ROSNIČKY NA ŽEBŘÍČKU

Nerozhoduje jenom hospodářský rozkvět a politická kultura

Do Evropské unie budou jako první přijaty ty země, jejichž ekonomiky prokážou nejlepší odolnost vůči zahraniční konkurenci. Takový je staronový vzkaz Evropské komise jednotlivým kandidátům na vstup. Poslední rozdělení uchazečů do několika skupin ale nepřihlíží (a ani nemůže) jenom k ryze ekonomickým kritériím. Bere v potaz také pokrok v institucionální reformě, účinnost právního systému, míru korupce a další kritéria. A je tu také něco, co se těžko popíše nějakým číslem – národní sebevědomí, vstřícnost a ochota ke spolupráci, umění prezentovat výsledky reforem doma i venku, včetně hry se statistickými čísly. V tom budou země zařazené letos o stupínek výše asi lepší než Česká republika. Jak měřit konkurenční schopnost? „Pro hodnocení za delší časové období se určitě hodí hrubý domácí produkt na obyvatele, byť ho někteří ekonomičtí teoretikové podrobují dost výrazné kritice, tvrdí analytik společnosti Conseq Finance Petr Zahradník. Deset let hospodářské transformace považuje za dost dlouhé období na to, aby se mohlo podle zmíněného ukazatele posuzovat, jak se mění konkurenční pozice té které země. Z toho vyplývá, že Slovinsko a Česká republika (řazené až do třetího sledu) jsou svojí hospodářskou výkonností mezi postkomunistickými kandidáty stále na špici. Díky svižné dynamice ve zpracovatelském sektoru se jim ale v posledních zhruba pěti letech přiblížilo Maďarsko. Svůj význam má také hodnota ročního exportu na hlavu, kde mezi srovnávanými zeměmi suverénně vede Slovinsko s přibližně 4500 dolary následované Maďarskem, které svůj exportní výkon v letech 1995 až 1999 více než zdvojnásobilo na přibližně 2900 dolarů, třetí je Česká republika s 2860 dolary. „Druhou stránkou výkonnosti je, nakolik jsou domácí firmy schopné konkurovat na vlastním národním trhu, poznamenává Zahradník, který – jako další odborníci – doporučuje porovnávat pozici jednotlivých sektorů a odvětví. Jako příklad uvádí český elektrotechnický průmysl. „Ještě před nějakými pěti lety se zdálo, že půjde o jedno ze zoufalých odvětví, neboť nějakých pětaosmdesát procent potřebných vstupů se muselo dovážet. Dnes se situace radikálně mění a z České republiky se díky přílivu zahraničního kapitálu pozvolna stává středoevropská elektrotechnická velmoc, dodává Zahradník. Přísné oči EBRD. Necelý týden (14. listopadu) po hodnocení Evropské komise vyšla „Zpráva o transformaci každoročně předkládaná Evropskou bankou pro obnovu a rozvoj (EBRD). Při jejím čtení se nelze zbavit dojmu, že tato instituce je na bohatší reformní země (měřeno HDP na obyvatele) přísnější než na ty ostatní. České republice se dostalo ocenění za to, že svoji konkurenční schopnost dále posílila, především díky rekordnímu přílivu přímých zahraničních investic. Těch loni získala v přepočtu na obyvatele (497 dolarů) nejvíce v celé střední a východní Evropě. Druhé je Estonsko s dvě stě dvanácti, třetí Maďarsko se 194 dolary. Zpráva si rovněž všímá toho, že se zlepšila vnější bilance republiky, ve struktuře exportu je patrný pohyb „směrem ke zboží s vyšší mírou zpracování . Souhrnné hodnocení, nazvané „Klíčové reformní výzvy , ale vyznívá pro českou ekonomiku mnohem kritičtěji než pro Estonsko či Maďarsko, kde EBRD spíše vypočítává pozitiva uplynulého roku (privatizace velkých podniků v Estonsku se chýlí k závěru, zlepšila se ochrana práv minoritních akcionářů, postupuje liberalizace maďarské energetiky…). Experti EBRD upozorňují, že budoucí konkurenční schopnost České republiky oslabují nedostatečné výdaje na vzdělání (tato výtka se neobjevuje u žádné jiné středoevropské země), které se léta snižovaly a nyní představují pět až šest procent hrubého domácího produktu. „Nízké platy učitelů a vysoký věkový průměr pedagogů by mohly v brzké budoucnosti podkopat vzdělávací systém, varuje zpráva EBRD. Slabý je také podnikový výzkum a vývoj, na který většina