Dvě legislativní normy si odporují v názvosloví
Kdyby Parlament nestihl schválit novelu zákona o cenných papírech tak, aby vešla v platnost od 1. ledna 2001, a zároveň začal k tomuto datu platit upravený Obchodní zákoník, nastal by v české legislativě chaos s tragickými důsledky pro majitele řady cenných papírů. Tak zněl hlavní důvod, který nutil Poslaneckou sněmovnu, aby neváhala s projednáním a schválením právní normy, upravující oblast cenných papírů. Učinila tak – a vzhledem k jejím změnám zůstal paradoxně rozpor mezi oběma normami zachován. Návrat k obchodovatelnosti. Podstatou otázky je označení pro ty akcie, obligace či podílové listy, s nimiž se obchoduje na veřejných trzích. Doposud platilo, že se cenné papíry dělily na veřejně obchodovatelné a takové, jež tento statut udělovaný Komisí pro cenné papíry (dříve ministerstvem financí) nemají. Od nového roku by měly být veřejně obchodovatelnými jen cenné papíry přijaté na trh burzy či RM–Systému. V zahraničí je obvyklé, že statut veřejné obchodovatelnosti získává cenný papír až v okamžiku, kdy skutečně vstoupí na nějaký veřejný trh. V tomto smyslu se také mělo upravit příslušné ustanovení českého zákona o cenných papírech, jak to obsahoval vládní návrh jeho novely. Legislativní rada vlády však posléze na základě požadavku Komise pro cenné papíry (KCP) ministerský návrh razantně přepracovala a přinesla především změnu názvu z veřejně obchodovatelných na registrované cenné papíry (myšleno registrované na burze či v RM-Systému). A se stejným pojmem se také počítalo u novely Obchodního zákoníku. Dvě důležité klíčové normy kapitálového trhu ovšem potkal ve sněmovně rozdílný osud. Novela Obchodního zákoníku v červnu úspěšně prošla třetím čtením a odcestovala do Senátu. Návrh zákona o cenných papírech podle požadavků komise se však poslancům nelíbil. Ti se nakonec přiklonili při závěrečném hlasování k původnímu návrhu ministerstva financí. Mimo jiné přitom zachovali právě pojem veřejně obchodovatelné cenné papíry, a tím i rozpor v názvosloví dvou důležitých norem. „O tomto problému víme, říká vrchní legislativec ministerstva financí Jiří Špička s tím, že Senát minulý týden vrátil novelu Obchodního zákoníku zpět k přepracování sněmovně, a tak se může změna jednoduše opravit. „Podstatu změny pojetí toho, co je veřejně obchodovatelný cenný papír, se kterou přišla komise, jsme akceptovali, ale změna názvu se nám jevila jako nepraktická, protože pojem „registrovaný se v zahraničí používá u cenného papíru na majitele. Kromě toho jsou všechny dematerializované cenné papíry registrovány ve Středisku cenných papírů, takže jeden výraz by měl dvojí smysl a dva různé překlady do cizích jazyků. Pojem registrace také popisuje jednorázový akt, zatímco přijetí cenného papíru na veřejný trh představuje proces, vysvětluje Špička. Ministerstvo může být spokojeno. Obecně lze říci, že ministerstvo financí může být poté, co sněmovna zákon o cenných papírech zpečetila, spokojeno. Poslanci nakonec zvedli ruku i pro jeho další původní návrh, že v zákoně zůstane zachován taxativní výčet cenných papírů. Legislativní rada vlády totiž původně navrhovala, že by cenné papíry v zákoně vyjmenovány nebyly a posouzení toho, co je a co není definicí cenného papíru, by bylo ponecháno na soudní praxi. Změnu dozná i význam pojmu vlastnictví cenného papíru. Dosud platí, že majitelem papíru je ten, na jehož účtu je evidován. Novela však nově upravuje tento paragraf o dovětek: pokud zákon nestanoví jinak. „To je jakýsi kompromis proti logické námitce, co se stane v případě, že majiteli někdo jeho cenné papíry z účtu ukradne, vysvětluje Špička. Původní návrh legislativní rady vlády počítal, že majitelem cenného papíru by byl ten, kdo ho bude mít na svém účtu, pokud ovšem není prokázán opak. Ministerstvo to pokládalo za nesmyslné. Vlna přelicencování? Zákon o cenných papírech mění i náplň činnosti obchodníka s cennými papíry. Je tu nový požadavek, aby všechny brokerské firmy byly akciovými společnostmi. Novela upravuje definici výše základního jmění, kapitálovou přiměřenost pro obchodníky a Komise pro cenné papíry bude muset všechno toto prověřovat. To vyvolá v podstatě další vlnu přelicencování subjektů na trhu, které mimochodem komise nedávno ukončila. Jsou tu obavy, jak se s tím vším komise efektivně vypořádá. Zákon však například neupravuje další důležitou věc – takzvaný konsolidovaný dohled, tedy sjednocení tuzemských regulačních orgánů, jako je KCP, dohled ČNB či dohled nad penzijními fondy. „To bude předmětem zbrusu nového zákona, který bude upravovat finanční služby u nás, říká Špička. „Musí se ale nejdříve regulátoři domluvit, kdo bude dozor zastřešovat. Není větší neštěstí, než když je subjekt regulován z více stran. Nehledě na to, že současné dozory jsou na různé