Ronald Reagan. George H. Bush. Dvakrát Bill Clinton. Dvakrát George W. Bush.
Dvakrát Barack Obama. Donald Trump. Od roku 1984 se ještě nikdy nespletl. Vždy
dokázal předpovědět, kdo vyhraje nejdůležitější americké volby a stane se
prezidentem. I v roce 2016 se dnes třiasedmdesátiletý politický historik z
Americké univerzity ve Washingtonu Allan Lichtman trefil. Přestože všechny
průzkumy ve volbách tehdy favorizovaly Hillary Clintonovou, Lichtman označil za
budoucího prezidenta Donalda Trumpa.
Jak to Lichtman dělá, že se nikdy nemýlí, je jeho osobní tajemství. Sám
ovšem tvrdí, že má třináct různých charakteristik, jejichž váhu vzájemně
porovná, a nakonec ve složitém algoritmu vyřkne svůj verdikt. Kromě vývoje
ekonomiky zohledňuje i vztah kandidátů k americkým hodnotám, nálady ve světě a
spoustu jiných okolností. I letos už se vyjádřil: vyhraje Joe Biden, a to
navzdory tomu, že ve hře jsou podle Lichtmana opět Rusové, kteří se snaží
aktivně ovlivnit výsledky voleb. Pro Donalda Trumpa, dodává Lichtman, to bude
„nejdrtivější porážka prezidenta obhajujícího první mandát, jakou Amerika kdy
zažila“.
Popírač s covidem
Až donedávna to tak nevypadalo. Navzdory všem prezidentovým lapsům držel Donald Trump v průzkumech s demokratickým kandidátem krok. Na celostátní úrovni mírně prohrával, ale v důležitých státech, které rozhodnou volby, jako jsou Pensylvánie či Florida, hrál s Joem Bidenem, bývalým Obamovým viceprezidentem, velmi vyrovnanou předvolební partii. Všechno se začalo lámat až v létě, kdy koronavirová pandemie tvrdě dopadla na zaměstnanost a spousta Američanů pochopila, že Trump nebude tím, kdo jim z krize pomůže ven.
Ještě prudší sešup v preferencích nastal ve chvíli, kdy se nemocí covid-19
nakazil sám prezident, zpočátku dokonce popírající existenci viru, pak už jen
jeho sílu. Trumpův hazardní exhibicionismus a nezodpovědnost odradily mnoho z
těch, kteří by jej volili jenom proto, že stojí na republikánské straně a
nesnáší starou demokratickou elitu, jejímž je Biden typickým představitelem,
podobně jako před ním Hillary Clintonová.
I tradiční republikáni najednou dávají přednost Bidenovi, protože se bojí
extremismu a ústavní neloajality, kterou Trump ve snaze aktivizovat nespokojené
radikální, nábožensky i jinak konzervativní Američany prezentuje.
Trump sice na této agresivitě ubral - ve druhé prezidentské debatě, která
místo přímého televizního střetu probíhala konkurenční formou oddělených
sólových debat obou kandidátů, dokonce slíbil, že v případě prohry nebude
zpochybňovat výsledky a porážku uzná. Ani to ale zlepšit průzkumy nepomohlo a
dnes se zdá, že Biden má šanci vyhrát prakticky ve všech státech, o které se s
Trumpem přetahuje.
Náskok, který momentálně má, už mnohde dosahuje osmi procent, a výrazně tak přesahuje sílu výhody, kterou před volbami v roce 2016 měla Clintonová. Bývalá ministryně zahraničí sice celostátní plebiscit vyhrála, volby postavené na starodávném volebním systému po státech a se shromážděním volitelů, který většinou rozhoduje, nakonec prohrála.
Pokud Trump vyhraje, bude to obrovské překvapení způsobené buď mohutným
finišem prezidenta, nebo totálním selháním agentur zkoumajících veřejné mínění,
které dnes unisono naznačují: vítězství je mnohem blíže Joe Biden.
Progresivně středový socialismus
O co se nyní v Americe hraje, ostře a vyhraněně shrnul publicista Dušan
Neumann dlouhodobě žijící v Americe. Podle něho je volba, která se rozhodne v
noci ze třetího na čtvrtého listopadu, naprosto výjimečná, protože „mezi
tradiční podnikatelskou, individualistickou, konzervativní Amerikou a tou
budoucí vizionářskou, trockisticko-jakobínskou stojí jeden magor a jeden
senilní člověk“.
Sedmasedmdesátiletý Biden skutečně během kampaně nedělá dojem někoho, kdo by
byl schopen svou energií Ameriku znovu nastartovat. Ve vysoké politice strávil
skoro padesát let v různých funkcích od senátora po viceprezidenta a je v tomto
smyslu další „stará struktura“, což pochopitelně Trump v kampani intenzivně
využívá. „Je to typický produkt elitářského korupčního stylu politiky,“ opakuje
v různých variantách prezident.
Programově je Biden kdesi uprostřed tradičního, liberálně-konzervativního spektra. Prosazuje ekologickou agendu, návrat USA k Pařížské smlouvě, větší globální politické zapojení Ameriky, ale i podporu pro menší podnikatele a sociální pomoc Afroameričanům, která mimo jiné zahrnuje sociální bydlení.
