Češi jsou méně emotivní, tvrdí šéfka tuzemské pobočky Xeroxu
S trochou nadsázky se dá říct, že Filiz Mitová (39), šéfku amerického Xeroxu pro Česko a Slovensko, do náručí byznysu vehnal rozvod. Mitová se narodila ve středním Turecku v podhůří Uzun Yayla asi 350 kilometrů od Ankary. Vystudovala politické vědy a ekonomii na nejstarší turecké univerzitě v Ankaře. Po studiích se vdala a pomáhala svému muži, konzultantovi Světové banky, s ekonomickými analýzami. „Manželství nám přestalo vycházet a v roce 1991 jsme se rozvedli. Měla jsem dvě malé dcery a byla jsem sama - nutně jsem potřebovala získat zaměstnání,“ osvětluje svou cestu do manažerského postu. Do Xeroxu se prý dostala náhodou. Její známý pro tuto firmu pracoval a jeho úkolem bylo hledat lidi, kteří by odpovídali za vládní projekty. A protože horký kandidát na tento post onemocněl, šla Mitová na konkurs místo něj.
Měla prodávat to, co nikdy neviděla.
Nástup do Xeroxu byl pro Mitovou, která neměla manažerské zkušenosti, obtížný. „Nikdy předtím jsem neviděla kopírku a teď jsem je měla prodávat,“ vzpomíná. Během tříměsíčního tréninku v Xeroxu se však snažila najít „prestižnější“ postavení. Vedly ji k tomu i reakce dalších absolventů z Ankary, které představa, že by studentka proslulé univerzity měla prodávat kopírky, šokovala. Tehdejší nadřízená jí navíc dávala najevo, že na tuto práci nemá. „Věděla jsem, že chci jinam, ale hodlala jsem dokázat, že svoji práci zvládnu,“ vzpomíná. Jejím prvním úkolem bylo zavedení výrobků Xerox na tureckém ministerstvu zahraničních věcí. Musela se vyrovnat s tím, že ji úředníci tvrdě odmítali. Ale její tvrdohlavost zvítězila a zástupce ministerstva přesvědčila o kvalitách řešení Xeroxu. Úspěch znamenal průlom a Mitová ve firmě zůstala.
Přes Budapešť do Prahy.
V ankarské pobočce vydržela čtyři roky. Poté se nepohodla se svým nadřízeným a chtěla dát výpověď. „Naštěstí se ozvali lidé z Istanbulu a dostala jsem nabídku vést „document centre“, zajišťující výrobu dokumentů pro firmy, pro něž nebylo efektivní pořizovat si vlastní technologii,“ vzpomíná Mitová, která zcela změnila přístup k zákazníkům. Místo aby se na ně pasivně čekalo, museli její podřízení za klienty do terénu. Podařilo se jí otevřít v Istanbulu další „document centre“ a byla natolik úspěšná, že se vlastníci ostatních rozmnožoven, včetně těch vybavených technologií Xeroxu, s jejími výsledky těžko vyrovnávali. V roce 1997 Mitová vyměnila šéfování „document centre“ za práci pro divizi obchodních služeb Xeroxu (OSX) a měla na starosti eurasijský region. Následovala pozice ředitelky budapešťské centrály OSX pro střední a východní Evropu a pak Praha. První věcí, se kterou se musela vyrovnat, byla uzavřenost Čechů. „Když se podíváte do tváře lidem v Turecku, víte, co si myslí. V Praze jsme často netušila, co mám od svých spolupracovníků čekat. Stávalo se mi také, že jsem si některá jejich gesta špatně vyložila,“ popisuje Mitová svoji zkušenost.
Číst mezi řádky.
„Chování ve firmě odráží místní kulturu. Turci jsou emotivnější, proto je management v mé zemi v některých ohledech mnohem jednodušší – problémy se snáze identifikují. V Česku dlouho netušíte, že nějaký vznikl, a pak ti lidé dají najednou výpověď. Během prvních šesti měsíců v Praze se mi to stalo dvakrát. Při práci s Čechy je třeba číst mezi řádky, pečlivě pozorovat tvář i gestikulaci. Vidíte-li, že vzniká nějaký problém, musíte takového člověka okamžitě oslovit a předejít jeho odchodu z firmy,“ dává návod na práci s tuzemskými zaměstnanci Mitová, která učila české zaměstnance vyjadřovat své pocity. „U většiny jsem se reakce naučila rozpoznávat. Ty, jež způsob chování změnit neuměli, jsem bohužel musela vyměnit. Není možné pracovat s lidmi, kterým nerozumíte,“ tvrdí.
Tvrdá, férová, nekompromisní.
Na druhé straně oceňuje Mitová racionalitu Čechů. Nedělají totiž podle jejího názoru emotivní rozhodnutí, což je problémem Turků. Přesto prý racionalita, dovedená do extrému, může být i škodlivá. „Češi mají tendenci dlouho a pečlivě zvažovat svá rozhodnutí. Můj nejdelší turecký projekt trval šest měsíců. V Praze jsou běžné projekty, kde rozhodování a realizace zabere několik let. Mezitím se technologie změní a můžete začínat znovu,“ konstatuje. Navzdory určitým výhradám je se svým česko-slovenským týmem spokojená a zdá se, že tyto pocity jsou vzájemné. „Filiz znám pět let a stále mě ohromuje svou silnou a zároveň lidskostí. Při vyjadřování myšlenek a pocitů je otevřená a dokáže se učit ze zkušeností i od spolupracovníků. Svým okouzlujícím způsobem je přesvědčivá a tvrdá,“ míní ředitelka slovenské pobočky Xeroxu Ana Maria Gergelyová. „Je výraznou postavou a za dobu svého působení v Česku si získala značný respekt. Představuje typ tvrdé, ale přitom férové manažerky orientované na byznys. Je-li třeba, dokáže být při svých rozhodnutích nekompromisní,“ souhlasí finanční ředitel českého Xeroxu Libor Holík.
Přes svoji náklonnost k českým památkám i tuzemské stravě – knedlíkům a pivu - ví, že zde natrvalo nezůstane. „Potřebuji výzvy, nejsem člověk, který dokáže jen udržovat v chodu běžné operace. Poté, co tu skončí můj úkol – stabilizace a rozvoj místního Xeroxu, nahradí mě nejspíš někdo z místních lidí a já se vydám dál. Předtím však chci navštívit některá krásná místa ve vaší zemi. Uchvátila mě Telč a chystám se do Karlových Varů,“ uzavírá Mitová.
