Vzpomeňme si, jak Američané před válkou v Iráku obviňovali Francouze a Rusy, že jsou ochotni uzavírat kontrakty se Saddámovým režimem. A jak byli naopak Američané terčem výtek, že chtějí veškerou iráckou ropu jenom pro sebe. Nyní se zdá, že by Američané a Evropané mohli zapomenout na své staré sváry. Z Iráku se stalo semeniště teroristů a velkou zásluhu na tom má neuvážená americká politika, jak upozorňuje třeba přední analytik mezinárodních vztahů Zbigniew Brzezinski. Vzájemné obviňování, kdo co způsobil, už však nemá smysl. Všichni vědí, jak velkou hrozbou je nestabilita v Iráku. To, zda se na irácké ropě napakuje ta či ona firma, je přece jen méně důležité.