firem vyčleňuje sumu odpovídající jednomu až dvěma procentům jejich ročního obratu. Státní výdaje na výzkum a vývoj pak tvoří méně než 0,6 procenta HDP. Estonsko coby premiant. Mezi trojici „nejzralejších postkomunistických kandidátů na členství do Evropské unie se dostal ten nejmenší – Estonsko s 1,4 milionu obyvatel a s hrubým domácím produktem na obyvatele odpovídajícím (podle parity kupní síly) zhruba třetině unijního průměru. Estonsko, které se loni muselo smířit s hospodářským poklesem o 1,1 procenta, je také jedinou kandidátskou zemí zařazenou do první vlny, která musela překonávat dědictví sovětského impéria. „Řekl bych, že nejhlubší systémové změny v hospodářství i struktuře institucí musela provést právě tato malá země, což Evropská komise také ocenila, poznamenává Zahradník. Estonce nedávno ocenila také americká Heritage Foundation, každoročně publikující „Index hospodářské svobody více než 170 zemí. V celosvětovém žebříčku platném na rok 2001 jim přiřkla velmi lichotivé čtrnácté (!) místo, o něž se dělí mimo jiné s Rakušany. Estonci, kteří se sami řadí do Skandinávie, nikoliv do Pobaltí, prosluli razantním přístupem k reformě. Rychle privatizovali (hlavně přímým prodejem). Letos zrušili daň z reinvestovaného zisku, v rozpočtu neváhali zmrazit důchody a mzdy ve veřejném sektoru, aby se vešli do maximálně 1,2 procenta HDP. „Vůči neefektivním odvětvím se Estonci zachovali nemilosrdně. Dodnes jsou v hlavním městě a jeho okolí vidět ruiny mnoha průmyslových podniků, komentuje situaci český obchodně ekonomický rada v Tallinnu Marek Toman. Pro něj je letošní zařazení země před Českou republiku tak trochu záhadou, neboť estonská ekonomika je výkonnostně mnohem slabší. „Státní rozpočet závisí asi z jedné pětiny na příjmech z tranzitu zahraničního zboží, hlavně ruské ropy a dalších surovin, uvádí jednu ze specifik estonské ekonomiky Toman. Český diplomat dodává, že na druhé straně to svědčí o tom, že Estonci umějí organizovat. „Cit pro dobrou organizaci je jim zřejmě vrozen a ve svém tahu na evropskou bránu se nezdržují vnitropolitickými šarvátkami, podotýká Toman. Ke konkurenčním výhodám Estonska patří kvalita zboží, zejména spotřebního, a také dynamicky se rozvíjející telekomunikace s důrazem na internet. „Jako by se nakazili od svých skandinávských sousedů. V informačních technologiích jsou opravdu dobří, potvrzuje Toman. Avšak i v malé zemi existují dost příkré hospodářské a sociální rozdíly mezi hlavním městem Tallinnem a venkovem a ještě větší mezi centrem a severovýchodními oblastmi, kde žije ruskojazyčné obyvatelstvo tvořící asi třetinu celkového počtu populace. Spokojené Maďarsko. Budapešť je na rozdíl od Prahy s poslední hodnotící zprávou Bruselu spokojena. „Kritiku za nedostatečný pokrok v ochraně životního prostředí, kde citelně chybějí investice, vláda přijímá bez výhrad stejně jako připomínky k dopravnímu systému, sdělil ekonom István Nagy, který vede budapešťskou kancelář Komerční banky. Dodává, že finanční kruhy v Maďarsku nyní očekávají, že díky velmi dobrému vysvědčení z Bruselu dostane země – možná už v nejbližších dnech – lepší ratingové hodnocení, čímž se o něco zlevní zahraniční půjčky, jež čerpá. Sektory maďarského hospodářství, kde dominují zahraniční vlastníci (strojírenství, výroba počítačů a telekomunikační techniky, elektrotechnika a elektronika), jsou vysoce konkurenceschopné. „Staly se motorem hospodářského růstu i exportu, poznamenává Evropská banka. Upozorňuje ale, že „národní podnikový sektor v Maďarsku, složený hlavně z malých a středně velkých firem, v restrukturalizaci dost zaostal, neboť mu chybí potřebný kapitál. Maďarsko dosud získalo přímé zahraniční investice za zhruba 20 miliard dolarů, což je plná třetina sumy, kterou během devadesátých let přilákala celá střední a východní Evropa, připomíná zpráva Heritage Foundation. Západní investoři si tuto zemi vyhlédli i jako důležité inovační centrum. Velké