To jsou takové pěkné české žabomyší války. Tentokrát vás ale chci upozornit na něco, co se děje za našimi hranicemi. Myšlenka francouzské revoluce o rovnosti mezi lidmi v zemi svého zrodu vyzrála až v absurdní frašku. A navíc se rovnostářstvím nakazilo i neutrální Švýcarsko.
Ekonomický list Les Echo přišel s informací, že v zemi galského kohouta zaplatilo na osm tisíc domácností na daních více, než se jim vloni podařilo vydělat. Může za to jednorázová „milionářská daň“, která byla jednou z vlajkových lodí předvolební kamapně prezidenta Francoise Hollanda.
Francouzský útěk
Jakkoliv můžeme považovat exhibici Gerarda Depardieua na téma „miluji svou novou ruskou vlast“ za směšnou, tristní, pokryteckou (doplňte si libovolně podle svého uvážení), je jasné, že pokud bude takto státní kasa s centrálou v Paříži pokračovat, brzy nebude mít koho ožebračovat. Být bohatý se totiž vyplatí jen ve chvíli, kdy vám to bohatství taky umožní si něco užít, ne jen s ním látat díry v rozpočtu rozhazovačného státu.
Podobně geniální krok se nyní chystá v zemi helvétského kříže. Levicové strany prosazují, aby platy nejvyšších manažerů ve firmě byly maximálně 12krát vyšší, než mzda nejhůře placených zaměstnanců. A rovnou by to chtěly šoupnout do ústavy. Světě div se, že velké koncerny jako Nestlé už varují, že Švýcarsko nemusí být zemí, kde jejich sídla zůstanou.
Ono rovnostářství je fajn, ale i to má své meze. A jak prohlásil nedávno jeden zkušený ekonomický komentátor. Každý je nahraditelný. Ale netýká se to jen zaměstnance, ale i zaměstnavatele. A také státu, kde platíte daně.
Čtěte další komentáře Adama Junka:
