Velmoc vyměňuje přístup k nerostným surovinám za toleranci k problematickým režimům
Slavný hollywoodský režisér Steven Spielberg pohrozil Číně, že skončí s rolí uměleckého poradce organizátorů olympijských her v Pekingu 2008. Americkému filmaři, který má pomáhat s tvorbou zahajovacího a závěrečného ceremoniálu, se nelíbí, že Čína podporuje súdánskou vládu. Její armáda totiž v Dárfúru zabila od roku 2004 přes 200 tisíc lidí a okolo 2,5 milionu Súdánců přinutila opustit domovy. Spielberg poslal otevřený dopis prezidentu Chu Ťin-tchaovi, v němž žádá, aby Čína využila svého vlivu a přinutila Súdán ke vpuštění jednotek OSN. Stejně ostře se k aktivitám Číny v Súdánu staví herečka Mia Farrow. Přestože se protesty amerických celebrit dočkaly značného ohlasu v médiích, Čína doposud nijak nezareagovala. A není na tom nic překvapivého. Súdán se podobně jako další africké země bohaté na nerostné suroviny stává stále důležitějším čínským partnerem. Přístup k nerostnému bohatství vyměňuje nejlidnatější země světa za tolerantní přístup k problematickým režimům a všudypřítomné korupci. Tím si zajistila značný náskok před investory z jiných zemí, kteří mají o africké bohatství zájem také.
Překročí sto miliard.
V minulém roce dosáhl objem vzájemného obchodu mezi Čínou a Afrikou 55 miliard dolarů, což představuje čtyřicetiprocentní nárůst oproti roku 2005 a pětinásobek objemu z roku 2000. Čína se na celkovém obchodu nejchudšího kontinentu podílí 6,8 procenta, zatímco podíl USA dosahuje jen 5,8 procenta. Ekonomové očekávají, že v příštích třech letech překročí obchod mezi Čínou a Afrikou stomiliardovou hranici. Číňany láká do Afriky hlavně ropa. Čína je v současné době druhým největším spotřebitelem energií na světě. Stojí na prvním místě žebříčku spotřeby uhlí, na druhém u ropy a na čtvrtém u zemního plynu. Z domácí produkce je však schopna pokrýt jen 58 procent energetické poptávky. S tím, jak se zvyšují nároky na udržení vysokého tempa růstu ekonomiky, sílí zájem o neobnovitelné zdroje energie, které tvoří naprostou většinu energetické spotřeby. Číně hrozí, že se stane už v blízké budoucnosti naprosto závislou na volném přístupu ke světovým zásobám surovin. Africká pětka surovinově nejbohatších zemí, k nimž patří Angola, Jihoafrická republika, Súdán, Rovníková Guinea a Kongo, produkuje více než osmdesát procent veškerého afrického exportu do Číny. Na začátku loňského roku se Čína účastnila celkem 27 projektů souvisejících s ropou nebo zemním plynem ve čtrnácti afrických zemích a africká ropa tvoří 30 procent veškerého dovozu do říše středu. Pro Čínu je v tomto ohledu nejdůležitější trojice ropných států Nigérie, Angola a Súdán. Jak vyplývá z údajů BBC, do Číny směřuje asi 65 procent veškerého súdánského exportu a 35 procent angolského. Afrika ale nabízí podstatně více než jen ropu. Číňané hledají uran v Namibii, od Jihoafrické republiky poptávají magnesium, železnou rudu a zlato, dovážejí dřevo z Konga a Gabunu. Z Afriky pochází i malé množství bavlny.
Bartr.
Čína za účast na lukrativních projektech poskytuje aktivní či alespoň tichou podporu nedemokratickým a vojenským režimům v mnoha afrických zemích. Diktátora Zimbabwe Roberta Mugabeho nazvali Číňané přítelem číslo 1 a poskytli mu nejen finanční injekce, ale i vojenský materiál včetně letadel za 200 milionů dolarů. Na oplátku získala Čína vlastnický podíl v dolech na platinu, sedmdesátiprocentní účast v jedné elektrárně a je spolumajitelem národní železniční dopravy. V ulicích hlavního města Zimbabwe - Harare - jsou vidět čínští obchodníci.