nadnárodní společnosti v Maďarsku zřizují výzkumná a vývojová pracoviště, čímž se dále zlepšují vyhlídky země v konkurenčním zápolení. „Výzkum je zde prostě levnější než na Západě. A pokud maďarský výzkumník dostane alespoň polovinu toho, co by mu platili v Německu, tak spíše zůstane doma. Vysychání mozků nám tedy nehrozí, míní Nagy. Příkladem může být společnost Tungsram, vlastněná americkým General Electric. Jedna z divizí – GE Lighting – v Maďarsku zřídila výzkumnou základnu pro osvětlovací techniku, jež pracuje pro celosvětové potřeby amerického koncernu. Polsko věří v kompromisy. Polsko skýtá největší trh ve střední Evropě, a už proto ho při budoucím rozšiřování Evropské unie prostě nelze obejít, konstatuje jedna z posledních studií Deutsche Bank Research. Brusel by proto mohl být ochotnější při uzavírání předvstupních kompromisů s Varšavou. Země od Evropské komise dostala dobré vysvědčení, ačkoliv její ekonomika má strukturální slabiny. V souhrnu se promítají do jednoho z hlavních indikátorů konkurenční schopnosti – běžného účtu platební bilance. Letos očekávaný schodek ve výši kolem 11,5 miliardy dolarů už přesáhne sedm procent hrubého domácího produktu. Zatím se ho daří „profinancovat díky vydatnému přílivu přímých zahraničních investic (loni 6,5 miliardy dolarů). Ten táhne privatizace velkých polských firem, ale protože se prodej státních aktiv zvolna chýlí k závěru, západní experti kladou otázku, nakolik se podaří zájem cizích investorů udržet. Říkají, že Polsko musí ještě zlepšit investiční prostředí, zkrotit velkou byrokracii a odstranit restrikce, například pro podnikání zahraničních řetězců v maloobchodě. Země za pomoci Světové banky přikročila k restrukturalizaci uhelného průmyslu, jehož produkce (112 milionů tun černého uhlí v roce 1998) je sedmá nejvyšší na světě. Proces je ale zdlouhavější a také dražší, než se předpokládalo. Ekonomické ztráty z těžby a také odbytné vyplácené propouštěným horníkům přišly loni na více než tři miliardy polských zlotých (asi 0,5 procenta HDP). Jenom pomalu „hubne také polské ocelářství, kde se měl podle původních záměrů snížit stav pracovníků z 87 tisíc v roce 1997 na 38 tisíc v roce 2003. Pro Polsko jsou řezy do obou sektorů velmi bolestivé nejenom ze sociálních důvodů, ale i s ohledem na obchodní bilanci. Země je na devátém místě na světě v exportu uhlí (loni 24,1 milionu tun) i významným prodejcem oceli. Samostatnou kapitolu představuje polské zemědělství zaměstnávající asi pětinu všech pracovních sil, jehož se reformy prakticky nedotkly. Slovinsko neprotestuje. Zatímco Praha dala jasně najevo, že ji poslední hodnotící zpráva Evropské komise velice zklamala, až rozezlila, její partner ve třetí kandidátské skupině – Lublaň – přijala zprávu pragmaticky. „Oficiálně bylo řečeno, že hodnocení je v pořádku. Ale Lublaň zároveň vznesla žádost, aby jí Brusel letošní zařazení vysvětlil, informoval český obchodně ekonomický rada ve Slovinsku Josef Hlobil. Přitom Slovinci by se teoreticky mohli hněvat nejvíce. Ze všech postkomunistických zemí mají nejvyšší HDP na hlavu (15 580 dolarů podle parity kupní síly). Vysokou konkurenční schopnost slovinské ekonomiky Západ nikterak nezpochybňuje. Hovoří pro ni vysoce kvalifikovaná (i když dost drahá) pracovní síla i velice kvalitní infrastruktura. „Na její výstavbu a modernizaci nelituje země peněz, poznamenává Hlobil. Záměr lublaňské vlády je zřejmý: zajistit co nejlepší spojení se zeměmi Evropské unie, jež jsou pro Slovinsko klíčové. Západ ale Slovinsku vytýká, že nedostatečně privatizuje, čímž vědomě odrazuje přímé zahraniční investory. Zpráva EBRD uvádí, že se tamní soukromý sektor podílí na HDP jenom 55 procenty, což je zdaleka nejnižší ukazatel v postkomunistické střední Evropě. Velká většina malých a středních firem je již v soukromých rukou, ale stát si stále drží významné majetkové podíly v přibližně 180 firmách, z toho v 80 má většinu, píše se ve zprávě EBRD.

