Pod hesly o vstupu do Unie u nás vznikly mechanizmy, které s ní nemají nic společného V budoucnu by sektor zemědělství mohla podle některých odhadů opustit až polovina pracovníků.
Pod hesly o vstupu do Unie u nás vznikly mechanizmy, které s ní nemají nic společného
V budoucnu by sektor zemědělství mohla podle některých odhadů opustit až polovina pracovníků.
Ačkoli může mít laik z neustálého zdůrazňování skutečnosti, jak ČR harmonizuje své zákonodárství, regulační zásahy státu či strukturu dotací s EU dojem, že české a evropské zemědělství jedno jsou, a jediný rozdíl tkví v možnostech obou stran tuto oblast dotovat, je tomu v řadě případů zcela naopak. Naše zemědělství je jiné, což je dáno především rozdílným hospodářských vývojem v druhé polovině 20. století. Zásadní odlišnost pramenící z historie přitom spočívá ve velikosti a vlastnické struktuře našich farem a v ekonomické efektivitě. Odlišnosti však vznikaly i v polistopadovém období, jednak v rámci českých cest tvorby zákonů, jednak ve struktuře dotačních titulů, a často i při osobité aplikaci nástrojů společné zemědělské politiky EU (CAP). Stručně řečeno - pod záminkou harmonizace našich zákonů a norem se standardy EU vznikla celá řada lobbisticky deformovaných a na české poměry šitých legislativních opatření, které nemají s mechanizmy uplatňovanými v EU nic společného. Společný je někdy jen název a typ použití regulačního či dotačního nástroje.
V zabezpečení jsme špičkou mezi kandidáty
Situace se začala výrazně měnit až v posledních dvou letech. Pod tlakem podmínek EU došlo totiž k novelizaci celé řady mechanizmů, které mají zabezpečit fungování CAP zejména po institucionální stránce. Šlo především o vytvoření a akreditaci české agentury SAPARD, která má sloužit jako administrátor podpor EU směřujících zejména do rozvoje venkova, které jsou tréninkem na čerpání podpor přes takzvané strukturální fondy. Ačkoli vznik agentury trval několik let, dílo se nakonec podařilo a v současné době jde zřejmě o jediný plně funkční administrativní nástroj na české straně totožný s obdobnými institucemi v EU. Naopak Podpůrný a garanční rolnický a lesnický fond (PGRLF), který jako snad jediný specificky český nástroj sehrál v zemědělství pozitivní roli především v případě zpřístupnění provozních a investičních úvěrů, se má změnit v takzvanou pozemkovou banku. Ta by měla zajistit to, co je pro zemědělce nejdůležitější pomoci domácím producentům, ale i jiným tuzemským osobám získat za přijatelných podmínek do svého vlastnictví půdu. S tím ale souvisí nutnost urychleného dokončení pozemkových úprav, což si naštěstí uvědomuje i současný ministr Jaroslav Palas. Ten hodlá k posílení finančních prostředků do této oblasti využít i zdrojů Pozemkového fondu ČR (PF). „Je logické, že PF, který získává prostředky z prodeje zemědělského majetku, jimi zčásti posílí i pozemkové úpravy,“ ubezpečil ministr v průběhu mezinárodního semináře „Předvstupní strategie českého zemědělství na cestě do EU“ u příležitosti 90. výročí založení Výzkumného ústavu zemědělské ekonomiky (VÚZE). Podle Palase je pro stabilizaci domácího agrárního sektoru důležité, aby „zemědělci hospodařili hlavně na vlastní a nikoli na pronajaté půdě, aby co nejvíc omezili možnost spekulací s prodejem této půdy.“ Právě PF by se měla dotknout novela zákona o jeho působení, nejvyšší prioritou je ale skutečně harmonizovat činnost Státního zemědělského intervenčního fondu (SZIF) s EU jako budoucího základního nástroje k administraci produkčních podpor. Novelu zákona o SZIF schválila přitom již koncem letošního září česká vláda. Vybudování Integrovaného administrativního a kontrolního systému (IACS) jako prostředku k identifikaci pozemků a na ně směrovaných podpor z EU je také v zásadě u konce - ČR jej má zřejmě jako jediná z kandidátských zemí. Otázkou je, jak bude tento systém využit.
Zruší Unie instituce, které dnes budujeme?