Čína je také vlivným zastáncem súdánského režimu a veškeré snahy o zpřísnění sankcí až doposud blokovala. Dle Amnesty International zásobili Číňané súdánskou armádu helikoptérami a dalšími zbraněmi. Postoj Číňanů nezůstal samozřejmě bez odezvy. Firma China National Petroleum Corporation vlastní čtyřicet procent Greater Nile Petroleum Operating Company, která kontroluje největší ropná pole v zemi. Čínská státní společnost Sinopec postavila 1600 kilometrů dlouhý ropovod do města Port Sudan na pobřeží Rudého moře. Čína zatím investovala do těžby ropy a související infrastruktury v Súdánu čtyři miliardy dolarů.
Podobně pragmatický vztah má také k notně zkorumpovanému režimu v Angole. Čínská státní banka Eximbank garantovala angolské vládě výhodnou půjčku ve výši dvou miliard dolarů, za což získal kontrakt státní čínský podnik Sinopec. Angola dnes denně zásobuje Čínu 500 tisíci barely ropy, což představuje osmnáct procent čínského importu této suroviny. Angola je nejdůležitějším čínským dodavatelem ropy, předběhla již Saúdskou Arábii i Írán. Nigerijská armáda zase získala od čínské strany čtrnáct vojenských letounů a bitevních lodí. Za to může čínská společnost CNOOC disponovat několika desítkami ropných polí.
Přátelským přístupem k africkým lídrům si Číňané zajišťují vedle kontraktů i další výhody. Většinu zahraničních investorů odrazuje od expanze do Afriky nestabilní politická situace a všudypřítomná korupce. Čínské podniky se ale mohou spolehnout na výborné mezivládní vztahy, které usnadňují aktivity v Africe a minimalizují pravděpodobnost ztrát. Čína se navíc spoléhá na to, že při hlasování v OSN, zvláště pokud zastává odlišný názor než USA, může počítat s hlasy Afričanů.
Na návštěvu do Afriky.
Na zlepšování vztahů s Afrikou Peking neustále pracuje. Čínský prezident Chu Ťin-tchao navštívil Afriku od roku 2004 již třikrát, naposledy letos v únoru. Africké desetidenní tažení zahájil Chu v Kamerunu, odkud pokračoval do Libérie, Súdánu, Zambie, Namibie, Jihoafrické republiky, Mozambiku a na Seychely. Program nebyl zvolen náhodně. Některé země disponují ropou, jiné mědí či uranem a v některých mají zájem o dodávky zbraní. „Čína rozvíjí své vztahy s africkými zeměmi na bázi vzájemné výhodnosti a nevměšování do vnitřních záležitostí,“ přiblížil oficiální čínské stanovisko premiér Wen Ťia-pao.
Čína má po afrických zemích rozmístěno více ambasád než Spojené státy. Minulý podzim uspořádala Komunistická strana ČLR summit 48 hlav afrických států. Šlo o vůbec největší mezinárodní konferenci, kterou kdy Číňané uspořádali. Během dvoudenního setkání bylo uzavřeno více než dva tisíce obchodních smluv. Nadšení afrických politiků shrnul etiopský premiér Meles Zenawi: „Čína je pro africké státy největším zdrojem pomoci.“ Čínský prezident přislíbil postavit třicet nemocnic, stovku vesnických škol, poskytnout výhodné půjčky ve výši dvou miliard dolarů na nákup čínského zboží, postavit moderní konferenční centrum pro Africkou unii a odpustit část dluhu. V Číně by se mělo také zaškolit na patnáct tisíc mladých afrických inženýrů. Tyto závazky se pochopitelně setkaly s nadšenou odezvou v africkém tisku. „Čína dává, aniž by něco chtěla na oplátku,“ konstatovaly keňské noviny Daily Nation. „Afričtí lídři, kteří jsou již unaveni přístupem velkých bratrů ze Západu, ochotně přijmou čínskou velkorysost,“ pokračoval deník.
