Nedostatek pracovních sil tlačí platy prudce vzhůru
Skupina Yongjin měla dlouhá léta slušný zisk z prodeje svítidel a nábytku takovým firmám, jako Wal-Mart, Home Depot, Target a Pottery Barn. V poslední době se však její marže scvrkly na pět procent. Polovinu z toho, co získávala, když před čtrnácti lety otevřela továrnu v mlhavém jihočínském městě Tung-kuanu. Jak k tomu došlo? Nedostatek zaměstnanců nutí společnost Yongjin zvyšovat mzdy. Platy loni vyskočily o 40 procent na průměrných 160 dolarů měsíčně a přesto Yongjin stále nemůže najít dostatek dělníků. „Tento obor potřebuje hodně pracovních sil,“ uvádí prezident Sam Lin. „Je to svízelný problém.“
Bezmála dva a půl tisíce kilometrů severovýchodně, ve městě Su-čou, má podobné potíže firma Emerson Climate Technologies. Výrobce klimatizačních kompresorů zaznamenával ročně na některých pracovních místech až dvacetiprocentní fluktuaci a generální ředitel Emersonu David Warth přiznává, že to je všechno, co může dělat, aby jeho osm set zaměstnanců nepřešlo k Samsungu, Siemensu, Nokii a dalším nadnárodním výrobcům, kteří v současnosti působí v dálněvýchodním centru technologické výroby. „Dospělo to tak daleko, že si prostě vzájemně prohazujeme lidi a zvyšujeme platy,“ konstatuje Warth.
Tak moment. Copak Čína nemá nevyčerpatelnou zásobu levných pracovních sil? Už ne. Od textilek a továren na hračky na jihu až po podnikové centrály a výzkumné laboratoře v Pekingu a Šanghaji je dnes problémem číslo jedna najít a udržet si dobré dělníky. Podle Institutu pro soudobé pozorování, výzkumné skupiny se sídlem v Šen-čenu, fluktuace v technicky nenáročných odvětvích se blíží 50 procentům. Provincie Kuang-tung uvádí, že má 2,5 milionu neobsazených míst, a provincie Ťiang-su, Če-ťiang a Šan-tung potvrzují, že také u nich je nedostatek kvalifikovaných zaměstnanců. „Dříve se mluvilo o neomezené zásobě pracovních sil v Číně,“ připomíná Čang Ťü-wej, zástupce ředitele pekingského ústavu Čínské akademie věd zabývajícího se obyvatelstvem a ekonomikou práce a dodává, „měli bychom to zkorigovat. Čína má omezenou zásobu pracovních sil.“
Zprávy o nedostatku pracovníků se poprvé objevily koncem roku 2004, společnosti se ovšem domnívaly, že jde o přechodný jev. Současný nárůst fluktuace a mzdových nákladů přesvědčuje nadnárodní společnosti a jejich dodavatele, že hra v Číně se neustále mění. Protože postupně mizí rozdíl mezi mzdami v Číně a mzdami jinde, začne sílit tlak na přenesení vyšších cen na spotřebitele v USA a na jiných trzích. Jak poznamenala Citigroup v jedné únorové zprávě: „Neustálý růst mzdových nákladů v Číně, i když bude mít mírné tempo… bude mít patrně dopad na celosvětovou inflaci.“ Tyto faktory nakonec Číňany přinutí, aby zmodernizovali průmyslovou základnu a vyráběli zboží s vyšší marží. A vyšší platy vytvářejí v Číně spotřebitelskou skupinu, na kterou se chtějí zaměřit nadnárodní společnosti.
EXISTUJE KRITICKÝ BOD
Problematika mezd začala mít vliv na to, jak společnosti v Číně působí. Americké korporace a jejich dodavatelé začínají přehodnocovat, kam by měly umisťovat své závody, zda hlouběji do vnitrozemí (kde jsou nižší platy a ceny pozemků), nebo ještě dál, do zemí s nižšími náklady, jako jsou Vietnam nebo Indonésie. Vyšší mzdové náklady už začínají vytlačovat mnohé výrobce z rozvinutějších čínských měst, například ze Šanghaje a Su-čou. „Existuje kritický bod, kdy lidé řeknou, že je to příliš drahé,“ uvádí Michael Barbalas, generální ředitel závodu v Su-čou, který patří firmě Andrew Corporation se sídlem v illinoiském Westchesteru, výrobce vybavení pro bezdrátové sítě. Jak tvrdí, mzdy u něho v továrně vzrůstají ročně o deset procent.
Je to samozřejmě pomalý proces. Dovozy z pevniny ještě nepodnítily inflaci v USA a lepší produktivita v Číně zatím vyvažovala vyšší mzdy. Ekonomové však uvádějí, že přírůstky produktivity se hledají stále obtížněji, a výrobci jako Yongjin, jimž se snižují marže, mohou vydržet jen do té doby, než se budou muset pokusit zvednout ceny.