Evropský institucionální systém se mění a jak na semináři uvedl například ředitel VÚZE Tomáš Doucha, spěje k výraznému zjednodušení. IACS a nástroje k regulaci trhu (například mléčné kvóty) jsou přitom podle Douchy systémy, které slouží správnému administrování současného systému. „My dnes ale vynakládáme velké množství finančních prostředků na výstavbu institucí, z nichž řada bude v období po vstupu do EU zrušena,“ domnívá se Doucha. Konkrétně IACS by však do budoucna využitelný byl - detailní monitor stavu a využití pozemků v ČR, což je základní náplň systému, totiž skýtá již dnes celou řadu využitelných dat. Jenže: Poměrně složitý IACS nebudou zřejmě v době vstupu schopny aplikovat další kandidátské země, především Polsko. EU tedy nabízí nově vstupujícím členům takzvaný zjednodušený sytém administrace dotačních podpor, které nemusí pracovat s mechanizmy jako IACS. To je však průlom do formy distribuce podpor. Zjednodušená administrace totiž v podstatě znamená plošně směrovanou dotační podporu na hektar půdy bez ohledu na produkovanou komoditu. Podpora by přitom byla směrována i na ty hektary zemědělské půdy, které nejsou využívány ke klasické zemědělské produkci. Podle bývalého hlavního vyjednavače podmínek rezortu zemědělství Tomáše Zídka by to po vstupu do EU v praxi znamenalo, že komoditní lobby by přišla o historicky těžce vybojované produkční podpory na konkrétní produkty, takže „stejné peníze by dostal pěstitel obilí i brambor.“ A na totožné finanční prostředky by měl nárok i zemědělec obhospodařující třeba trvalé travní porosty či podnikatel zajišťující takzvané mimoprodukční funkce zemědělství. Podle Douchy by byl takový systém mnohem tržnější, navíc je předpoklad, že sama EU k němu v budoucnosti přistoupí. ČR nicméně dává přednost administraci podpor prostřednictvím nástrojů typu IACS nebo SZIF, protože zejména subjekty provozující intenzivní zemědělskou produkci by zjednodušeným systémem dostaly méně peněz.
V Evropě dávají přednost rodinným farmám
Méně peněz však dostanou naši zemědělci z velkofarem i tak. EU vážně hovoří o stropu ročních dotací na jednu farmu ve výši 300 000 eur, to však znamená výrazné znevýhodnění zejména takových domácích subjektů, které hospodaří na velké plošné výměře. Ačkoli ze statistických údajů nevyplývá zas takový výrazný rozdíl mezi velikostí farem v ČR a v EU, je skutečností, že podniky obhospodařující v ČR několik stovek i několik tisíc hektarů tvoří u nás více než 75 procent zemědělské produkce celkem, a za necelých 70 hektarů na osobu v rámci srovnávacích statistik s EU „může“ několik desítek tisíc drobných zemědělců a samozásobitelů, kteří nemají na zemědělskou produkci zásadní vliv. V tom je jeden z největších strukturálních rozporů mezi EU a ČR. Unie přitom preferuje rodinné farmy jako základ extenzivního i intenzivního hospodaření už i proto, že u takových subjektů je čitelný vlastnický vztah k půdě a vazba k příslušnému regionu a navíc zajišťují na venkově vyšší zaměstnanost.