kvalitativní i kvantitativní úrovni, dodává. Cizí fondy s pobočkou. Novela zákona o cenných papírech přinesla také nepřímou mininovelu zákona o investičních společnostech a fondech. Tento akt vyvolala potřeba založit nějakým způsobem regulaci a vytvořit právní podklad pro povolovací řízení u prodeje podílových listů zahraničních fondů. Bohužel ani tato mininovela nemůže postihnout všechny prodeje podílových listů či jiných majetkových cenných papírů zahraničních fondů. Prostřednictvím některých bank si totiž lze koupit jakýkoliv cenný papír. Definovat, kdy někdo jen obstarává nákup těchto investičních instrumentů a kdy jde naopak o jejich prodej a nabídku, je velmi složité a sama komise v tom nemá zcela jasno. Zatím se většinou hovoří o tom, že pod dohledem a s povolením by měl podnikat ten, kdo fondy veřejně nabízí. Samotná novela zmiňuje „nabízení, vydávání, prodej a zpětné odkupy cenných papírů představujících účast na kolektivním investování“. I v této části zákonodárné iniciativy došlo k rozporu mezi Komisí pro cenné papíry a ministerstvem financí. První instituce se domnívala, že postačí, bude–li takový zahraniční subjekt na našem území někdo zastupovat – například banka či obchodník s cennými papíry. Ministerstvo ale požadovalo povinnost vzniku českého subjektu zapsaného v obchodním rejstříku, zřízeného přímo vydavatelem podílových listů – zahraniční osobou kolektivního investování. Poslanecká sněmovna nakonec přijala ještě tvrdší povinnost. Zahraniční osoby kolektivního investování budou moci v Česku podnikat, tedy vydávat, nabízet, prodávat a odkupovat cenné papíry, pouze prostřednictvím pobočky. K jejímu založení bude třeba povolení Komise pro cenné papíry. Dohled ano, sankce možná. Zatím není jisté, zda komise na základě novely nepřistoupí k jakémusi přelicencování zahraničních subjektů, kterým již povolení dříve vydala, a to na základě velice sporného výkladu zákona. Legislativa ale zřejmě takovou možnost neposkytuje, neboť nehovoří o licenci a jejím možném odejmutí, nýbrž jen o povolení k založení pobočky. Vedle vytvoření právního základu pro povolení zahraničním subjektům měla také novela umožnit jejich omezenou regulaci. Je jasné, že česká komise nemůže dost dobře dozorovat investice fondu registrovaného a již regulovaného v jiné zemi. Chce ale dohlížet například na marketing, reklamu, prodej či plnění informačních povinností (EURO 18/2000). Schválený text skutečně podřizuje pobočky zahraničních osob kolektivního investování dozoru komise. Ovšem už nespecifikuje jeho rozsah. Umožňuje komisi, aby při vydání povolení stanovila podmínky, za nichž bude moci žadatel na území České republiky podnikat. Neříká ovšem nic o sankcích, nápravných opatřeních či odejmutí povolení. To přichází v úvahu jedině tehdy, ztratí–li příslušný subjekt povolení ve své mateřské zemi. Pobočky zahraničních subjektů se svým zařazením mezi dozorované osoby sice dostávají pod působnost paragrafu, který hovoří o sankcích, ovšem ten vyjma zavedení nucené správy vždy definuje sankce pro investiční společnost, investiční fond či depozitáře. A na pobočku zahraničního subjektu kolektivního investování se ani jedno z těchto vymezení nehodí. Je sice pravda, že nápravu by mohla zajistit investiční společnost, o jejíž pobočku se bude jednat, ovšem nad tou zase už komise nevykonává dozor a nemá vůči ní zřejmě žádné pravomoci. Sláva samoregulaci. Nakonec se možná trh se zahraničními fondy dočká regulace na základě iniciativy zdola. Ta by třeba mohla přinést selekci na subjekty organizované pod hlavičkou nějaké instituce a ostatní. Možná by mohlo jít o Unii investičních společností České republiky (UNIS). Ta uvažuje o nějaké specifické formě členství pro zahraniční osoby, protože jejím posláním – vyplývajícím i z názvu – je sdružování českých investičních společností. „O problematice zahraničních fondů diskutujeme již delší dobu. Zatím se naším partnerem v této diskusi stal Parvest (skupina v Česku působících zahraničních fondů – pozn. red.), operující na našem trhu již delší dobu. Došli jsme k určité představě a napříště budeme ve sbližování stanovisek zřejmě pokračovat s nově založenou profesní organizací Asociace pro kapitálový trh, říká nový šéf UNIS Roman Pospíšil, generální ředitel IKS Komerční banky. Cílem jeho snažení by zřejmě byla dohoda se zahraničními subjekty o tom, za jakou budoucí právní úpravu se bude ve sněmovně lobbovat. Ta současná je totiž považována za provizorium. I kdyby se nepodařilo uzákonit zveřejňování informací, případně pravidla prodeje a marketingu, počítá Pospíšil s tím, že se většina poboček podrobí takovým povinnostem dobrovolně. „Pro jejich image bude výhodné, když budou členy samoregulující organizace a jejich fondy se zdarma dostanou do přehledů zveřejňovaných UNIS, míní.