Bruselské hodnocení není radno přeceňovat Rozdělení kandidátských zemí do tří skupin, které provedla Evropská komise, se příliš nezamlouvá náměstkovi ředitele Vídeňského ústavu pro mezinárodní hospodářská srovnání Peteru Havlikovi. „Samostatné zařazení Kypru a Malty ukazuje určitou nesmyslnost takového dělení. Vezměme si Kypr. To je přece jeden z velmi problematických kandidátů, zejména z politického hlediska, podotýká v telefonickém rozhovoru pro týdeník EURO.

EURO: Jak vnímáte zařazení České republiky až do třetí skupiny?
HAVLIK: Myslím, že se závěr Evropské komise všeobecně přeceňuje. Ta přece ve zprávě analyzovala určitou momentální situaci, v podstatě zhodnotila vývoj od poslední zprávy z podzimu roku 1999. Zařazení až do třetí skupiny podle mého názoru odráží to, co si Brusel myslí o rozpracovanosti české legislativní základny a o pokroku institucionálních reforem.

EURO: Polsko s velkou „agrární zátěží vyšlo o něco lépe.
HAVLIK: Polské zemědělství představuje rozsáhlý samostatný problém a zatím nikdo dost dobře neví,co s ním konkrétně dělat. Ale pokud jde o pokrok ve strukturálních a institucionálních reformách, myslím si, že Polsko a Maďarsko jsou dále než Česká republika.

EURO: Brusel také říká, že polská a maďarská ekonomika jsou vůči konkurenčním tlakům ze zahraničí přece jen o něco odolnější než česká.
HAVLIK: Domnívám se, že Česká republika a Maďarsko jsou na tom nyní z tohoto hlediska pravděpodobně lépe než Polsko, které musí čelit jednomu velkému makroekonomickému problému – rostoucímu schodku na běžném účtu platební bilance. Podíváme–li se na strukturu polského zahraničního obchodu, hlavně exportu, je mnohem méně příznivější než v maďarském či českém případě.

EURO: Krátce po bruselském hodnocení vyšla zpráva Evropské banky pro obnovu a rozvoj, která mimo jiné varuje, že rostoucí veřejné zadlužení v Česku představuje hrozbu pro makroekonomickou stabilitu.
HAVLIK: Když se podíváte na výchozí ukazatele rozpočtového deficitu a veřejného dluhu, pak Poláci a Maďaři jsou na tom hůře. Obavy ale oprávněně vzbuzuje tempo, jímž se zvyšuje zadlužování České republiky.