Statistika: ČSÚ versus komoditní svazy
Ačkoli v ČR je v současnosti celá řada systémů zjišťování nejrůznějších dat, je z pohledu statistiky pro EU základním partnerem rezortem poněkud opomíjený Český statistický úřad (ČSÚ). Jako jediný je totiž ČSÚ členem evropského sdružení statistiků EUROSTAT a používá stejné metody statistických šetření. V ČR si ovšem nárok na sběr dat a jejich distribuci snaží přisvojit různé komoditní svazy, například bramboráři. Jenže Unie preferuje jednotné statistické postupy a například v budoucnosti hodlá určovat strukturu statistických šetření jako jednotný evropský systém centrálně z Lucemburska (sídlo EUROSTATU) prostřednictvím příslušných partnerských institucí, jako je ČSÚ. Data z nejrozsáhlejšího polistopadového šetření AGROCENZUS 2000 jsou ostatně podle šéfa zemědělských statistik ČSÚ Jiřího Hrbka využívána i agenturou SAPARD, neboť jsou pro EU garancí srovnatelných metodologických postupů. Obrovské rozdíly jsou také v nejrůznějších evidenčních produktech. Z nich nejvýznamnější je centrální evidence hospodářských zvířat, kterou vede z pověření ministerstva zemědělství Českomoravská společnost chovatelů v Hradištku. Zvláště pikantní jsou rozdíly v tak klíčové evidenci, jako je hovězí dobytek, který je z pohledu obhajoby podmínek českého zemědělství po vstupu do EU základní prioritou. Podle ředitele Českého svazu chovatelů masného skotu (ČSCHMS) Karla Šeby neumí například v současné době naše evidence rozlišit takzvané krávy bez tržní produkce mléka (KBTPM), tedy masný skot, od dojnice, náš systém pouze rozlišuje krávy jako takové. Evidence v ČR tak rozeznává pouze pohlaví, věkové kategorie, jako je tele, jalovice, mladý jatečný skot a podobně. To je v situaci, kdy právě stavy KBTPM jsou pro ČR prioritou, dost tristní. Rozdílná evidence souvisí i s dotacemi - zatímco v ČR je dotace vztažena na tele, v EU směřuje dotace na KBTPM - tuhle kategorii my ale nerozlišujeme. A to ještě není všechno. Zatímco v EU jsou dotace na KBTPM stejné pro všechna území, v ČR se podmínky dotací liší podle oblastí. Strategické z pohledu ČR není ani ohodnocení masa podle takzvaného systému SEUROP. EU sice vyplácí prémie za kvalitu v kategoriích S a E, řada zemí však oceňuje hovězí pouze v systému EUROP (pět kategorií), neboť počáteční „S“ se v praxi týká pouze plemene belgické modré, které se chová hlavně v Belgii a Francii, zatímco v ČR je v současné době necelých dvacet kusů.
Vyšší výkonnost znamená také méně lidí
Srovnávat efektivitu zemědělské výroby v ČR a EU je podle ředitele VÚZE Douchy velmi obtížné. „Naše farmy jsou oproti EU výrazně větší, což je z ekonomického hlediska výhodou, na druhou stranu mají komplikovanější strukturu, což tuto výhodou místy výrazně smazává,“ tvrdí Doucha. Průměr ČR na farmu je sice necelých 70 hektarů, průměr rozhodujících podniků je ale 470 hektarů na subjekt. „Měříme-li výkonnost v netechnických jednotkách, třeba v korunách, směnných kurzech a podobně, nevyhneme se značné deformaci údajů. Proto je nejvhodnější srovnávat výkonnost prostřednictvím technických parametrů takzvané technické účinnosti. Jde vlastně o to, kolik fyzických jednotek vstupu musíme použít, abychom dostali nějakou jednotku výstupu. A z tohoto hlediska jsou naše podniky ve srovnání s EU na velmi nízké až nízké technické účinnosti. Například naši zemědělci musí vzít na jednu tunu pšenice více půdy, protože mají nižší hektarový výnos, na sto litrů mléka musí mít více krav, protože mají nižší dojivost, nebo musí použít více krmiv, aby získali kilogram přírůstku masa a podobně,“ vypočítává Doucha. Celková efektivita je ale podle něj něco jiného, tam „jsme za současných podmínek i v rámci EU králové“. Ovšem v ČR je podle něj dosud celá řada „levných faktorů“, jako je třeba půda, nájem, cena lidské práce. Konkurenceschopnost českých zemědělců je přitom různá podle typu produkovaných komodit. V rostlinné výrobě, zejména ale díky nízké ceně půdy (až dvacetkrát levnější oproti Bavorsku či Rakousku), zaostáváme za EU asi o dvacet procent, podle novozélandských statistik je ale například technická účinnost výroby mléka v ČR ve srovnání s Německem pouze padesátiprocentní. A to jsou u nás nízké mzdy. „Vzhledem k tomu, že cena práce po vstupu do EU poroste, v horizontu pěti let asi o 60 procent, bude současná technická účinnost zemědělské produkce nedostačující,“ myslí si Doucha. To v praxi znamená, že v zemědělství bude v budoucnosti pracovat méně lidí než v současné době. Podle bývalého šéfa agrokombinátu Slušovice Františka Čuby je v současné době v zemědělství ve vztahu k podmínkách EU o třicet až padesát procent pracovníků více. „Nám to vychází podobně, takže při dané struktuře a objemu našeho zemědělství by se měl počet zemědělců pohybovat cílově kolem 120 až 130 tisíc lidí,“ potvrdil Doucha.