Číňané se snaží ukázat svou vlídnou tvář i v dalších ohledech. V posledních dvou letech zrušili tarify u 190 druhů zboží, které dovážejí z 28 nejméně rozvinutých zemí v Africe. „Čína je mírovou zemí a jistě nebude provádět žádné kroky, které by poškodily zájmy Afriky a jejího lidu,“ konstatoval čínský prezident Chu Ťin-tchao. Časopis Der Spiegel odhaduje, že Čína v posledních padesáti letech vyslala do afrických zemí kolem 160 tisíc doktorů a sester. Čína též africkým zemím nabízí výhodné půjčky. Státní podnik China Civil Engineering Construction Corporation zajistil smlouvu na výstavbu železnice v Nigérii za 8,3 miliardy dolarů. Na rozdíl od Světové banky nevyžadovali Číňané přesné vyúčtování a nestarali se ani o to, jaké panují pracovní podmínky na stavbě.
V problematické Zambii uvolnil Chu Ťin-tao 800 milionů dolarů. Potvrdil také slib, že Čína vybuduje v Lusace do roku 2010 moderní fotbalový stadion a poskytne zemi grant ve výši šesti milionů dolarů na různé stavební projekty. V Kamerunu čínský prezident rozdal téměř sto milionů, v Libérii 35 milionů a v Súdánu přislíbil postavit nový prezidentský palác. Některým státům včetně Libérie odpustil jejich dluh vůči Pekingu. Takto by měl pomoci celkem 33 zemím Afriky.
Počítání hlasů.
Čínský kabinet se snaží do afrických projektů zapojit i soukromé podnikatele. Založil China-Africa Development Fund s kapitálem ve výši pěti miliard dolarů, které mohou využit investoři pro své aktivity v Africe. Koncem minulého měsíce poskytla China Development Bank první miliardu. Finance by měly jít na projekty spojené s nerostnými surovinami, rozvojem infrastruktury, zemědělství a průmyslu.
Někteří analytici se domnívají, že Afrika značně těží z ekonomického rozvoje na Dálném východě. Německý časopis Der Spiegel zveřejnil studii Deutsche Bank, která konstatuje, že země Afriky a Latinské Ameriky „nejvíce profitují z čínského hladu po surovinách a měly by využít zisky ze surovin na rozšíření své průmyslové výroby a sektoru služeb, aby mohly v dlouhodobém horizontu zajistit svůj ekonomiky růst“. Studie také předpovídá vývoj poptávky po surovinách, kterými Afrika disponuje. Například zájem o měď by se měl zvednout ze tří milionů tun v současnosti na dvacet milionů tun v roce 2020, poptávka po ropě se zvedne z 91 na 1860 milionů tun a nákup dřeva vzroste z 34 milionů kubických metrů na 150 milionů. „Podle naší předpovědi budou exportéři surové ropy a kovů prosperovat hlavně z růstu poptávky Číňanů po surovinách,“ tvrdí analytické oddělení Deutsche Bank. To je také důvod, proč Afričané považují Čínu za model a potenciální motor svého ekonomického rozvoje.
Afrika má již dnes přístup k levnému čínskému zboží. „Čínu velmi zajímá zajištění odbytových trhů pro své výrobky. Potýká se s rostoucím protekcionismem na Západě a také v dalších zemích, které jsou na stejném stupně vývoje. Potřebuje proto diverzifikovat trhy pro své zboží. Navíc africký trh je méně obsazen mezinárodními korporacemi a konkurence je tam daleko nižší,“ vysvětlil pro týdeník EURO profesor Roe Goddard z americké Thunderbird School of Global Management, který působí také na CMC Graduate School of Business v Čelákovicích
Až moc levní.
