ROVNĚJŠÍ MEZI ROVNÝMI

Finanční úřady nerespektují paritu věřitelů

V českých zemích se objevil nový nešvar, který těží z tak časté kolize domácí legislativy. Některé finanční úřady nerespektují ustanovení zákona o konkursu a vyrovnání a řídí se paragrafy jiných zákonů. Berní instituce totiž odmítají vracet podnikům v konkursu přeplatky na daních z přidané hodnoty (DPH), a umazávají si tak své staré dluhy, které vznikly ještě před vyhlášením bankrotu. Tento postup posvětilo i ministerstvo financí, i když se tak podstatně zvýhodňuje jeden věřitel zkrachovalé firmy. Tento postup je zjevně v zásadním rozporu s duchem zákona, který mimochodem před nedávnem nově postavil stát do jedné řady s ostatními nezajištěnými věřiteli. „V konkursním zákoně není nikde napsáno, že se má postupovat jinak, a tak se řídíme zákonem o DPH. A tam se výslovně praví, že nadměrný odpočet dostane plátce zpět jen v případě, že nemá žádný nedoplatek na jakémkoliv typu daně, tvrdí Miloslava Hajná z ministerstva financí. Dodává, že stát v tomto případě jen dostává zpět to, co mu patří, a že DPH je speciální typ daně, která patří státu. A proto nevrácené přeplatky nelze brát jako zápočet pohledávky přihlášené do konkursu. Hlavou proti zdi. Provozovat firmu v konkursu není nikterak jednoduché, podnik je sice očištěn od všech minulých dluhů, ale není tím samozřejmě zbaven problémů se svým hospodařením a financováním. A přicházejí další obtíže: pro bankrotující společnost je velmi obtížné přesvědčit zaměstnance a také dodavatele materiálů a služeb, ale naopak i odběratele o tom, že provoz může fungovat. To dokládá skutečnost, že většina konkursů se odehrává v likvidačním duchu a jen velmi mizivé procento konkursních správců se rozhodne podnik oživit. Takové podniky počítají každou korunu. V této situaci se rozhodnou finanční úřady zadržovat peníze, na kterých často závisí další bytí firmy. Firma kladenského privatizátora Vladimíra Stehlíka, Bohemia Art, spadla do konkursu 14. dubna 1997. Do této společnosti patřily závody Zbrojovka Březnice, Agrostrojírny Rožmitál pod Třemšínem a Dýhárna Adler Orel v Kralupech nad Vltavou. Správci konkursní podstaty Jarmila Veselá a Josef Potoček se po důkladné analýze rozhodli, že zkusí podniky provozovat. „Většina majetku, hlavně stroje, byla z podniků převedena za nápadně nevýhodných podmínek, a tak by nebylo v podstatě co prodávat. Rozhodli jsme se tedy získat soudní cestou majetek zpět, ale otázkou bylo, zda to podniky do rozhodnutí přežijí, vysvětluje advokátka Veselá. Po třech letech se sice podařilo firmy dostat na vyrovnané hospodaření, rozhodně si však nemohly příliš vyskakovat. A za této situace odmítl Finanční úřad pro Prahu 4 vrátit přeplatky na daních z přidané hodnoty. Například Agrostrojírny měly dostat v dubnu přeplatek čtyři sta tisíc korun z ledna letošního roku. „Suma není nijak závratná, ale v tom měsíci to byly pro podnik klíčové peníze, zdůrazňuje Veselá. Agrostrojírny totiž nakupují hlavně přes zimu materiál a přes léto prodávají, a právě v dubnu byly v situaci, kdy potřebovaly každou korunu. Finanční úřad si však peníze ponechal a umazal část své pohledávky (13,7 milionu), která mu vznikla ještě před prohlášením konkursu. Přihlásil ji do konkursní postaty a byla mu uznána. Tento případ není ojedinělý. Se stejným problémem se potkal také konkursní správce zlínských strojíren Roman Rais. I tomuto podniku vyměřil finanční úřad vyšší DPH a pak odmítl přeplatek vrátit. A tentokrát šlo o opravdu významnou částku – pětadvacet milionů korun. Pro úplnost je nutné připomenout, že zdaleka ne