Stejně jako počtů se tlak týká i dovedností. Třebaže pracovních sil je celkem asi osm set milionů, relativně málo lidí má takovou kvalifikaci, jakou potřebují zaměstnavatelé. Například pokud jde o pracovní místa ve výrobě textilu a hraček a při kompletaci technologických výrobků dávají výrobci, kteří se orientují na export, přednost většinou ženám od 18 do 25 let nebo lidem se zkušenostmi s obsluhou strojů. „Základna dovedností nesplňuje požadavky rychle rostoucího trhu,“ konstatuje C. P. Lee, šéf pro lidské zdroje v Asii a Tichomoří u společnosti Motorola, která má v Číně devět tisíc zaměstnanců.
Výsledkem je, že podniky obecně pociťují tlak. Loňská fluktuace u nadnárodních společností v Číně se v průměru rovnala čtrnácti procentům oproti 11,3 procenta v roce 2004 a 8,3 procenta v roce 2001. Firma Hewitt Associates, která se věnuje poradenství v oblasti lidských zdrojů, uvádí, že platy vyskočily o 8,4 procenta. A v jedné loňské zprávě Americké obchodní komory v Číně bylo uvedeno, že vzrůstající mzdové náklady přiskříply marže u 48 procent amerických výrobců na pevnině. „Čína riskuje, že ztratí svou výhodu levných pracovních sil,“ prohlašuje Teresa Woodlandová, spoluautorka zprávy.
To znamená, že manažeři už nemohou prostě poskytovat ubytovny s osmilůžkovými ložnicemi a očekávat, že dělníci budou dřít dvanáct hodin denně, sedm dnů v týdnu. Když třeba třicetiletá Che Mao-fang přijela poprvé v roce 2000 do Tung-kuanu, „práce se těžko sháněla.“ Avšak teď „je spousta možností“, uvádí Che, která loni v červnu začala pracovat v Yongjinu. Kromě toho, že společnost zvýšila platy, zmodernizovala své ubytovny a zlepšila stravu v podnikové jídelně. Přes tyto snahy má jejích pět továren stále asi o deset procent méně zaměstnanců než potřebných šest tisíc.
Hodně subjektů kompenzuje nedostatek pracovníků tím, že proniká hlouběji do srdce Číny, kde mzdy mohou být poloviční než na pobřeží. Kupříkladu firmy General Motors, Honda, Motorola a Intel přesunuly v nedávných letech část výroby nebo výzkumu do vnitrozemí, aby využily nižší náklady a otevřely si nové trhy. Jenže dvouleté úsilí čínské vlády zvyšovat příjmy na venkově snižováním daní způsobuje, že někteří potenciální tovární dělníci zůstávají v zemědělství. Takže, jak ve vnitrozemí rostou investice, vzniká tam také nedostatek pracovních sil. „Pořád víc nadnárodních společností hledá příležitosti v menších městských aglomeracích, kde zvyšují platy rychleji než v tradičních baštách výroby,“ tvrdí Jean Linová, která má u firmy Hewitt na starosti kompenzační praxi.
LEPŠÍ ŠKOLENÍ
Tento trend se neprojevuje pouze v továrnách. Poradenská firma McKinsey odhaduje, že jen asi deset procent čínských uchazečů o práci v takových klíčových oblastech jako finančnictví, účetnictví a strojírenství má kvalifikaci pro práci u zahraniční firmy. Dnes má Čína méně než pět tisíc manažerů s dovednostmi, jež potřebují nadnárodní společnosti, ale podle McKinsey se očekává, že v příštích pěti letech vznikne pro takové manažery 75 tisíc míst. Nedostatek talentů „je omezením číslo jedna čínského růstu“, prohlašuje Andrew Grant, šéf čínské kanceláře firmy McKinsey. „Projeví se dříve a bude silnější než jakékoli jiné omezení, jako třeba nedostatek surovin.“ Některé americké společnosti v Číně se domnívají, že způsob, jak si udržet ve hře náskok, spočívá v lepším vzdělávání a školení. Motorola pravidelně zaměstnává čerstvé absolventy a pak je školí na své „podnikové univerzitě“ v Pekingu. Intel, který investoval 1,3 miliardy dolarů do kompletování, testování, výzkumu a vývoje čipů v Číně, podpořil iniciativy, díky nimž tam bylo vyškoleno šest set tisíc učitelů.
NIŽŠÍ VÝDAJE NA ENERGII
Jiné firmy dělají, co mohou, aby si zaměstnance udržely. Emerson ze St. Louis zavedla ve svém závodě v Su-čou pružnou pracovní dobu pro dělníky a dělnice s dětmi. Vybudovala „zelenou“ kancelář využívající sluneční energii, ambiciózní recyklační plány a nabíječky elektrických bicyklů používaných zaměstnanci. A aby zvýšila loajalitu, firma pořádá kvartální slavnosti pro veškerý personál a organizuje bezplatné cesty do rekreačních středisek. „Vybral jsem si Emerson, protože je velmi respektovaná,“ tvrdí pětadvacetiletý Rocky Lu, který začal pracovat v závodě Emersonu v Su-čou v únoru. Oproti svému poslednímu zaměstnání v jednom státním podniku má o 50 procent vyšší plat, téměř čtyři sta dolarů měsíčně.