Unie mění strukturu dotací
Na pohled nejviditelnějším rozdílem mezi ČR a EU je ovšem množství dotací směrovaných různými formami na podporu zemědělské produkce. Podpora zemědělců v EU je ve srovnání s podmínkami v ČR až trojnásobná, tuto skutečnost ale nelze promítat například do cen potravin. Jde však o příjmy zemědělců, kdy prvovýrobce v EU si může dovolit prodávat za nižší cenu, protože dostane tučné dotace ne za zpeněžení výrobku, ale za to, že jej vůbec produkuje. To ovšem v EU vedlo v minulosti k výrazné nadprodukci a Unie hodlá od takzvané podpory příjmů zemědělců upouštět, především tam, kde půjde o výrobu surovin k výrobě potravin. Těžiště podpor se tak přesouvá do zajištění veřejného zájmu v krajině a do celé škály takzvaných mimoprodukčních rolí zemědělství. Zatím jediným reprezentantem systémového tahu na branku ve struktuře dotací v této filozofii z EU je Rakousko, které čerpá dotace na neprodukční a produkční zemědělství v poměru 6:5, v průměru je to ale v EU 2:8 a v ČR 3:7.
Průměrná výměra obhospodařované zemědělské půdy na jeden zemědělský podnik (farmu)
země hektary
Belgie 18,8
Dánsko 39,6
Německo 30,3
Řecko 4,5
Španělsko 19,7
Francie 38,5
Irsko 28,2
Itálie 5,9
Lucembursko 39,7
Nizozemí 17,7
Rakousko 15,4
Portugalsko 8,7
Finsko 21,7
Švédsko 34,4
Spoj. království 70,1
EU-12 17,2
EU-15 17,5
ČR 68,8
Pramen: Eurostat - ČSÚ, Stat. šetření zemědělských struktur - Agrocenzus, r. 1995
Porovnání úrovně a struktury podpor zemědělství ČR a EU
Ukazatel (průměr 2000 - 2001) měrná jedn. ČR EU
OPP - Odhad produkčních podpor (1) % 16,5 34,5
Podíl podpor přímo ovlivňující agrární trh na produkčních podporách % 68,1 89,6
z toho podpora tržních cen % 45,6 58,7
Podíl strukturálních a jiných podpor na produkčních podporách % 31,9 11,4
Podíl podpory obecných služeb (2)
na veškerých podporách zemědělství % 15,6 8,8
Podíl spotřebitelů na veškerých podporách zemědělství % 24 49,4
Podíl daňových poplatníků na veškerých podporách zemědělství % 76 50,6
(1) OPP je vyjádřením podílu podpor spotřebitelů a daňových poplatníků na 100 Kč (Euro) příjmů zemědělců.
(2) Stát podporuje i obecné služby (výzkum, genetiku, informatiku, poradenství, vzdělávání, pozemkové úpravy ad.), které jsou poskytovány zemědělcům neselektivně a zpravidla zdarma či za sníženou cenu.
Zdroj: Pracovní dokument 0ECD AGR/CA/APM(2002)/2/PART3, únor 2002, vycházející z pravidelného monitoringu zemědělské politiky, který za ČR zajišťuje každoročně VÚZE.
Srovnání přímých plateb v EU a ČR (v Kč na kus nebo hektar za rok)
Platby na plochu podpory v EU Současný stav v ČR
Obiloviny, olejniny 8153 600
Proteinové plodiny 9393 600
Jatečný skot 2480 0
Býci 6510 0
Krávy bez tržní produkce mléka 6200 3000 až 7000
Ovce - bahnice 651 1500
Pramen: Materiál Agrární komory ČR pro argumentaci k vyjednání pozice ČR v EU
Obrovské rozdíly mezi EU a ČR jsou v systému evidence hospodářských zvířat, což souvisí i s dotacemi. FOTO: ARCHIV
Zemědělci by měli hospodařit na vlastní půdě, říká ministr Palas. Pomoci by jim měla přeměna PGRLF na pozemkovou banku. FOTO: ARCHIV
V Evropské unii pokračuje nevyhnutelný proces, kdy je stále více podporována například krajinotvorba oproti samotné výrobě. FOTO: ARCHIV