všechny berní instituce se chovají stejně. Mluvčí pražského finančního ředitelství Lubomír Janoušek uvedl, že úřady mají právo ponechávat si přeplatky DPH jen v případě, že nárok na ně vznikl ještě před prohlášením konkursu. To však neplatí pro uvedené příklady. Dopisy, dopisy. Jarmila Veselá se nenechala prvním neúspěchem odradit a pustila se do korespondence. Nejprve se obrátila na náměstka ministra financí Pavla Dvořáka. V dopise z 28. dubna uvádí: „Podle sdělení pracovníků finančních úřadů stanovilo ministerstvo financí postup, kdy příslušné finanční úřady jako správci daně nebudou vracet daňovému subjektu přeplatky na DPH, ale použijí nadměrný odpočet na úhradu nejstaršího nedoplatku na daních. Dluh na DPH ke dni prohlášení konkursu však přihlásil Finanční úřad v Praze 4 jako řádnou pohledávku u Krajského obchodního soudu v Praze. Jako správci konkursní podstaty společnosti Bohemia Art spravujeme fungující závody, které v režimu provozu odvádí DPH a plní i ostatní daňové povinnosti. Vzhledem k umořování předkonkursních dluhů budeme nuceni zastavit výrobu a závody uzavřít. Veselá v dopisu upozorňuje, že o práci by tak mohlo přijít zhruba 250 pracovníků v sociálně slabých regionech, a žádá Dvořáka o osobní uvážení situace a zjednání nápravy. Odpověď, která přišla 14. července, zpracovali ministerští úředníci Stanislav Špringl a Milan Ilovičný: „Má–li plátce neuhrazenou daňovou povinnost, je správce daně oprávněn použít na úhradu daně vyměřený nadměrný odpočet. Uhrazením této daně nedochází ke zvýhodňování věřitele, ale k opožděnému odvedení daně, která patří státu a měla mu být prostřednictvím plátce odvedena dříve. Pokud správce daně má ke dni prohlášení konkursu přihlášenou pohledávku na DPH a poté bude nadměrný odpočet použit ke snížení této pohledávky, domníváme se, že v takovém případě může tuto pohledávku upravit. Nespokojená Veselá se proto obrátila na předsedu rozpočtového výboru Poslanecké sněmovny Vlastimila Tlustého. Ten její dotaz postoupil přímo ministru financí Pavlu Mertlíkovi a ten ve své odpovědi postup finančních úřadů schválil. Tlustý k tomu poněkud ironicky dodává: „Problémem je, že nejde jenom o metodický postup, ale že jde přímo o ustavení zákona o správě daní a poplatků, k jehož změně je nutné vypracovat novelu, což je v rukou vlády. Z odpovědi pana ministra vyplývá, že vláda je se situací srozuměna a že jí uvedený postup zřejmě vyhovuje. A spadla klec. Finanční úřady mají tedy neobvyklý postup oficiálně posvěcený, přestože ho řada odborníků považuje za protiprávní. „Bere se to jako legislativní slabina a kolize dvou zákonů. V každém případě finanční úřady, které se drží zákona o správě daně, takto znevýhodňují ostatní věřitele a nerespektují zákon o konkursu a vyrovnání, je přesvědčen Jan Žůrek z auditorské firmy KPMG. Základním principem úpadkového řízení je totiž parita věřitelů, což znamená, že všichni by měli být po skončení konkursu uspokojeni stejně. Jakýkoliv akt, který tuto rovnost narušuje, je tedy protizákonný. Veselá i Rais se začali bránit. Každý jiným způsobem. Jedna přestala daň z přidané hodnoty platit úplně, druhý podal na zlínský finanční úřad žalobu. „Stát sice přikazuje konkursnímu správci, aby udržel podnik v chodu, ale současně mu tímto postupem podráží nohy, vyjadřuje názor za všechny postižené Rais. A Veselá k tomu dodává: „Je škoda, že stát nepomáhá. Vždyť díky tomu, že se podnik v konkursu provozuje, dostává všechny daně. Nejenom DPH, ale například i daň ze závislé činnosti. Pokud se podnik uzavře, nedostane stát vůbec nic, ani daň z přidané hodnoty.“