Hospodářská historiografie
První republika je takový mytický zlatý věk novodobé české historie. Nespočetněkrát jsme v uplynulých transformačních letech slyšeli vyprávění o tom, jak vyspělou zemí bylo meziválečné Československo a jak teprve léta nacistické a komunistické diktatury naše hospodářství poškodila. Jenže bylo tomu skutečně tak? Pozoruhodná monografie „Mýtus a realita hospodářské vyspělosti Československa mezi světovými válkami nabízí ojedinělý soubor dat a kontextů k tomuto období. Kolektiv autorů pod vedením Eduarda Kubů a Jaroslava Pátka tak zbavuje náš zlatý věk mýtů. Ukazuje totiž, že jsme byli vyspělou zemí ve srovnání s východní Evropou nebo možná ještě ve srovnání s Rakouskem, ale rozhodně jsme neobstáli ve srovnání s nejvyspělejšími evropskými státy, jakými byly Velká Británie, Francie, Německo, Belgie či Nizozemsko. Národní důchod přepočítaný na jednoho obyvatele za desetiletí 1925 až 1934 řadí Československo až za většinu evropských zemí. Jiné zajímavé srovnání nabízí počet registrovaných automobilů (osobních i nákladních) a autobusů v jednotlivých zemích v roce 1928. A ani v něm si nestojíme nijak výjimečně dobře – jsme až na třináctém místě, pokud jde o celkový počet registrovaných vozidel (39 403) – i Rumunsko na tom bylo lépe – a až na dvacátém místě, pokud přepočítáme registrovaná auta na počet obyvatel dané země. „V některých dílčích oblastech český průmysl dosahoval světové úrovně (například speciální druhy ocelí z Poldi Kladno), ale celkově se začal opožďovat v důsledku nerovnoměrného vývoje. Zejména v energetickém vybavení zůstávaly české země pozadu za průmyslově pokročilejšími. Zvyšoval se sice počet parních strojů, vzrostla jejich výkonnost, ale využití spalovacích motorů a elektromotorů postupovalo velmi pomalu. (strany 273 a 274) Autoři recenzované monografie také upozorňují, že negativně působilo, když technicky výkonnějším elektrárnám na třífázový proud dlouho trvalo, než se prosadily proti v Čechách zažitým elektrárnám na stejnosměrný proud, které propagoval například František Křižík. Dalším problémem bylo, že české podniky nešly cestou úzké specializace a z ní plynoucí sériové výroby, která výrazně snižovala náklady. Oproti Spojeným státům, Velké Británii nebo Německu jsme byli stále orientováni v podstatě na kusovou výrobu (s čestnými výjimkami automobilky Praga, Českomoravských strojíren, kopřivnické nákladní automobilky a Bati). V závěru autoři shrnují: „Hospodářská politika ČSR byla spíše než koncepčností charakterizována schopností improvizovat. Vynikala pragmatismem aktuálně řešícím vzniklé problémy. Uplatňovaly se v ní rozdílné zájmy politických stran a hospodářských skupin, především finanční skupiny Živnostenské banky, Agrární banky, jež v celní politice nebo praxi poskytování subvencí a dotací až příliš často zatlačovaly do pozadí ekonomický zájem celku. Výběr daní a konstrukce státního rozpočtu byly poznamenány nevyrovnaností, neustále rostoucím zadlužením státu a vysokou úrovní přerozdělovacích procesů, které však měly jen malé stimulativní účinky na ekonomické subjekty, speciálně pak směrem k modernizaci. (strany 277 a 278) Kniha je velmi dobrým zdrojem informací o hospodářské situaci meziválečného Československa. Navíc nabízí mnoho zajímavých paralel k současnému stavu českého hospodářství a české hospodářské politiky. Kubů, Pátek a kol.: Mýtus a realita hospodářské vyspělosti Československa mezi světovými válkami. Karolinum. Praha 2000. 440 stran. Cena neuvedena.