Spolupráce však má i svou stinnou stránku. Afričtí výrobci nedokážou cenou konkurovat dovozu. „Je těžké pro Afriku soutěžit s Čínou, co se týká produkce, protože nízké pracovní náklady na kontinentu nemohou vyvážit další nevýhody, jako jsou nízké úroveň infrastruktury a dopravní náklady,“ konstatuje studie nazvaná China´s Economic Takeoff: Implications for Africa vypracovaná jihoafrickou Brenthurst Foundation. Levné čínské zboží, jako jsou textil a boty, může podkopat průmyslovou základnu kontinentu, obává se jihoafrický prezident Thabo Mbeki. Záplavy levných produktů poškodily africký průmysl, mnoho firem již zkrachovalo a statisíce Afričanů přišlo o práci. Kvůli levnému textilu se lidé bouří v Angole, v Lesothu, na Mauritiu i v Nigérii. Čínské firmy navíc dovážejí do Afriky vlastní dělníky. Počet Číňanů se například jen v Zambii od roku 1991 zdesateronásobil. Místní pracovní síly jsou používány jen na nekvalifikovanou práci, v dolech prý často bez ochranných pomůcek. „Vztahy Číny se Zambií jsou velmi imperialistické. Měli jsme tady západní velmoci, potom v sedmdesátých letech Rusy. Teď máme Číňany,“ konstatoval jeden ze zambijských politiků pro Financial Times. Přestože čínská účast pomohla nastartovat růst mnoha afrických ekonomik, Číňané se dočkali kritiky Světové banky. Ta vyjádřila obavy, že čínská štědrost přivede africké státy do ještě větších dluhů. Aktivity Číny v Africe nejsou novinkou posledních let. Čína je významným obchodním partnerem mnoha afrických zemí od 50. let minulého století. Tehdy se zaměřovala hlavně na dodávky zbraní a munice. Jen mezi lety 1955 až 1977 prodala do Afriky, jak konstatuje deník Le Monde, zbraně za 142 milionů dolarů. V letech 1996 až 2003 činil její podíl na zbrojních dodávkách na kontinent deset procent. Stíhačky, palné zbraně a munici Peking dodával do Rovníkové Guineje, Tanzanie, Burundi i Etiopie a Eritreje, a to i v době, kdy obě země mezi sebou vedly v 90. letech válku. Amnesty International tvrdí, že Čína stojí v čele zemí, které prodávají zbraně režimům v Africe, Asii či Latinské Americe bez ohledu na tamní dodržování lidských práv.
Nám stačí žirafa.
Od 60. let se Čína snaží v Africe zajistit také dostatečné množství nerostných surovin a toto úsilí v posledních letech zesílilo. Čína své působení na africkém kontinentu doprovází hesly, jako jsou vzájemný respekt či podpora odlišným přístupům. Čínský deník People´s Daily označuje Afričany za „dobré přátele, dobré partnery a dobré bratry“. Média nezapomínají stále připomínat to, co prý Čínu s Afrikou spojuje, tedy tisíc let stará kultura a špatné zkušenosti s koloniální nadvládou. Bývalý čínský prezident Ťiang Ce-min tímto také zdůvodňoval přirozené spojenectví nejlidnatější země světa s černým kontinentem. „Čína je největší rozvojovou zemí a Afrika je kontinentem s největším počtem rozvojových států,“ konstatoval Ťiang. Peking často kritizuje chování Britů a Francouzů v době kolonizace Afriky. Zároveň odmítá, že by Číňané mohli v budoucnu uplatnit nějaké koloniální požadavky vůči africkým zemím. Na Číňany se prý mohou Afričané spolehnout. Vždyť když se legendární admirál Čeng Che dostal v patnáctém století poprvé do Keni, zanechal domorodce v míru a jediné, co si s sebou odvezl domů, byla žirafa.
