Další Češi mají šanci na šesticiferné platy v eurech
Nejvlivnější a nejlépe placené úředníky Evropské komise čekají velké změny: budou „rotovat“. Komisaři vedení Josém Manuelem Barrosem už rozhodli o tom, kdo s kým si v rámci byrokratického „oživení“ prohodí místo. Při rošádě se navíc zcela uvolní několik významných postů. Komise je má rezervovány pro „čerstvou krev“ z nových členských zemí. Šanci na šesticiferné platy v eurech tak mají i Češi. Mohou ale očekávat tvrdou konkurenci, zejména v nevraživých Polácích.
Každý s každým.
Přesuny v Bruselu budou opravdu velkolepé. Střídat se budou prakticky všichni byrokraté kategorií AD14, AD15 a AD16 (základní plat 11 579, 13 100 a 14 822 eur). Jde o generální ředitele - ti spadají přímo pod příslušného komisaře - jejich zástupce a takzvané hlavní poradce. V českých poměrech by se jejich pozice daly přirovnat k ministerským náměstkům, ředitelům sekcí a poradcům ministra. Úřednická elita.
Eurokomisař pro administrativní záležitosti Siim Kallas, který má úřednickou rošádu na starosti, akci zdůvodňuje slovy: „Cílem bylo složit tým s tou správnou úrovní motivace a dynamiky.“
Kuloární informace říkají, že hra o posty trvá už od letošního června a jednotlivé členské státy se snaží „protlačit“ své kandidáty na co nejvlivnější pozice. Přesto, že oficiálně by vlády zemí Evropské unie na výběr seniorních eurobyrokratů neměly mít žádný vliv. Své zájmy prosazují zejména prostřednictvím „svých“ eurokomisařů, kteří nyní osobně řídí příslušné výběrové komise a účastní se testů a pohovorů s kandidáty. Členové Evropské komise mají sice být formálně zcela nezávislí, ve skutečnosti ale se svými vládami intenzivně komunikují a často i spolupracují. Potřebují mít politicky krytá záda pro další kariéru.
Změny v Evropské komisi už odstartovaly. Post generálního tajemníka komise, nejbližšího spolupracovníka jejího prezidenta, opustil 21. listopadu Ir David O´Sullivan. Na jeho místo nastoupí vůbec poprvé v historii žena, O´Sullivanova krajanka Catherine Dayová. Ta od roku 2002 vedla generální ředitelství pro životní prostředí. Její „eurokariéra“ je pro vrcholné evropské úředníky poměrně ukázková.
Dayová prožila prakticky celý svůj pracovní život v Bruselu a postupně „šplhala“ na vyšší a vyšší posty. Na ředitelství Evropské komise pro průmysl nastoupila jako řadová úřednice v roce 1979, ve svých pětadvaceti letech. Postupně pracovala v politických kabinetech tří eurokomisařů - Richarda Burkeho, Petera Sutherlanda a Leona Brittana – aby se nakonec vrátila přímo do struktur komise a stala se zástupkyní ředitele generálního ředitelství pro rozšíření a vnější vztahy. Před třemi lety dosáhla postu generální ředitelky Komise pro životní prostředí.
Ekologii a životní prostředí bude mít po Dayové na starosti Peter Carl z Dánska. Ani on není v Bruselu žádným nováčkem: až dosud řídil generální ředitelství pro obchod. Jím uvolněné místo obsadí zmiňovaný David O´Sullivan. Tím ale změny zdaleka nekončí. Francouz Francois Lamoureux, který zatím vede generální ředitelství pro dopravu a energetiku, se stane osobním poradcem prezidenta komise Barrosa. Původně si brousil zuby na místo po O´Sullivanovi, Barroso dal ale přednost ženě z Irska, což Francouze údajně dost popudilo. Prezident Komise proto nakonec z Lamoureuxe udělal šéfa svých poradců. Francouzi mají i další vlivná místa. Dosavadní šéfová generálního ředitelství pro zaměstnanost a sociální věci Odile Quintinová (jejím nadřízeným byl dosud český eurokomisař Vladimír Špidla) odejde a začne vést ředitelství pro vzdělání a kulturu. Prohodí si místa s jeho dosavadním ředitelem, Nizozemcem Nikolausem van der Pasem, který posílí Špidlův tým.
Zástupce ředitele generálního ředitelství pro zemědělství Francouz Jean-Luc Demarty povýší, stane se ředitelem. Místo mu uvolní Španěl José Manuel Rodriguez, který přebírá řízení evropské vědy a výzkumu. Změny se dotknou dokonce i mluvčí prezidenta Barrosa Francoise Le Bailové. Ta získá místo zástupkyně generálního ředitele pro hospodářství. Na její místo si Portugalec Barroso vybral jednačtyřicetiletého německého právníka Johannese Laitenbergera. Proč? Mluví portugalsky.
Co si urvou Poláci?
Při masovém střídání se šestnáct špičkových pozic zcela uvolní. Komise plánuje, že na jedenáct z nich vypíše interní výběrová řízení. To znamená, že přihlásit se budou moci pouze současní zaměstnanci některé z evropských institucí.
„Na pět zbývajících míst vyhlásíme externí výběrové řízení,“ sdělila týdeníku EURO Valerie Rampiová z generálního ředitelství pro administrativní záležitosti. „Do konkurzu se sice mohou přihlásit pouze občané deseti nových členských zemí Evropské unie, ale procedura i kritéria výběru budou úplně stejná jako při výběru jiných seniorních manažerů. Důraz klademe především na zkušenosti… Momentálně připravujeme pro tato výběrová řízení podklady,“ dodala Rampiová.
Po veřejném vyhlášení konkurzu - Komise už běžně inzeruje i v českém tisku - budou moci dostatečně vzdělaní a kvalifikovaní (vysoká škola, minimálně patnáct let praxe v oboru a desetiletá zkušenost s řízením) občané nových členských zemí poslat přihlášku a čekat, zda budou pozváni do Bruselu na předběžný pohovor. Několik málo štastlivců se dostane až do závěrečné fáze, při které je čeká ústní zkouška před komisí složenou z vysokých euroúředníků a jednoho nebo i více eurokomisařů.
Při výběru euroúředníků hraje roli i národnost kandidátů. Komise se totiž snaží, aby poměr sil mezi členskými státy byl pokud možno vyrovnaný. Některé země jí ale nedodávají dostatek vhodných kandidátů. Největší potíže mají Poláci. V úřednické kategorii A15 doposud jejich lidé vůbec nebodovali. Zcela neúspěšní jsou i Estonci, Litevci, Lotyši, Malťané a Slováci.
Zato Češi už získali dvě místa: Marie Bohatá si vybojovala pozici zástupkyně ředitele Eurostatu, evropského statistického úřadu, a diplomat Karel Kovanda získal prestižní místo zástupce šéfa ředitelství pro vnější vztahy. Kromě toho Ladislav Miko nastoupil na generální ředitelství pro životní prostředí do pozice A14.
Poláci proti úspěchu Bohaté a Kovandy protestovali s tím, že na základě „národnostního klíče“ mají nárok alespoň na jedno místo. Komisař Kallas je ale poněkud drsně usměrnil: „Polsko musí stejně tak jako jiné země dodat kvalitní kandidáty. Nemělo by tolik spoléhat na zákulisní ovlivňování výběru a raději pro práci v evropských strukturách připravit dostatek kvalitních expertů, kteří obstojí v konkurenci.“
