Ropa se z cenového propadu může vzpamatovávat celé roky. A nepomůže jí ani vágní dohoda mezi Saúdskou Arábií a Ruskem
V polovině osmdesátých let vyvolal největší světový producent ropy na světě ropnou válku. V listopadu 1984 už byli Saúdové znechuceni z neustálého snižování produkce, pomocí něhož chtěli zvýšit cenu ropy. „Saúdská Arábie už byla unavená z podvádění ostatních členů, a tak jen otevřela kohoutky,“ popsal začátek konfliktu Walter Zimmerman, šéf technické analýzy společnosti United ICAP.
Výsledkem byl obrovský přebytek ropy na trhu, který vedl k propadu cen. Během několika měsíců se cena americké lehké ropy zřítila o dvě třetiny. Z necelých 32 dolarů v listopadu 1985 spadla v dubnu následujícího roku pod deset dolarů. Na původní úrovně se cena ropy dostala až v roce 1990. Mezitím se ale počet amerických ropných producentů snížil o polovinu.
Neúspěšné tažení
Podobná situace jako v osmdesátých letech panuje na světovém trhu od podzimu 2014, kdy Saúdská Arábie vytáhla do boje s americkými těžaři ropy z břidlic, kteří zaplavili světový trh svojí produkcí. Stejně jako v „osmdesátkách“ ale nejde vše tak, jak by si Saúdové a další arabští producenti přáli. „Původní plán, který oznámily státy Perského zálivu, že zvýší produkci, a vyhlásí tak válku alternativním těžařům, nevychází,“ říká hlavní ekonom J&T Banky Petr Sklenář. „Situace se vymkla kontrole, dobytí tržního podílu trvá déle, než si plánovaly,“ dodává.
V současnosti se přitom ukazuje, že zničit těžaře z břidlic bude složitější, než si Saúdové mysleli. „Alternativní těžaři se přizpůsobují velmi pružně. Dokázali snížit provozní náklady o dvacet procent,“ dodává Sklenář.
Podle něj se dokonce v Severní Dakotě prodává ropa za zápornou cenu, jen aby se udržela těžba v provozu. „Náklady na nový rozjezd vrtu jsou totiž obrovské,“ vysvětluje.
I přes úspory a konsolidaci se však již začínají potíže v americkém energetickém sektoru projevovat. V minulém roce zkrachovalo podle údajů právnické firmy Haynes and Boone v USA celkem 42 společností, které těžily ropu a plyn z břidlic. Jejich zadlužení dosáhlo výše 17 miliard dolarů. Experti přitom očekávají, že krachy budou dál pokračovat. Podle banky Oppenheimer & Co. by mohla zkrachovat až polovina amerických ropných společností těžících z břidlic. Potřebovaly by totiž cenu ropy na úrovni 70 dolarů za barel, aby přežily.
Zbytečná dohoda
K dosažení této hranice ale ropě nepomůže ani dohoda mezi Ruskem a Saúdskou Arábií o zmrazení těžby ropy na lednových úrovních, která byla oznámena před dvěma týdny. K dohodě se ještě připojily Katar a Venezuela. Írán pak dohodu sice „verbálně“ podpořil, ale neuzavřel ji.
V reakci na tuto zprávu sice cena energetické komodity prudce vystřelila vzhůru. Dohoda přitom podle analytiků cenu ropy příliš neovlivní. „Írán a Irák se k dohodě nepřihlásily, naopak mají tendenci produkci zvyšovat,“ upozorňuje analytik Československé obchodní banky Petr Báča.
Na trh tak bude dál plynout stejné množství ropy jako dosud. Dohoda totiž rozhodně neznamená, že se produkce sníží, ale jen zůstane na lednových rekordních úrovních.
Rusko nyní těží největší množství ropy v postsovětské historii ve výši 10,9 milionu barelů denně. Saúdové pak okolo 10,2 milionu barelů. Írán navíc chce po skončení mezinárodních sankcí zvýšit těžbu nejméně o půl milionu barelů denně z loňských 3,4 milionu barelů.