Emerson snižuje náklady jinde, aby ji rostoucí mzdy nevytlačily ze Su-čou. Snížila výdaje na energii tím, že v létě nastavila termostat o dva stupně výše a v zimě snížila teplotu a zároveň rozdala dělníkům teplé prádlo, aby jim nebylo chladno. Instalovala také větší množství reflexních osvětlovacích těles, v nichž se mohou používat úsporné žárovky. A nedávno začala odvádět přebytečné teplo z továrny, aby ohřívala sprchy v ubytovnách. „Zatím je to vyrovnaný kompromi mezi rostoucími mzdovými náklady a přírůstky efektivity,“ prohlašuje ředitel Emersonu Warth. „Musíme to zvládat, když chceme dál podnikat.“
I Peking si uvědomuje, že musí tento problém zvládat, když chce dál podnikat. Vláda dál uvolňuje pravidla, která brání obyvatelům venkova, aby se mohli stěhovat za prací do měst, a Číňanům ze zámoří nabízí daňové prázdniny, aby se vrátili na pevninu. Rovněž probíhá reorganizace systému vysokoškolského vzdělání, aby obsahoval víc praktické výuky a odborného výcviku. Cílem je zvýšit počet čínských kvalifikovaných pracovních sil o třetinu, tedy na osm procent populace. Čína bude dál dílnou světa. Avšak svět si bude muset zvyknout na to, že v této dílně neúprosně rostou platy.
Inflace Dovozy z Číny nejsou dražší – zatím
Kdyby mzdy amerických dělníků rostly o deset procent ročně, můžete si být jisti, že ekonomové by vyzváněli na poplach kvůli nebezpečí inflace. Vždyť i ten nejnepatrnější příznak růstu mzdových nákladů je pro Federální rezervní systém USA (Fed) signálem, aby ještě rychleji zvyšoval úrokové sazby.
Co když ale desetiprocentním tempem rostou mzdy v Číně? Mělo by to Fed zajímat? V době globalizace se někdy zdá, jako kdyby Kuang-tung a další čínské průmyslové provincie byly jakýmsi prodloužením americké ekonomiky. Hodnota levných dovozů z Číny, asi 240 miliard dolarů v roce 2005, přesahuje čisté příjmy amerického průmyslu cenných papírů. Při takovém vlivu by nebylo překvapením, kdyby se rostoucí mzdy v Číně neodrazily ve vyšších dovozních cenách a rychlejší inflaci v USA.
Vlivní političtí činitelé Fed si tuto možnost určitě uvědomují. „Žádný správně uvažující podnikatel, ani žádná správně uvažující podnikatelka, ať už v El Pasu nebo v Detroitu, v současnosti neuvažuje jen v měřítku USA,“ přiznává Richard W. Fisher, prezident Federální rezervní banky v Dallasu. Guvernér Fed Donald L. Kohn v jednom projevu loni v říjnu uvedl: „Nemůžeme vyloučit možnost, že by globalizace jednoho dne mohla způsobit dokonce inflační tlaky [v USA].“
Nastalo však překvapení: zvýšené náklady v Číně se zatím do amerických cen nepromítají. Nejnovější údaje Úřadu statistiky práce (Bureau of Labor Statistics – BLS) zveřejněné 15. března ukazují, že cena dovozů z Číny poklesla v posledním roce o 0,4 procenta, kdežto cena neropných dovozů ze všech zemí vzrostla o 1,8 procenta. Je možné, že rychlé skoky v produktivitě čínské výroby zčásti dovolují zaměstnavatelům vyplácet vyšší mzdy, a přesto udržovat nízké ceny.
Stejně důležité je, že zahraniční výrobci v Číně i jinde zřejmě stále víc chtějí spíše srazit zisky než zvýšit ceny, když jim rostou náklady. Právě to naznačuje výzkum Fed. V osmdesátých letech se více než polovina zvýšení zahraničních nákladů kvůli kurzovým změnám projevila v podobě vyšších dovozních cen v USA. Současný výzkum ukazuje, že se promítá asi pětina zvýšených nákladů, a sice možná proto, že si dovozci chtějí udržet svůj podíl na americkém trhu.
V současnosti se zdá, že výrobci v Číně nejsou schopni vyšší náklady přenášet dál. Mzdová inflace „ukusuje marže. V Číně, nebo globálně kdekoliv, je oceňovací síla už velice slabá,“ konstatuje Michael Barbalas, generální ředitel závodu v Su-čou, který patří firmě Andrew Corporation z illinoiského Westchesteru, výrobce vybavení pro bezdrátové sítě. „S Wal-Martem se nemůžete dohadovat a ani když prodáváte velkým výrobcům originálního elektronického vybavení, tak nemáte moc velkou oceňovací sílu.“
Výrobci v Číně opravdu nemohou přebírat vyšší náklady nekonečně dlouho, zvláště když čínské mzdy neustále rostou. Avšak v současné době se rozhodující političtí činitelé Fed pořád ještě víc starají o mzdy v New Yorku a Kansas City než v Šanghaji nebo v Pekingu.
Copyrighted 2006 by The McGraw-Hill Companies, Inc BusinessWeek