Aby si Biden udržel radikálnější příznivce Demokratické strany, kteří by
raději dali přednost ostrému levičákovi Berniemu Sandersovi a z konce jeho
kandidatury byli zklamáni, vybral si za viceprezidentku pětapadesátiletou
Kamalu Harrisovou. Jejich tandem je teď proto označován za progresivně levicový
až středový. Trump, který chce dokončit svou misi a během případného druhého
mandátu dokončit svůj projekt, v němž se „Amerika stane opět velkou“, mluví
prostě o socialismu.
Rétorika je to tradiční - Trump se snaží vystrašit konzervativní Američany
tím, že jim za případné vlády Joea Bidena před očima může vyrůst tvrdý
socialismus tak, jako kdysi Ronald Reagan strašil komunismem, který pronikal do
americké společnosti třeba tím, že se demokraté snažili prosadit povinné plošné
zdravotní pojištění pro všechny. Trump žádný takový konkrétní odstrašující
příklad „děsivého socialismu“ nepoužívá. Stačí, když říká, že Amerika by za
Bidena přišla o svou svobodu ve všech směrech, primárně pak o svobodu podnikat
a libovolně spotřebovávat.
Byznys s důchodci
V minulých volbách podle mnoha analytiků Trumpovi nejvíce pomohlo, že
kritizoval starou korupční politiku, která přináší dobro jen samotným
politikům, kteří sedí daleko kdesi ve Washingtonu a starají se jen sami o sebe.
Na obyčejné lidi demokraté vůbec nemyslí, slyšeli „obyčejní lidé“ od Trumpa,
který na ně naopak myslí pořád, a tak ho šli volit.
Demokraté nyní Trumpovi vracejí stejnou kartou v jednom z nejdůležitějších
míst, na Floridě. Trump tam v minulých volbách sebral své soupeřce o sedmnáct
procent více důchodců, což mu pravděpodobně vyhrálo volby ve státě, který do
rozhodujícího sboru volitelů (Electoral College) dodává důležitých 29 hlasů.
Podle posledních průzkumů má na Floridě navrch už Biden, přestože Trump na
Floridu koncentroval volební úsilí, a vysílal odtud dokonce svou televizní
diskusi s novináři. Ba co víc, z celostátních průzkumů vyplývá, že Bidena by
dnes volily skoro dvě třetiny amerických seniorů.
Jako by většina důchodců uvěřila Bidenovu výroku, že „jediný důchodce, o kterého se Donald Trump skutečně stará a zajímá, je důchodce Donald Trump“.
Odklon starších amerických občanů od současného prezidenta se vysvětluje
právě Trumpovým špatným vystupováním během nejprudší koronavirové krize.
Důchodci se cítí nejvíce ohroženi a prezident jim v době největšího šíření
nemoci nenabídl nic, čím by jim dodal nějakou jistotu. Trump to opět dohání se
zpožděním, když na poslední chvíli rozešle seniorům poukázky na léky.
Projevuje se tu nejen Trumpovo přehlížení různých důležitých sociálních
témat, ale i jeho obchodní duch. Prezident pořád věří tomu, že hlasy voličů se
dají koupit stejně jako hotel nebo lukrativní pozemek. Tentokrát by mu to u
seniorů opravdu nemuselo vyjít.
Odpovědně negativně
Podobně marný bude zřejmě Trumpův boj mezi voličkami. Průzkumy potvrzují
dlouhodobý trend, podle něhož dvě třetiny amerických žen, které chtějí jít k
volbám, dají před excentrickým Trumpem přednost klidnému staříkovi Bidenovi,
který se snaží prezentovat jako propagátor zdravého životního stylu, jemuž není
cizí neotřelá galantnost a empatie. V americkém politickém divadle - zejména
poté, kdy Biden křičel v debatě na Trumpa, že je klaun a že má sklapnout - ale
nebere tuto líbivou tvář nikdo už příliš vážně.
Sociologické úvahy i politické komentáře se nakonec shodnou v tom, že míra
přetvářky a stylizace nebude tím, co ve volbách rozhodne, tak jako to nebude
volební program nebo konkrétní ekonomické či politické sliby. Co nejspíše
rozhodne, bude míra únavy z Trumpa a z jeho narušování prezidentských zvyklostí
a mantinelů, jež už lezou krkem i těm, kteří ho pro záchranu konzervativní
Ameriky a proti nenáviděné Clintonové s gustem volili před čtyřmi roky.
Vybrat si mezi Trumpem a Bidenem pozitivně, tedy přihlásit se k jednomu či
druhému jako k politikovi budoucnosti, není při nejlepší vůli možné. Zbývá
odpovědná negativní volba jako v demokracii už tolikrát - volba menšího zla a
vyřazení toho, kdo společnosti a politice více škodí. Allan Lichtman, který
pokaždé trefil výsledky voleb, má letos více než jasno. Uvidíme, zda tipem na
Bidena i pro tentokrát své Američany dobře odhadl.
