Minulý týden skončila hra na zodpovědného hospodáře snižujícího počty úředníků a šetřícího na běžných výdajích státu. Hluboká mentální závislost na rozdávání z cizího svým potenciálním voličům se projevila opět v plné síle. Zvyšování důchodů vysoko nad standardní valorizační schéma započaté loni bude mít letos další pokračování v podobném rozsahu.
Co na tom, že za první dva měsíce stouply výdaje na důchody o více než deset procent, což je citelně více, než vláda loni odhadovala. Je fakt, že většinu příjmů a výdajů státu lze těžko hodnotit podle dvou měsíců, nicméně u důchodů je to výmluvné dost. Jestliže v lednu a únoru jsou vyšší dohromady o osm miliard korun, signalizuje to meziroční růst o 48 miliard korun, a nikoli o necelých 38 miliard, jak je psáno v rozpočtu na letošní rok. Což vypadá, že zaprvé někdo na ministerstvu financí neumí počítat a zadruhé že je to docela slušný fóršus na další rok, a fakt není třeba další zvyšování opět takto přehánět. Standardní valorizace podle zákonných pravidel by se měla vejít do pěti stovek.
Zvyšování nejvyššího rodičovského příspěvku na světě o dalších 80 tisíc je pak zcela absurdní, pokud není doprovázeno zkrácením rodičovské dovolené a podporou zaměstnávání matek na částečný úvazek. Šílená vize, že to bude platit i pro již narozené děti, byla na první dobrou odmítnuta, ale z panické reakce na kritiku, že vláda dala přednost důchodcům, je zjevné, že není všem dnům konec.
Před jakýmkoli zvyšováním rodičovského příspěvku by především prvním krokem měla být odpovídající změna sociálního pojištění. Není v Evropě stát, který by živil matky či otce pečující o dítě tři roky. Běžná doba je rok, ale často je to i jen půl roku. Pokud si na vládě nevšimli, tak podniky už dva roky křičí, že nejsou lidi. A minimálně sto tisíc je jich na rodičovské zbytečně. Alespoň z hlediska běžných sociálních standardů nejvyspělejších zemí.
Rodičovský příspěvek 2019: jak podat žádost a kdo má nárok?
A mimochodem pokud chce vláda podporovat porodnost, tak ten Orbánův nápad na odpuštění daní matkám více dětí není vůbec hloupý. Na rozdíl od současné socialistické politiky Jany Venezuely Maláčové a Andreje Papandrea Babiše. Ten se blýskl, jak je jeho zvykem, nejen jednou za týden. Přijal Martinu Sáblíkovou a věnoval jí dárek z Apple Storu, nepochybně zaplacený ze svého.
A k tomu jí už poněkolikáté slíbil rychlobruslařskou halu. Tu už ze svého platit nebude a nejspíše ani svěřenské fondy tu jeden a půl miliardu na nejzbytečnější sportovní investici nenasypou. Ale bude to hezký pomník. Jen by bylo dobře připomenout, že stavitelé vlastních sportovních pomníků u nás nekončí zrovna s velkou slávou, jak dobře ví jistý Aleš Hušák, který si postavil halu. A to ta hokejová hala si je schopna vydělat alespoň na provoz, když ne na splacení investice.
Rozdávání je základní filozofií této vlády a bez něj se ministři evidentně cítí jak na kříži. Ale přece jen by bylo fajn, kdyby finance českého státu byly po ukončení Babišovy politické mise aspoň v trochu lepším stavu než finance Sazky v roce 2011.
