Poblíž finského městečka Pyhäjoki u Botnického zálivu leží obří kámen, který ve 14. století určoval hranice zájmu Švédského království a Novgorodského knížectví. Svým způsobem je památkově chráněný hraniční symbol platný i dnes. Jen pár kilometrů odsud, na poloostrově Hanhikivi, by do deseti let měla vzniknout jaderná elektrárna postavená pro Finy v ruské režii.
Od jediného bloku, který by měl být osazen lehkovodním reaktorem typu VVER 1200, si jaderná společnost Rosatom slibuje mnohem víc než od Temelína, který mezitím uložila do spodního šuplíku. Hanhikivi má několik předností.
Nejedná se o dostavbu, ale o konstrukci na zelené louce. Kromě toho jde po dlouhé době o první evropskou zakázku Rosatomu, která se netýká země někdejšího sovětského bloku. A do třetice – Rusové loni v prosinci Hanhikivi definitivně vyfoukli silné konkurenci, francouzské Arevě i japonské Toshibě.
Důležitější než maďarský Pakš
Finský projekt je pro Rosatom důležitější než druhá zakázka na půdě EU – dva nové bloky pro maďarský Pakš. Zatímco v Maďarsku se stát dohodl se státem a Budapešť si na ruské reaktory vzala regulérní mezivládní půjčku, v případě Hanhikivi se podařilo přitáhnout veřejný i soukromý kapitál.
„Jde o čistě komerční projekt, který se neřídí objednávkou ani investicemi státu. Stojí za ním konsorcium finských investorů, kteří sami nejsou operátory jaderných elektráren. Najdete tu energetické firmy, dřevozpracující i potravinářské podniky a také několik měst a lokálních komunit. Své plány odvozují od toho, nakolik pro ně mohou zajistit dostatek elektřiny za stabilní a předvídatelnou cenu,“ vysvětlil týdeníku Euro Kirill Komarov, viceprezident Rosatomu.
Levně pro členy
Ruský jaderný koncern letos na jaře koupil 34 procent ve firmě Fennovoima, která před čtyřmi lety podala u finské vlády žádost o výstavbu nové elektrárny – tehdy ještě o výkonu až 2500 MW. Stejný díl v minulosti držel německý E. ON, který ale z jaderného byznysu ve Finsku vycouval.
Zbylé téměř dvě třetiny Fennovoimy vlastní Voimaosakeyhtiö, což je Komarovem zmiňované družstvo 44 lokálních hráčů ze středního Finska. Členem je mimo jiné velké pekařství nebo magistrát města Oulu, které je s 300 tisíci obyvatel největší v regionu. Uskupení pracuje jako tzv. mankala, což je finská forma družstevní spolupráce. V zásadě jde o neziskovku, která svým členům dodává energii za výrobní cenu.
Poloostrov Hanhakivi, kde vyroste nová elektrárna (zdroj: Fennovoima)
Není to žádné novum, ve Finsku má „mankalovou“ nálepku přes 40 procent vyrobené energie. A má to vliv i v mezinárodním srovnání. Zatímco ceny elektřiny pro domácnost jsou v lepším evropském průměru, pro průmyslové odběratele je Finsko hned po Bulharsku nejlevnější zemí EU.
Výhody mankaly jsou i v rozložení rizika, které s tak velkou investicí, jako je jaderná elektrárna, nutně přichází. Nemusí to ale fungovat, což dokládá případ jiné atomové elektrárny v Botnickém zálivu – Olkiluota. Tamější třetí blok staví od roku 2005 francouzská Areva, zadavatelem je družstvo TVO, v němž se podobně jako v Hanhikivi sešli největší budoucí odběratelé elektřiny.
Prokletá Areva
Spolupráce s Arevou se ale ukázala jako prokletá. Veškeré vícenáklady jdou podle smlouvy za Francouzi, jenže ti zase argumentují, že alespoň za část zdržení nenesou odpovědnost.
Výsledkem jsou vzájemné žaloby Arevy a TVO před Mezinárodním arbitrážním soudem. A především nejistota, zda poslední termín spuštění projektu Olkiluoto 3, tedy rok 2018, bude nakonec dodržen.
