Česká republika by se mohla napojit na ropovod z přístavu Rostock
Méně zajímavý a vzrušující obrázek si lze představit jen stěží, komentoval jeden ze zakladatelů týdeníku EURO mapu ropovodů, kterou si jeho kolega pověsil nad pracovní stůl. Sexy ta mapa sice příliš nebyla, stejně jako ropovody nejsou žádným takovým tématem, ale přesto jedním z nejdůležitějších. Jsou totiž tepnami moderních ekonomik a vedou se kolem nich základní ekonomicko-politické boje.
Polský premiér Jaroslaw Kaczyński oznámil loni v září americkému ministrovi energetiky Samuelu Bodmanovi a viceprezidentovi Dicku Cheneymu, že Varšava povolí Washingtonu vybudovat zvažovanou americkou protiraketovou základnu na svém území výměnou za to, že jí pomůže zbavit se závislosti na energetických zdrojích z Ruska. Předseda polské vlády chce po Američanech, aby prosadili výstavbu ropovodu z Turkmenistánu a Kazachstánu přes Turecko či Gruzii do Evropy.
Brusel podpořil nový ropovod.
Do Polska by pak ropa mohla téct přes Ukrajinu. Týdeník EURO získal informace o plánu, podle kterého by se polské rafinerie v Plocku napojovaly na zdroje ropy v kaspické oblasti. Přípravu projektu na výstavbu ropovodu z ukrajinských Brodů do polského Plocku a otočení ropovodu z Brodů do černomořského přístavu Oděsa financovala Evropská unie. Z Oděsy, kam by mohly plout tankery s kazašskou či turkmenskou ropou, by surovina proudila až do středu Polska.
„Projekt jsme dnes definitivně dokončili. Předložili jsme našim partnerům podrobnou studii a oni musejí nyní rozhodnout o dalších krocích,“ odpověděla na konci prosince týdeníku EURO členka přípravného týmu Jelena Belikbajevová.
Partnery, které Belikbajevová zmiňuje, jsou polské a ukrajinské státní ropovodné společnosti Pern a UkrTransNafta, obdoby české firmy MERO. Pern a UkrTransNafta společně založily firmu Sarmatia, která by měla ropovod z Ukrajiny do Polska vybudovat.
Důležitým faktem plánu ropovodu z Oděsy do Plocku je, že zájem na jeho vybudování má i Kazachstán, země s velkými zdroji ropy. Na druhé straně také potenciální odběratelé v Evropě projevili zájem o kazašskou ropu. Podle zprávy z konference o projektu Oděsa-Brody-Plock, která se konala loni v březnu ve Varšavě, by kazašskou ropu kupovala většina středoevropských a východoevropských rafinerií.
Tři kroky pro ukrajinsko-polský ropovod.
Rámcový byznysplán připravil tým složený ze tří konzultačních společností: finské Sweco Pic Oy, německé ILF Consulting Engineers a řecké Kantor Management Consultants. V oficiální prezentaci Heikkiho Lehtimakiho, který tým vedl, je uvedeno, že projekt na vybudování distribuční cesty o kapacitě 25 milionů tun ročně za tři čtvrtě miliardy dolarů je rozdělen do tří následných fází.
V první fázi má být otočen ropovod Brody-Oděsa tak, aby ropa tekla od moře na sever. To by se mělo podle plánu uskutečnit již v letošním roce. Dosud je tento produktovod využíván jako odbočka ropovodu Družba pro dopravu ruské ropy k moři.
Druhým krokem má být položení 510 kilometrů ropovodu z Brodů do Plocku a vybudování nových zásobníků ropy v Oděse a Brodech. Stavba by měla probíhat v letech 2007 až 2009 a zprovozněna by měla být od roku 2010.
Třetím plánovaným krokem je zvýšení kapacity celého ropovodu.
Testování v Čechách.
Součástí první fáze má být i otestování provozu československé větve ropovodu Družba v takzvaném dávkovém způsobu (Batch Mode). Při něm teče jedním ropovodem několik různých druhů rop. Jednoduše řečeno, v určitý okamžik se přeruší proud jedné ropy a do ropovodu se pustí jiná. Jeden sloupec ropy tak před sebou tlačí vrstvu druhé.