Do tří let sto miliard Obchodní výměna mezi Afrikou a Čínou
- 1995 – 5 miliard dolarů
- 2000 - 10,6 miliardy dolarů
- 2005 - 40 miliard dolarů
- 2006 – 55 miliard dolarů
Pramen: Zdroje týdeníku EURO
Mary Teagardenová Čínský pragmatismus
Profesorka na americké Thunderbird School of Global Management Mary Teagardenová se zaměřuje na ekonomický rozvoj v asijsko-pacifické oblasti. Pro mnoho čínských a indických firem připravila strategii expanze. Teagardenová vyučuje také v programu Executive MBA, který v České republice nabízí Thunderbird ve spolupráci se CMC Graduate School of Business.
EURO: Co dalšího kromě zajištění ropy vidíte za sílící aktivitou Číny v Africe? TEAGARDENOVÁ: Číňané jsou pragmatičtí. Mají dostatek peněz na investice, které Afrika potřebuje. Čínští výrobci jsou ctižádostiví, Afričané na druhé straně poptávají levné zboží. Dvě třetiny čínských obyvatel žije v zemědělských komunitách a čínská vláda se zde obává nestability. Výroba s nízkými náklady zajišťuje pracovní místa a stabilitu v zemědělských regionech Číny. Čínský hospodářský růst navíc závisí na dostatku nerostných surovin. Afrika tedy představuje pro Čínu příležitost jako trh a jako dodavatel nerostných surovin.
EURO: Považujete uzavírání smluv čínských ropných gigantů v Africe za riskantní? TEAGARDENOVÁ: Čína ropu potřebuje. Neuhasitelná žízeň nutí ropné společnosti CNOOC, CIOG a SINOPEC podepisovat smlouvy bez ohledu na velmi vysoký stupeň rizika – nedostatek bezpečnosti a politickou nestabilitu. Čínská vláda je ochotna se za tato rizika zaručit. Dobrá vůle Číny poskytovat pomoc a investice do infrastruktury v Africe jsou součástí její dlouhodobé strategie.
EURO: Které další významné čínské firmy do Afriky investují? TEAGARDENOVÁ: V Africe působí významní čínské giganty, jako jsou Haier, Legend, TCL, ZTE, Huawei, a množství neznámých výrobců podnikajících v oblasti farmacie, potravinářství, textilu, plastů, spotřební elektroniky a obuvi. V některých zemích, například v Jihoafrické republice nebo v Nigérii, byli čínští exportéři natolik úspěšní, že museli čelit antidumpingovým akcím. Afričtí producenti nemohou soutěžit s nízkými náklady čínských výrobců.
EURO: Jaké hlavní výhody a nevýhody dle vašeho názoru plynou pro africké země ze spolupráce s Čínou? TEAGARDENOVÁ: Čínské investice v Africe jsou dobrou a zároveň špatnou zprávou. Dobrá zpráva je, že Číňané jsou ochotni tam investovat a převzít riziko, které zbytek světa nechce či nemůže akceptovat. Spotřebitelé v Africe mají přístup k širší nabídce zboží, někteří získali práci u čínských ropných firem. Afričané mají také užitek z lepší infrastruktury, což navíc zvyšuje atraktivitu kontinentu pro investory z dalších zemí. Špatnou zprávou je, že Afrika riskuje závislost na jednom partnerovi, který je velký a mimořádně silný. A co je ještě horší, stovky malých afrických producentů by mohly být vytlačeny čínským levným zbožím.
EURO: Můžeme v brzké době očekávat změnu čínského postoje k problematickým režimům, jaký je například v Súdánu? Měly by mezinárodní organizace více tlačit na Čínu, aby přestala spolupracovat se súdánskou vládou? TEAGARDENOVÁ: Mezinárodní organizace a světové mocnosti mají nezadatelné právo na udržení stability v Súdánu. Co se týká čínských dodávek zbraní do Súdánu, tyto organizace by měly působit na Číňany, aby zastavili obchod s vojenským materiálem. Číňané argumentují, že pokud by se zbraněmi neobchodovali oni, dělal by to někdo jiný. Když budou světové mocnosti nutit Čínu, aby zastavila nákup ropy ze Súdánu, dostaneme se na šikmou plochu. Budou podobná opatření následovat ve Venezuele nebo v Íránu?
