(EURO 28/2002)
Vážený pane Lékó,
děkuji za Váš článek v týdeníku EURO, týkající se „nekonečného příběhu“ o nikdy nekončící snaze našich vládních chlapců a jejich vypečených kolegů manažerů, hájících krátkozraké osobní zájmy.
V České rafinérské pracuji od roku 1998 jako téměř řadový zaměstnanec. Poprvé od té doby však vyšel ve veřejně dostupné tiskovině pravdivý popis situace, která trvá několik let.
Pan Grégr & spol. si myslí, že je normální vytrhávat věci z kontextu, argumentovat polopravdami, snažit se zastrašovat slušné lidi a práva a povinnosti si vykládat, jak se jim zrovna hodí. Mít ještě takovou dávku drzosti a vyhrožovat arbitráží - to jsme opravdu ještě dosti hluboce v bahně!
Také je mi stydno a smutno, když vidím, jakým způsobem lobbuje pan Grégr a spol. za dodržování zákonnosti a norem slušnosti. Jak asi vypadá Česká republika v zahraničí v očích například vrcholových manažerů se raději nepokouším domyslet, ale nic lichotivého to asi nebude.
Doufejme, že nastupující garnitura bude poněkud prozíravější a že privatizaci si nebude plést s prodejem ojetého vozu.
Omlouvám se za tuto moji reakci a v další práci Vám přeji hodně štěstí.
(jméno a adresu čtenáře má redakce k dispozici)
