Ředitel Mezinárodní asociace producentů ropy a plynu Gordon Ballard už za svou osmatřicetiletou kariéru viděl mnohé. I spoustu ropných krizí. Ale po každé z nich vždy následovalo zotavení. Ballard se obává, že tentokrát může být všechno jinak. „V minulosti vždycky aktivita klesla a pak zase rostla - pokaždé jsme byli svědky toho, že se činnost vrátila zpátky k normálu. Teď ale vůbec není jisté, jestli se věci k normálu vůbec někdy vrátí. Všechno je jinak“ říká.
Koronavirová pandemie srazila poptávku k zemi tak tvrdě, že ceny za surovou ropu ve Spojených státech poprvé v dějinách klesly pod nulu. Ballard v této krizi vidí dvě hlavní výzvy: za prvé nepřestávat vozit pracovníky na mořské ropné plošiny a nezastavovat provoz a za druhé zajistit finanční odolnost firem. Aby přežily.
Špatně načasované sliby
Společnosti tvořící takzvaný Big Oil (BP, Chevron, Eni, ExxonMobil, Royal Dutch Shell, Total a ConocoPhillips) se potýkaly s problémy ještě před krizí. Evropští zástupci Royal Dutch Shell či BP naslibovali svým akcionářům, co mohli: větší efektivitu, objemnější výrobu ropy a plynu, splacení dluhů a navýšení dividend, a to vše při přechodu k ekologičtějšímu provozu. Ukázalo se ovšem, že splnit všechny tyto sliby za stále zhoršujících se podmínek světové ekonomiky nebude snadné.
Koronavirus je donutil přistoupit ke kompromisům, které by ještě před dvěma měsíci byly naprosto nemyslitelné - omezování kapitálových výdajů a provozních nákladů, zastavení odkupu akcií, posunutí schvalování projektů, upisování dluhopisů a zajišťování nových úvěrů. Většina velkých ropných společností sice pokračovala ve vyplácení dividend, ale i to se změnilo - předminulý čtvrtek jako první své odměny akcionářům zastavil norský Equinor.
Situace je kritická. Index globálního ropného trhu Brent crude se od ledna propadl skoro o 70 procent. Akcie společností Shell, BP, Total, Eni či ExxonMobil klesly o 40 procent, společnost Chevron pak odepsala „pouhých“ 30 procent.
Tito obři ropného průmyslu mají nyní daleko menší prostor ke strategickému manévrování, než tomu bylo během krize let 2014 až 2016. Tom Ellacott z WoodMackenzie je názoru, že zmíněná minulá krize „upustila vzduch“ jinak „nafouklému“ průmyslu a přinutila společnosti k daleko větší hospodárnosti. „Musely se dost uskromnit. Takže všechna ta omezení a úspory tentokrát nemohou provádět v takovém rozsahu“ prozrazuje. Plné zásobníky, prázdné kapsy
Energetičtí poradci z WoodMackenzie dále odhadují, že největší evropské a americké společnosti přijdou o hotovost v hodnotě 175 miliard dolarů, pokud by se cena ropy Brent během příštích dvou let ustálila na průměrných 38 dolarech za barel. Firmy již oznámily radikální úsporná opatření v rozsahu 52 miliard, k udržení dividend a vyrovnaných rozpočtů by ale bylo potřeba srazit náklady o 78 miliard.
Konec propadu cen zatím není v dohledu - to znamená, že ani prodej majetku k posílení rozvah nebude snadná záležitost. „Nejenže se kupci a prodejci jen těžko shodnou na ceně, ale podmínky jsou teďtak tvrdé, že bude vůbec těžké najít společnosti, které budou mít dostatek odvahy k nákupu,“ dodává Ellacott.