Nárůst těžby tak bude opět zvyšovat nabídku na trhu. „Nikdo z OPEC nepřišel s tím, že by kompenzoval íránské zvýšení těžby,“ zdůrazňuje Sklenář. Navíc dohody podobného ražení v minulosti neměly dlouhodobého trvání. Rusko je totiž porušilo v 90. letech i v roce 2001, kdy místo snížení těžby začalo naopak těžit více.
Rozmach břidlicové těžby navíc způsobil změnu situace na trhu, kdy se USA přeměnily z importéra ropy na exportéra. A zároveň jsou v současnosti největším producentem ropy na světě (viz Největší ropní těžaři). I kvůli tomu se ve Spojených státech amerických vytvořily obrovské zásoby. „I přes snížení těžby nemusí proto dojít k okamžitému růstu cen ropy,“ tvrdí Sklenář.
Staré chyby
Potíž je navíc v tom, že růst cen by opět dostal do hry řadu amerických ropných firem. „V případě, že se ceny ropy vyhoupnou na 50 až 60 dolarů, lze očekávat, že se na trh začnou vracet producenti v hojnějším počtu,“ dodává Báča. Těžaři by totiž využili vyšších cen a uzavřeli by dlouhodobé kontrakty, čímž by zlepšili svou pozici. Následovalo by zvýšení těžby, což by mělo na její cenu opět nepříznivý dopad. Ropa by se tak mohla držet relativně nízko po řadu let.
Podobnou zkušenost ostatně už Saúdská Arábie zažila. „Saúdové ztratili nervy a znovu zaujali roli producenta určujícího ceny,“ prohlásil Zimmerman, „kdyby neztratili nervy, neviděli bychom dnešní boom těžby z břidlic a severomořská těžba by byla významně nižší, protože by bylo méně investic.“ Cena ropy by zůstala nízká po delší dobu kvůli zvýšené produkci Saúdské Arábie, což by zničilo konkurenty arabských těžařů, kteří mají suverénně nejnižší náklady na těžbu. V nějaké prudké zdražení ropy proto odborníci na celém světě příliš nevěří. „Lze očekávat, že cena zůstane nízká dlouho,“ odhaduje Báča.
Čína přibrzďuje
Zatímco na konci 90. let mohli Saúdové alespoň sázet na rychlý ekonomický růst, v současnosti se s nějakým kvapíkem globálního hospodářství nedá reálně počítat. V polovině února snížila odhad růstu světové ekonomiky OECD na rovná tři procenta z předchozích 3,3 procenta. Je nutné dodat, že mezinárodní instituce patří k největším optimistům. Přesto by šlo o nejpomalejší růst za posledních pět let, pokud by se odhad naplnil.
Důvodem jsou významná rizika finanční nestability. Kromě finančních rizik táhne dolů světovou ekonomiku ochlazení poptávky a investic. Obrovské potíže má se svým finančním sektorem Čína, kde se odhadují nesplácené úvěry řádově v nižších jednotkách bilionů dolarů. Země se navíc potýká s přebytečnými kapacitami v řadě odvětví a vysokými cenami realit a akcií.
Už v minulém roce přitom čínská ekonomika rostla nejpomaleji za poslední čtvrtstoletí. Výsledkem byl prudký pokles poptávky po komoditách včetně ropy. Na čínské poměry pomalý růst bude pokračovat i v letošním roce, což bude ovlivňovat rovněž další rozvíjející se země. Ostatně OECD považuje za rizika právě kolísavost měn rozvíjejících se zemí a dluhy, což se týká podle expertů organizace zejména Ruska, Turecka a Brazílie.
Zpomalení růstu globální ekonomiky znamená, že se sníží poptávka po ropě. Půjde tak o další problém, který budou muset světoví těžaři řešit. Cesta ropy vzhůru tak bude rozhodně složitější než uzavření dalších dohod.
Čtěte také:
