Jelikož se při nich vůbec nesmál, obávám se, že je myslel vážně i tenhle mladý agrární populista, jenž se rétoricky stále víc blíží pozdnímu Janu Velebovi.
Vlastně Jurečku i chápu. Když se podíváte na oficiální web ministerstva zemědělství, budete naděje víc než plní. Portál připomíná ministrovo digitální fotoalbum a jako první se z něj dozvíte, kolik naděje nám všem Jurečka už rozdal: zažehl spor s Polskem, zemědělství láme rekordy, na potravinových etiketách bude ještě víc a větších písmen, ve středu v 10 ráno ministr míří na vládu, pak na oběd…. Jurečka taky pilně „napravuje“ mediální výstupy, aby někdo náhodou nepodlehl neministerské propagandě. Kdysi se podobný žánr jmenoval „Co Klaus neřekl“.
Jediný člen vlády a tolik naděje! Ironie je, že ve skutečnosti lze Jurečkovu zemědělskou politiku popsat jako vlasteneckou zemědělskou demagogii a permanentní hnětení svých voličů. Jurečka by nejradši zavřel zemi všem zemědělským importům, takže bychom si všichni pochutnali na delikatesách z národní kolekce KLASA. Kde je sakra moje naděje, když už jsem moc starý (a stále ještě moc mladý) na levnější dětské pleny a místo lacinější dětské výživy preferuju argentinské hovězí? Mám se začít nenávidět coby národní agrozrádce?
Vláda Bohuslava Sobotky samozřejmě nikomu žádnou naději nedává, protože vládne zhruba jako Jurečka: jejím jediným programem jsou příští volby, které můžou být hned, jakmile se pro ně rozhodne vicepremiér a šéf ANO Andrej Babiš, jenž se vůbec netají tím, že by nejradši vládl bez ČSSD. Ostatně právě on je nejlepším důkazem, že jde spíš o vládu beznaděje.
Až s překvapivou upřímností totiž obden v TV kritizuje téměř vše, co jeho vlastní vláda za rok své méně šťastné existence dokázala: zrušení zdravotnických poplatků a druhého důchodového pilíře, nižší DPH i další miliardy pro veřejné zdravotnictví. Babiš byl proti, nakonec ve volebním programu dokonce měl povinný druhý důchodový pilíř pro mladší lidi. Pak ale začal vládnout s ČSSD a i on propadl velké beznaději.
Porcované daně
Tu si uvědomíte, když zjistíte, že prezident nebo ministr vlády uvěří, že lidem dá životní naději desetitisícové porodné za druhé dítě. Naději na co? Na častější nechráněný sex? Ano, svým způsobem nám tahle vláda skutečně dává naději: ale jen proto, že pozdní vláda Jany Nagyové, Petra Nečase a Miroslava Kalouska i následné prezidentské intermezzo s Jiřím Rusnokem byla taková beznaděj, že nám teď naději dokáže způsobit i někdo takový jako Milan Chovanec v křesle ministra vnitra. A zvlášť když víme, že je v ČSSD na vzestupu.
Jestli chce vláda slyšet něco o skutečné naději, měla by si vyslechnout nejen mladého restauratéra z Mariánských Lázní, s nímž jsem mluvil po Vánocích. V současné vládě vidí asi tolik naděje, že vážně uvažuje o tom, že svůj podnik zavře a radši z Česka odejde. Už má prostě dost toho, když vidí, že premiér, co nikdy opravdu nepracoval, neumí nic jiného než rozdávat jeho daně sobě a státním zaměstnancům, zatímco mu vicepremiér a ministr financí komplikuje podnikání další byrokracií. Přiznávám ovšem, že jsem se ho neptal na levnější dětské pleny. Možná…
Další komentáře:
Kalouskovy dupačky a Babišův vděk
