Umění
Violoncelista a dirigent Mstislav Rostropovič (79), který žije od roku 1978 v Paříži v exilu (ruské občanství mu bylo odebráno v roce 1978, protože se zastal Alexandera Solženicyna a v roce 1990 mu bylo vráceno), poskytl před pár dny rozhovor německým novinářům Christofu Siemesovi a Clausi Spahnovi. Mimo jiné jim řekl:
Dodneška věřím tomu, že muzikou mohu ovlivnit politické poměry. Hudba formuje vědomí a vytváří v osobnosti úplně jiné kvality. Uvedu příklad ze svého života. Kdysi mi jeden přítel řekl: „Slávo, nedovedeš si představit, co se mi přihodilo. Jeden náš společný známý mě udal KGB a já kvůli tomu přišel o práci. Za to ho oddělám. Zabiji ho, i když kvůli tomu budu muset zbytek života strávit za mřížemi“. Musel jsem ten večer koncertovat, měl jsem vystoupení na škole a řekl jsem mu: „Pojď se mnou. Hrajeme hezkou muziku, symfonie od Bethovena a Brahmse.“ Vzal jsem přítele pod paží a šli jsme na koncert. Po vystoupení jsme se vrátili ke mně domů, nalil jsem mu vodku a bylo vidět, že koncert měl na něj uklidňující vliv. Zeptal jsem se: „Chceš ještě někoho zabít?“ Jeho nepřítel stále žije.
Tolik Rostropovič. V Talmudu najdeme následující příběh: Představme si otroka, jenž by byl majetkem dvou pánů a jeden z nich by ho osvobodil. Jaké je jeho postavení? Hilelovi žáci říkají: Ať se rozdělí mezi sebe a svého jediného majitele, ať pracuje jeden den pro pána a druhý den pro sebe. Šamajovi žáci však nesouhlasí a jejich argument je hluboce lidský: „Jestliže bychom se řídili podle vás, žáci Hilelovi,“ říkají, „posloužili bychom majiteli, ale nikoliv otrokovi, jenž by byl z poloviny svobodný a z poloviny otrok, a v důsledku toho by se nemohl oženit ani s otrokyní, ani se svobodnou ženou.“ Nuže? Je tedy třeba přinutit majitele, aby svého polovičního otroka osvobodil. A v tomto případě se Hilelovi žáci Šamajovu názoru podřídili.
Podobně je to i s mistrem Rostropovičem. Ani on nemůže mít dva pány, a proto je tak dobrý. Musí věřit, že muzika zmůže všechno, a proto jí může dobře sloužit. I mistr Rostropovič se podřizuje Šamajovu názoru. Jinak by nebyl pro muziku dostatečně svobodný. Byl by otrokem své rozpolcenosti. Byl by průměrný jako většina z nás.