Tento způsob zatím na Družbě odzkoušela pouze česká společnost Mero. Ta již několik let posílá stejným ropovodem, jímž většinu času teče ruská sirná ropa, i tu kvalitní sladkou, kterou těží Moravské naftové doly.
V letošním roce by měl být dávkový způsob vyzkoušen i na slovenské části Družby, kterou provozuje společnost Transpetrol. Z materiálu Heikkiho Lehtimakiho navíc vyplývá, že podobný test chce provést i ukrajinská ropovodná společnost UkrTransNafta.
Kde získat tři čtvrtě miliardy dolarů.
Polsko a Ukrajina nyní mají rozhodnout, zda projekt uskuteční. Náklady na něj se odhadují na 740 milionů dolarů. Podle Lehtimakiho rozpočtu by 472 milionů měla zaplatit polská společnost Pern a 268 milionů ukrajinská UkrTransNafta.
„O propojení rafinerie v Plocku s přístavem v Černém moři se mluví již delší dobu. Zatím to ale vždycky narazilo na neochotu Polska a Ukrajiny financovat výstavbu tohoto ropovodu,“ komentoval tento projekt pro týdeník EURO insider ropného průmyslu, který si nepřál zveřejnit své jméno.
Agresivní postup Kremlu, kterým získává pod svou kontrolu nejen zdroje ropy a zemního plynu, ale i jejich distribuční cesty (poslední běloruský příklad je jen pár dnů starý, viz článek na straně 24), ale vede mnohé evropské země včetně Polska k tomu, aby nově definovaly své priority v energetice. Čistě ekonomické hledisko čím dál tím více zastiňují bezpečnostní aspekty. Zajištění energetických surovin se stalo bezpečnostní prioritou zemí s rozumnými vládami.
Strategické nevýhody České republiky.
Česká republika se také musí starat, jak zajistit dostatek a plynulost dodávek ropy pro své hospodářství. Současná demisní vláda Mirka Topolánka však místo toho zatím jen zmrazila plán sociálnědemokratického ministra průmyslu Milana Urbana na otočení ropovodu Ingolstadt.
Nyní k nám totiž sice vedou dva ropovody, ale oba u nás končí. Když tedy bude někdy ropy nedostatek a v nějakém krizovém období si země na trase před námi jí začnou odčerpávat více, nemusí pro rafinerie v Čechách zbýt potřebné množství této strategické suroviny. Navíc skutečnost, že již na ropovodu není nikdo za námi, snižuje naši vyjednávací sílu směrem k Rusku. Nemůžeme pohrozit stejně, jako například naposledy učinilo Bělorusko, že v případě nedohody s dodavatelem můžeme zavřít kohoutky s ropou pro všechny její odběratele za námi. Zatím totiž „za námi“ nikdo není.
Tuto skutečnost by mohlo změnit právě otočení ropovodu z Ingolstadtu do Kralup. Anebo vybudování nějakého propojení mezi jinými ropovody. Jednou z možností, o které již dříve týdeník EURO také psal, je odbočka z ropovodu Družba do rakouských rafinerií ve Schwechatu. Zatím ale nic nenasvědčuje tomu, že by se společnost OMV, majitel swechatské rafinerie, rozloučila s plánem připojit se k Družbě u Bratislavy a začala vyjednávat s českou společností Mero o styčném bodě na Moravě.
Ropovod z Leuny do Litvínova.
Jinou zajímavou alternativou by bylo ropovodné spojení rafinerií v Litvínově a v německé Leuně. Leuna je totiž napojena nejen na severní větev Družby, ale také na ropovod vedoucí z přístavu Rostock. Podle Ivana Součka, generálního ředitele České rafinerské, která litvínovskou rafinerii provozuje, by takový projekt „určitě přispěl ke zvýšení energetické nezávislosti České republiky a diverzifikaci ropných dodávek“.
Města Leuna a Litvínov jsou od sebe vzdálená vzdušnou čarou sto třicet kilometrů a oba petrochemické závody spojuje ethylenovod. Z hlediska úředních povolení by tedy stavba nemusela by tak velkým problémem jako při pokládání ropovodu přes území, kde dosud žádný produktovod s chemikáliemi nevedl.