Současný náraz je natolik závažný, že nejspíše dojde k poklesu těžby po celém světě, částečně kvůli přeplněným zásobníkům. Ať už se jedná o americká břidlicová pole, kanadské ropné písky, nebo venezuelská naleziště -všechny lokality jsou v sázce. „Společnosti se nacházejí v módu extrémních hotovostních úspor. Už jen kvůli nejistotám ohledně zotavení trhu. Připravují se na nejhorší,“ říká Ellacott. „Čím déle vidíte ceny nízko, tím větší tlak na zastavení výroby cítíte.“
Není vítězů, jen poražených
Oproti předešlým propadům se výrobci tentokrát nemohou spoléhat na své rafinérské závody, aby vyvážili pokles těžebních aktivit. Karantény a zákazy cestování srazily poptávku po palivech. A co hůř - světová recese zasáhne i chemický průmysl, který se na spotřebě ropy podílí významnou měrou.
Big Oil teď potřebuje získat čas. Poptávka po ropě, která před krizí činila 100 milionů barelů za den, klesla o třetinu. I když se spotřeba vrátí k normálu, nahromaděné zásoby jen tak nezmizí. To bude ceny držet při zemi. Ani společnosti prodávající plyn s cenami navázanými na ropný trh nebudou mít chvíli klidu. Jedna cesta k vítězství v těchto tržních podmínkách tu je - skrze oddělené obchody.
Nicméně jednotlivé ropné společnosti se s celou situací budou vyrovnávat různě. „Není jejich vina, že jde světová ekonomika ke dnu. Ale je pravdou, že některé z nich jsou v mnohem lepším postavení než jiné. Některé už své rozvahy přizpůsobily tvrdším podmínkám o něco dřív. Propad trhu vždy odhalí slabá místa,“ říká Biraj Borkhataria z RPC Capital Markets.
Shell, BP nebo třeba Equinor jsou vysoce zadlužené. Eni má většinový podíl svého provozu v těžbě a výrobě, kvůli čemuž je citlivější na změny v cenách ropy. A ExxonMobile se musí mít na pozoru vzhledem ke svým vysoce nákladným operacím. Chevron se potýká s problémy v důsledku rozhodnutí zaměřit se na americký břidlicový sektor, který zažívá brutální propad.
Ekologická naděje
V rozbouřeném tržním prostředí budou mít americké a evropské ropné společnosti co dělat, aby vydělaly dost na splnění dividendových cílů. Dividendové krytí (rozsah, v jakém zisk společnosti kryje rozdělování dividend akcionářům - pozn. red.), které se loni vyšplhalo na průměrných 122 procent, se podle odhadů agentury Redburn letos propadne na 43 procent.
Zástupci společností tvrdí, že ty největší z nich čelí těžkému rozhodování, kde řezat dřív - v pracovních místech, nebo dividendách? Ty jsou pro investice těchto společností klíčovým faktorem, jelikož se mnoho akcionářů pomalu odvrací od nejméně ekologických producentů. Během minulé krize se korporace uchýlily k dividendám v bezhotovostních formách, aby si investory udržely. Tentokrát jsou ale rozsáhlá snížení pravděpodobná.
„Investoři vědí, že společnosti skupiny Big Oil jsou schopny přeměnit neuvěřitelně volatilní komoditu ve snadné zisky,“ říká Nick Stansbury z Legal & General Investment Management. „Takže říct v tomto kontextu, že jsme zklamali, to je obrovská věc. V tu chvíli se investor musí ptát, jaký má taková ropná společnost smysl z pohledu jeho portfolia?“
Objevují se názory, že nastal čas na přeměnu dividendové politiky a zrevidování plánovaného přechodu k ekologičtějším palivům. BP a Shell již v několika uplynulých týdnech dvojnásobně snížily své cílové hodnoty uhlíkové neutrality.
Ale menší a finančně nezabezpečení hráči na ropném trhu se přes tuto krizi nemusejí dostat. „Pro mnoho společností není tato krize jen o krátkodobé finanční stabilitě. Je to otázka přežití,“ prozrazuje Colin Smith, analytik z Panmure Gordon. • © 2020 The Financial Times Limited
Dividendy pod tlakem (předpokládané dividendové krytí, v %)
Stále těžší břímě (poměr čistého dluhu k hodnotě firmy, v %)
ZDRoJ: REDBuRN
Kapitálové výdaje (v miliardách dolarů)
ZDRoJ: RYSTAD Energy
