Řada lidí má tendenci je zaměňovat, případně je všechny shodně označovat jako „kreditka“. Ve skutečnosti je však potřeba kreditní a debetní karty od sebe odlišovat, protože i když obě slouží ke stejnému účelu, princip jejich fungování je zcela jiný.
Alespoň jednu z nich nosí v peněžence téměř každý. A ačkoliv se většinou jedná spíše o kartu debetní, i o kreditní kartě tuzemští spotřebitelé pochopitelně již slyšeli. Ovšem rozeznat, jaký je mezi nimi rozdíl, dělá Čechům stále poněkud problémy, přestože to není zas až tak složité.
S debetní kartou pouze za vlastní
Základní poučka zní: s debetní kartou čerpáte v zásadě jen své vlastní finanční prostředky, zatímco karta kreditní představuje v podstatě jakýsi úvěr, který vám banka (nebo například internetový obchod a podobné společnosti) nabídla coby svému bonitnímu a váženému klientovi.
Debetní kartu dostanete ke svému běžnému bankovnímu účtu. K čemu všemu ji můžete využít, je zřejmě jasné. Kromě pouhého výběru z bankomatu s ní lze platit za nákup v obchodě, v hromadné dopravě nebo třeba přes internet. Důležitá však je ta skutečnost, že pokaždé, když s ní platíte, čerpáte pouze peníze, které máte na svém účtu uloženy, tedy vaše vlastní. Pakliže byste si chtěli koupit například pračku za deset tisíc korun, ale na účtu byste měli jen osm, vaše platba bude jednoduše zamítnuta.
Používání skutečné kreditky se může prodražit
To kreditní karta funguje na zcela opačném principu. Peníze, kterými jejím prostřednictvím platíte, v daný okamžik vaše nejsou. Půjčila vám je banka, potažmo jiná finanční instituce, a technicky vzato se tedy jedná o specifický druh úvěru, který, pakliže se jej rozhodnete čerpat, musíte pochopitelně bance splatit.
Kreditní kartu lze využívat podobně jako tu debetní. I s kreditkou můžete platit v obchodě a na jiných místech. A pokud půjčené peníze stihnete vrátit během takzvaného bezúročného období, jež obvykle čítá 40 až 60 dní, poskytnutí úvěru vás nic nestojí. Pakliže se ovšem zpozdíte, může se využívání kreditní karty značně prodražit, protože v takovém případě bývají již úroky velmi vysoké (klidně i 20 nebo 30procentní).
Co dalšího byste neměli s kreditkou dělat, je vybírání peněz z bankomatu. I tehdy je totiž vybraná částka celkem výrazně úročena. Navíc je potřeba počítat s poměrně vysokým poplatkem za samotné vybrání. Čeho se naopak bát nemusíte, jsou platby v obchodech. Těch se samozřejmě v daný okamžik žádné úroky netýkají.
V souvislosti s používáním kreditní karty nabízejí banky (a ostatní instituce) i celou řadu dalších výhod – od slev na nákup zboží v určitých obchodech po přičítání takzvaných leteckých mílí. S kartou lze navíc platit například i v zahraničí, a to za poněkud výhodnějšího kurzu, než jaký by byl zákazníkovi nabídnut při směně v hotovosti.
I s debetní kartou lze jít někdy do mínusu
Navzdory všemu výše zmíněnému je potřeba zmínit tu skutečnost, že v jistých situacích je možné dostat se do mínusu i s kartou debetní, někdy též nazývanou jako běžnou platební. Jak je to možné? Inu, odpovědí je takzvaný kontokorent.
Kontokorent slouží coby jakási rychle přístupná finanční rezerva, kterou si lidé mohou sjednat v rámci svého běžného účtu. Jedná se v podstatě o krátkodobý úvěr, jehož čerpání však bývá pro spotřebitele poměrně nevýhodné. Bývá totiž vysoce úročen (klidně i 20 procenty) a je s ním navíc spojena i řada vedlejších poplatků.
Limit tohoto kontokorentu, tedy možnosti jít do mínusu, se zpravidla odvíjí od průměrného příjmu majitele debetní karty, respektive běžného účtu. Většinou se jedná o dvoj nebo trojnásobek této částky. A co se úroků týče, ty klient platí pouze během samotného čerpání kontokorentního úvěru, tedy po dobu, v níž se nachází v mínusu. Tyto úroky je pak nejčastěji nutné uhradit v horizontu jednoho roku.
Čtěte také:
Česko je bezkontaktní velmocí. Přes 90 procent transakcí proběhne bez dotyku
Obří transakce v platebním průmyslu: Global Payments koupí za půl bilionu rivala Total System
Opuštěná libra. Visa, Mastercard a další se stahují z kryptoměnového projektu Facebooku