Rusové dobře vědí, že problémy Arevy jim hrají do karet. A proto se ohánějí zárukami. V případě Hanhikivi dali na stůl téměř hotový referenční projekt v Leningradské elektrárně i fixní termín dokončení, rok 2024. A proč by jejich nabídka měla být důvěryhodnější než třeba ta francouzská? „My stavíme devět reaktorů v Rusku a realizujeme 21 projektů po celém světě, takže si dokážeme ohlídat, abychom stavbu předali v termínu,“ usmívá se Komarov.
Dvakrát levněji než v Británii
A ohlídat si chtějí také cenu za vyrobenou megawatthodinu. Ta by neměla překročit hranici 50 eur. Což je mimochodem dvakrát nižší cena, než jakou britská vláda garantuje francouzské společnosti EDF v projektu atomové elektrárny v Hinkley.
„Spotřebitele příliš nezajímá, jak se elektřina vyrábí, ale kolik stojí. Jakýkoli zadavatel nám proto nakonec položí tu stejnou otázku: kolik bude stát kilowatthodina vyrobená vámi postavenou elektrárnou? My cenu pro zařízení vybudované Rosatomem zaručit můžeme, protože máme plnohodnotný technologický řetězec: od těžby uranu až po stavbu atomové elektrárny a prodej elektřiny,“ vysvětluje viceprezident Rosatomu s tím, že finální cena je „velmi blízko té čistě tržní“.
Atom ceny nekřiví
Slibovaných 50 eur za megawatthodinu je sice stále víc, než za kolik se dá silová elektřina nakoupit na evropských trzích, Rosatom ale staví na tom, že atomová elektrárna je koncipována na 60 let provozu. A že atom na rozdíl třeba od slunce nebo větru cenu nekřiví. „Výstavba jaderné elektrárny je drahá, na druhé straně provozní náklady jsou nízké. V případě obnovitelných zdrojů nic takového nevidím. Ty jsou od tržní, férové ceny ještě na míle daleko,“ argumentuje Komarov.
Nejen pro něj by se z finské elektrárny Hanhikivi mohl stát přímo výstavní projekt. O to víc, že Finové jsou jádru nakloněni a Pyhäjoki se ostatně k projektu nadšeně hlásí. Což se ale nedá říct o všech podílnících Voimaosakeyhtiö – 15 z nich se jaderného projektu s Rusy odmítlo zúčastnit, a pokud bude chtít finská strana zachovat svůj podíl, musí za ně najít náhradu.
Ani politicky není dohoda s Rosatomem všeobecně uznávaná. Koncem září dorazila na finské ministerstvo spravedlnosti žádost o prošetření možného konfliktu zájmu. Toho se měl ministr průmyslu Jan Vapaavuori dopustit tím, že podepsal s Rosatomem memorandum o spolupráci a poté rozhodoval o povolení pro Fennovoimu, kde Rusové drží třetinový podíl.
Obavy z Bruselu
Nadšený z ruského dealu není ani Brusel. Bývalý finský eurokomisař a nynější místopředseda Evropského parlamentu Olli Rehn se domnívá, že za situace, kdy Helsinky odmítly nové kolo sankcí proti Rusku, je smlouva s Rosatomem „politicky pokřivená“. „Finsko v minulosti udělalo několik chyb v průmyslové politice, které se ukázaly politicky a ekonomicky drahé,“ prohlásil.
Fennovoimu každopádně čeká poslední politická bitva ještě tento měsíc, kdy by měl parlament projektu udělit zelenou. I tak poté musí investor spěchat – pokud do léta příštího roku nepodá žádost o stavební povolení, veškeré dosavadní souhlasy vyprší. Rosatom si ale podle všeho šanci rozsvítit „studenou a tmavou zemi“, jak Finsko označil šéf Fennovoimy Pekka Ottavainen, jen tak vzít nenechá.
Čtěte také:
Finsko jádru věří. Vláda podpořila výstavbu nové elektrárny
Jak neopakovat německé chyby? Francouzi chtějí posílit jaderný export
